Až bude padat hvězda

Hbitě zpracovaná, ale skvěle obsazená televizní povídka, která by si zasloužila větší prostor, a byl by vznikl film, který by zastínil lecjaký soudobý barrandovský biják. Medvecká uchvacuje nejen svou věčnou krásou, ale i přirozenou dobrotou, která její postavu prozařuje, a Medřické by se mělo dostat více místa, aby se její nepříjemná, ba zlovolná antihrdinka skutečně prokreslila. A stejně tak celé špitální prostředí se všemi svými obyvateli nemuselo zůstat tak kulisovitě sterilním. A tento bílý svět mohly dále rámcovat události a souvislosti vnější. Vlastně je to promarněná příležitost, ale i tak stojí za to vracet se k této skice. (28.12.2018)

Moderní pohádka o Popelce, kterou bezdůvodně trápí zlá sestra - úča. Zastání najde u třech doktorů a nakonec své nesobecké štěstí nalezne. Jen ten princ jaksi nedopadl. Tvůrci Vítě zbytečně nasazovali svatozář, její chování z ní činilo starou mladou. Nejvíce mě potěšil v miniroličce Josef Kemr, byť měl jen pár vět. Irena měla tolik energie, že při zavírání dveří málem povalila kulisy. (18.11.2018)

Pravda, není to žádný velkofilm. Obsazení hlavní postavy T. Medveckou bylo dost nešťastné, zatímco Daně Medřické ta role semetriky vysloveně seděla! Filmu jsem odpustila jistou míru schématičnosti, na druhou stranu mne potěšilo vidět aspoň trochu něčeho pozitivního jak ve vztazích mezi lidmi (osazenstvo pánského pokoje), tak i ve vztahu k svému povolání! Všechno, co se dnes jaksi "nenosí". Jo, a vůbec mi nechyběly postelové scény a vulgarismy. Prostě takový "trapný" film z poloviny sedmdesátek. :-)) (17.03.2018)

Realitu tehdejší zdravotnické školy podle mojí mámy daleko líp zachycoval film My, ztracený holky. Tenhle film se sice měl odehrávat v 70. letech (viz ten americký přístroj), ale postavy se chovaly a mluvily, jako by byly z 50. let (což vlastně potvrzuje i zmínka o umístěnkách). Je to škoda... kdyby ten příběh zasadili do 50. let, tak to i celkem mohlo fungovat. Takhle je to jen nevěrohodný, laciný TV film. (07.07.2017)

Asi mi vadila až příliš prostá postava Víti. Potrpím si na nesobecké obětavé hrdiny, ale nesmějí být zbavení prostých lidských tužeb po obyčejných věcech - dobře se najíst, hezky vypadat nebo něco v tom smyslu. A dát radost z naplnění tohoto najevo. To se nevylučuje s tím prvním. Člověk podle mě naopak musí mít sám sebe trochu rád a sám sobě dopřát. Jak by mě měli mít rádi jiní, když se nemám rád sám. A Vilda by podle mě spíš než porozumění potřeboval pár výchovných záhlavců, aby se přestal nad vším ofrňovat a sám sebe litovat. Na druhou stranu mě odzbrojila scéna: "Jaká je vaše nejmilejší četba?" - "Pohádky Boženy Němcové." - "Děvenko, já si v nich čtu dodneška." Už proto nemůžu dát míň než čtyři. (05.12.2016)