Poslední cesta

Kevin Bacon se role zhostil s obrovskou pokorou, a poslední cesta Chance Phelpse  je plná ryzích emocí. Vždycky mě fascinovalo s jakou úctou se chovají ozbrojené složky, a to nejen americké, ke svým padlým, jak důkladně a pečlivě se dokáží starat o vojenské hřbitovy a jednotlivé hroby, a to nehledě na jejich stáří, a prokazují jim tím svůj nesmírný vděk za jejich nejvyšší oběť pro svou zemi. Tenhle film je úplně stejně uctivá poklona všem padlým. (26.12.2013)

Taktiež sa radím do skupiny ľudí, ktorým je ten prehnaný americký patriotizmus poriadne proti srsti a ani tento film ma o opaku nepresvedčil. Aj preto bude môj názor znieť trošku protichodne. Totiž tento príbeh ma hlboko chytil za srdce, to s akou úctou sa americký ľud správa k osobám, ktoré v mene národa (je jedno je je z Minessoty, Montany, Colorada či Wyomingu, všetci sú Američania) položili svoje životy, je skutočne obdivuhodné. Scéna, kde si postupne autá na znak úcty rozvecujú svetlá, mi vyrazila dych. O tom, že Kevin Bacon je PÁN HEREC, som sa presvedčil už veľmi dávno, preto ma potešila táto snímka, kde sa tomuto umelcovi dostáva naozaj veľký priestor. (26.05.2009)

Američani jsou opravdu hodně zvláštní národ - vyšlou statisíce svých mužů do války (a je jedno jaké, ať je to Vietnam nebo Irák). A dokud jsou tito vojáci naživu, jsou to jen pouhá čísla - ale jakmile voják zemře, najednou získává své jméno, ale hlavně úctu - a je úplně jedno jak žil, ale stává se hrdinou. A Poslední cesta je přesně o tom, podplukovník Stroble (Kevin Bacon) doprovází jednoho z těchto vojáků na cestě úplně poslední. Pokud se oprostím od samotného příběhu, který mne - jako neameričana - nijak moc neuchvátil, tak po filmové stránce musím smeknout. Film je velmi citlivě natočený, až tak - že se mi nechce vůbec polemizovat nakolik je pravdivý, a i Kevin Bacon se vybičoval k extrémnímu hereckému výkonu... (07.09.2011)

Normálne by som dal 4*, lenže film mi ponúkol presne to, čo som čakal - pohľad za oponu posmrtnej púte padlého hrdinu, so skvelým Kevinom v roli dôstojníka Strobla, ktorý ho na nej sprevádzal. Scéna, keď sa pri vynášaní ostatkov z lietadla pristavia cestujúci a sledujú vykladanie, ma silno zasiahla. Tento snímok by sa mal pohybovať v červených číslach. (08.12.2013)

Úcta, smutek a vděčnost doprovázejí na poslední cestě tělo mladého muže. Tentokrát perfektně zvládnutý americký patriotismus, protože je neokázalý, nepředvádí se velkými gesty, jen důstojnými rituály, které vedou mrtvého domů. Jsou nesmírně důležité, dávají jistotu, jak se vypořádat se situací, která by mohla být na člověka příliš. Pevná šablona pravidel a postupů je oporou a pomáhá přeživším a to včetně těch, kteří mladého muže v rakvi za živa neznali. Přesto mu při jeho smutném návratu prokazují respekt. Pro ně i pro nás se tak z tisíců anonymních padlých ve válce v Iráků najednou vynořuje konkrétní lidská tvář, která tak dává tvář i všem dalším obětem. Skvělý nápad, jak i v době otupení z tolika zpráv o mrtvých a padlých, ukázat, že to není nějaká jednolitá masa neznámých vojáků, ale že jeden každý z nich byl individualita a člověk. ____ Ten film je pomník, který nedrtí mramorem, ale dojímá nenápadným prokázáním poslední úcty. Vlastně je to téměř dokumentární cesta důstojníka, který doprovází do rodného města mrtvého vojáka v rakvi. Přesto mezi nimi vznikne, no, přátelství asi ne, ale určitě spříznění. (08.09.2015)