Das Wilde Leben

Celkem zábavný filmeček, taková novější forma starého pokleslého žánru, který v knižní podobě měl vždy podtitul à la Příběh konkubíny či Paměti rozkošnice. Samozřejmě je ten film zbytečně dlouhý. Na příběh lepé děvy, jejíž největší životní úspěchy jsou, že tělesně obcovala se dvěma roulingstouny a provdala se za „prince ze St. Pauli“, by stačila polovina stopáže. Ty prodlužované barvité scénky večírků a cestovatelských destinací začnou časem nudit, protože film natahují, ale neposunují. Občasná snaha o hloubku nějak neladí s celkově povrchním pojetím filmu. Herecké výkony jsou všelijaké, ale vynikají jistě ne, zvláště Keith Richards je zde za trapného blba. Ale aspoň nějaký náhled na hédonistickou tvář přelomu šedesátých a sedmdesátých let, kdy i „revolučnost“ byla spíše hra a marketingová strategie než názor. Nicméně, hlavní hrdinka je po fyzické stránce nepochybně pozoruhodný výtvor přírody, čímž myslím originál (v těch popisovaných letech) i představitelku (v době natáčení). (18.04.2014)

Bezesporu zajímavé téma (divoký život německé ikony 70. let Uschi Obermaier), ale bohužel průměrné zpracování typické pro německé filmy z posledních let. Všechny herecké výkony mi přišly jako pouhé karikatury, dialogy prázdné. Hlavní představitelka je sice nadpozemsky krásná, ale nervovala mě svým tónem hlasu a hysterickým výkonem (až po shlédnutí „making of“ na DVD jsem musela uznat, že byla fakt dobrá, protože skutečnou Uschi, která byla v dokumentu přítomna, ztvárnila do puntíku přesně). Pozitivně hodnotím hlavně soundtrack, který tomu celému dodal šťávu. (16.10.2008)

Co je na tom komediálního? Dlouho to vypadalo na nepříliš zajímavý film o zajímavém životě, švih tomu dodal až odjezd na výlet na východ. Filmem prochází spousta zvláštních postav, nejlepší je asi Rainer, který vypadá jako Levák Bob. Natalia Avelon je ještě hezčí, než jsem si myslel, a němčina se nakonec v pohodě dala. (01/03/10) (01.03.2010)

Hlad po dobrodružství a aktivním způsobu života, žádné jistoty, žádný stereotyp. Hudba, drogy, sex, vlasy a chlupy, možná i prachy. Známí a blízcí, kterým se nedá věřit, nerozhodnost o vlastním osudu do poslední chvíle. Srát na to. Stop zaprděncům se stálým příjmem, potácejících se od ničeho k ničemu opovrhujíc jakoukoli změnou, slepě si vážících toho, co mají. Život lze prožít různě a dá se z něj vytřískat cokoli chcete. Přesto nakonec přichází rozčarování nad otázkou: K čemu to vlastně všechno vede?! --- "Pokud se ptám, zda-li bych zpětně udělala něco jinak, die Antwort ist: nein."... (07.08.2008)

"Já jsem Uschi, a ty seš až po uši v hovnech"... i tak by se dalo charakterizovat každé nové seznámení německé krásky se zástupci mužské populace šedesátých a sedmdesátých let :-) Ke kráse však dlužno přičíst sice povrchní, zato ničím nespoutatelnou osobnost, na níž neplatila lákadla, pro která by jiná vraždila - nenechala se strhnout nikam, kam sama nechtěla, toužila jen plynout životem, poznávat svět a přijímat všechny rozkoše, které může nabídnout - její téměř nepřetržitá nahota svědčí o přirozenosti těchto tužeb. Tři mezníky příběhu mají vzestupnou diváckou atraktivitu, začátek svobodného života v berlínské komuně vyznívá nepřirozeně a němečtí hippies jsou tak ještě o stupeň směšnější, než ti ostatní, "stounovská" etapa trpí vědomím zkarikovaného Keitha Richardse i Micka Jaggera, na jejichž představitelích je znát, že by se sami nejraději neviděli a konečná cesta kolem světa je pak nejatmosféričtější částí filmu, prodchnutá exotikou, svobodou i příchutí smrti... Za Natalii Avelon i Uschi Obermaier zvedám výše, než snímku přísluší. (01.08.2013)