Chemikál

Jako bych byl při sledování tohoto studentského filmu na představení Sklepa. Choreografie, písně a celé ja to zahaleno do bizadního hávu. Kušiaková tančí v temné místnosti nasvětlené odspodu, prakticky do pasu až po prsa jí stoupá kouř a zezhora jí Šteindler do toho prostoru vsypává Vávru, Tučka, Hanáka ad coby jednotlivé prvky s nimiž se rtuť má spojit a udělat zlato. Ti vše jednotlivě, v závěru pak společně tančí s Kušiakovou v dýmu z nějž jim vykukují hlavy. Každý z prvků jí pro spojení nabízí něco jiného tu elktron tu volný radikál. Chemii jsem měl 5 let, ale pamatovat si z ní vše asi bych se bavil ještě více .-). Nakonec samozřejmě dojde k reakci ....a ... :-)))))))))) Dávám tři ionty. * * * (14.09.2013)

Kdo seje vítr, sklízí amonné soli...Jsem rtuťovitý děvče, na povrchu jsem kovově lesklá, ráda bych se s někým sloučila...🙃 Není třeba sluchu zkušeného hudebníka, aby poznalo že melodie v úvodu při písničce "rtuti" (Jana Kušiaková) a "zlata"  (David Vávra), je melodie na kterou Tomáš Hanák zpívá později v Pražské pětce "Strom kýve pahýly". (08.02.2020)

Někomu to možná tak úžasný připadat nemusí, ale mně to sedlo dokonale - společně s Mladistvým intelektuálem a Ropákama je to pro mě asi nejlepší českej kraťas. Nápad, zpracování, výkon Hanákový, ta celková "chemická" terminologie, kostýmy - neskutečně nápaditej filmeček se spoustou odkazů. Navíc, jak je u Sklepáků zvykem, po hudební stránce opět skvělý. A vůbec mi tady nevadilo ani to Steindlerovo přehrávání - spíš naopak, do role šílenýho vědce to pasovalo celkem přirozeně. Možná, že kdyby se film pouštěl na hodinách středoškolský chemie, zapamatujou si studenti víc než z klasický výuky. U mě by to platilo rozhodně, a aspoň bych teď nemusel při sledování tolik googlit... Smrt redukci! (10.02.2015)

"Ach, promiňte vzácný pane, zadržte svou sublimaci!" Šialený vedec Šteindler v zatuchlom labáku v hlbokom Sklepe sa po vzore stredovekých alchymistov pokúša vyrobiť zlato. Do varnej banky s väzbychtivou ortuťou Kušiakovou postupne pridáva éterické hélium Vávru, viere oddaný tantal Tučeka, stabilne popíjajúci uhlík Zavřela, revolučne naladený chlór Hanáka a eštébácky prazeodým Marušku. "Slučuji se s úplne cizím a zase bez lásky!" Reakcia s každým z nich je vždy iná, vždy vtipná a niekedy dokonca piesňou oplývajúca. Na študentský film veľmi podarené, nápadovo, vizuálne, hudobne, herecky a keby som počas školských rokov neflákal chémiu, užil by som si ešte viac všetky narážky. Odmeňujem aspoň svojou najčastejšou známkou z tohto predmetu. "A kdyby mě nekdo sháněl, jsem v digestoři a měřím si svůj poločas rozpadu." (13.03.2024)

Tento vědátorský skvost budiž důkazem, že Tomáš Vorel měl v dobách dávno minulých daleko víc pod čepicí než dnes. Kdyby nám něco podobného pouštěli ve škole na hodinách chemie, tak bych si možná i nějaké vědomosti natrvalo uchovala v hlavě. (80%) (24.08.2021)