Divoši

Jeden z těch filmů, na kterém není špatné nic, ale prostě si mě tak úplně nezískal. Trochu jsem si u toho popřemýšlel, ocenil výborné výkony Laury Linney i Philipa Seymoura Hoffmana, ale celkový dojem spíš "neurazí nenadchne". Ovšem co bych na tom změnil / ubral / přidal vlastně nevím. PS. Proč je český překlad Divoši, to by mě vážně zajímalo... (12.01.2015)

Předně- ten obludně debilní překlad názvu filmu mě dlouho odháněl od sledování jinak vynikajícího snímku. Doufám, že se podobně nedočkáme reedice J.K Rowlingová: Jindra Hrnčíř. Film Savageovi (opět brilantní P.S.Hoffman a výborná L.Linney) má totiž kromě skvělého scénáře a režie Tamary Jenkins jednoznačně univerzální téma- stárnoucí, nemocní a nemohoucí rodiče kontra vykolejenost a těžká rozhodnutí jejich dospělých dětí . (29.07.2010)

Hned na začátku se schovívavější přístup k postavám skryje u nespláchnuté záchodové mísy, aby z její výkalové náplně namaloval hybatel příběhu na kachlíky sprostý vzkaz pečovateli své přítelkyně. Ta následně aby zemřela při manikúře přímo v salónku. A tak se o svého osamoceného, demencí nemocného otce přijíždějí postarat dvě jeho děti, kteří doteď ani pořádně nevěděly, v jakém státě bydlel. A teď jsou vyděšení, že ho daly někam do domova a on ani sám neví kde je. Ale není to taková depka, jak to zní. A jestli ano, tak rozhodně ne slzopudná, ale spíš pro mě taková až sarkasticky pohodová, už jen protože není nekonečná, že. Prostě takové věci se dějí a nic se s tím nedá dělat. A určitě není náhodou, že Wendy píše divadelní hru, kterou sama popíše jako pitomé bulení střední vrstvy. Celý film by se tak při moc velkém tlačení na pilu mohl zformovat. Nejde v něm totiž jen o smrt rodiče, ale i o vztahy, práci, bydlení nebo životní standard. A Laura Linney je prostě boží. Hoffman hláškuje pravdy, kterým se člověk musí jen smát, aby mu pak došlo, že má pravdu. A prostě já nepochopím, proč se musí pořád opakovat, jak je rostoucí střední délka života jednoznačným pozitivem. Když potom takový podíl starších lidí s Alzheimerem nebo podobných mozkovým nemocí snad ani neumí doufat v brzký infarkt. (25.05.2008)

Poněkud matoucí název navozuje dojem nějakého dobrodružného příběhu z koloniální éry nebo dobývání Divokého západu. Ve skutečně jde o komorní psychologické drama sourozenců, kteří se vyrovnávají s vážným onemocněním a posléze i úmrtím otce a zároveň s krizí středního věku, která zahrnuje nejen tápání v oblasti citových vztahů, ale i v oblasti profesního směřování. Pokud nemáte odvahu na změnu životního stylu (a ta se s přibývajícími roky stále snižuje), snadno velké city směníte na drobné a představu vlastní rodiny obětujete na oltář pohodlného přežívání. Snímek se může opřít o dva špičkové charakterní herce, kteří odvádějí maximum, a o citlivou režii se smyslem pro detail a intimní vyjádření emocí. Z Divochů je tak nějak cítit, že je natočila žena. Celkový dojem: 85 %. (11.10.2013)

Tak na tenhle film jsem se dlouho těšil, ale skupina diváků sedících za mnou mě nenechala si ho zidealizovat. Když se za vámi smějí jen při pohledu na komickou tvář hlavní postavy, či když scénu s polštářem prožívají s hlasitým "Oh, oh, no!!", tak vám dojde, že film je sám o sobě slabší a hraje na dávno vyzkoušené momenty. FEBIOFEST 2008 (03.04.2008)