Režie:
Petr ZelenkaKamera:
Alexander ŠurkalaHudba:
Jan A.P. KaczmarekHrají:
Ivan Trojan, Igor Chmela, Martin Myšička, David Novotný, Radek Holub, Lenka Krobotová, Michaela Badinková, Lucie Žáčková, Marek Matějka, Jan Kolařík (více)Obsahy(1)
Příběh se odehrává v současném Polsku. Do Krakova přijíždí skupina pražských herců v čele s režisérem hry, aby na alternativním festivalu v netradičním prostoru oceláren uvedla jevištní adaptaci Dostojevského hry Bratři Karamazovi, jejímž základem je vyšetřování otcovraždy. V divadelním dramatu, nabitém emocemi - láskou, žárlivostí, nenávistí, se řeší otázky víry, nesmrtelnosti a spásy lidské duše. Na pozadí divadelní zkoušky sledujeme osudy hereckého souboru, komické příběhy herců a režiséra. Do děje zasahuje i osobní tragédie jednoho z diváků, který projeví nezvyklé přání: poprosí herce, aby zahráli jenom pro něj. Zkouška se promění ve strhující představení, kdy herci vystupují pro jediného diváka. Náhle největší drama neprobíhá na jevišti, ale v hledišti... KARAMAZOVI jsou dramatem o morálce, povaze člověka, lidském svědomí, vině, trestu a odpuštění. Film není jen psychologickou sondou do zpustošené ruské duše, ale reflektuje aktuální téma odpovědnosti člověka za své činy. (oficiální text distributora)
(více)Videa (3)
Recenze (758)
Moc teda nechapu to vysoky hodnoceni. Jiste, na cesky pomery ma film hodne kvalitni herecky vykony, kterejm kraluje Trojan a jedinej, kdo se sem vylozene nehodil, byl Radek Holub, to je takovy desny hovado. Diky tomu, ze se celej dej odehrava v ocelarne a je tu perfektni hudba, tak ma film i paradni atmosferu. Ale to je tak vse, kdybych chtel cumet 90 minut na divadelni predstaveni, tak si zajdu do divadla, fakt sem cekal, ze sem Zelenka da neco navic, ale to ne, proste jen atmosfericky natoceny divadelni predstaveni. ()
Snímek vychází z jevištní podoby posledního románu Fjodora Michailoviče Dostojevského, kterou inscenoval Evald Schorm a režíroval Lukáš Hlavica. Zelenka však z jevištní inscenace vychází velmi volně. Je to příběh skupiny herců, kteří jedou odehrát Bratry Karamazovy do Nové huti v Polsku. Je to představení plné emocí, které se zaryje hluboko do vaší mysli. Pojďme si podrobněji rozebrat aspekty snímku. Avšak čím začít? Téměř všechno je zde perfektní, takže je těžké psát o jednotlivých částech tak, aniž byste chtěli snižovat kvalitu hereckého obsazení či hudby. Začněme herci, protože jsou nejvíc vidět. Jedná se o téměř celý ansámbl Dejvického divadla, který má hru naprosto v malíčku. Všichni z několikaleté zkušenosti tedy velmi dobře vědí, co hrají, věříte jim tudíž každý pohyb, každé gesto. Především trojice Ivan Trojan, David Novotný a Radek Holub jsou velmi žhavými kandidáty na Českého lva. Z jejich hraní pochopíte, co je to herecký koncert. Ne, o tomhle se těžko mluví, tohle se prostě musí vidět. Skvělá je vizuální stránka, ve které se protíná současnost ocelárny s 19. stoletím. Spojení přirozené a Dostojevskij nikdy nebyl nadčasovější (alespoň v českém prostředí). Právě nejen v této poloze je film velmi originální. Dialogy jsou velmi živé a o názorech na život budete po skončení debatovat dlouho. Velmi výrazná a nezapomenutelná je též hudba. Aby taky ne, když jejím autorem je oscarový skladetel Jan A. P. Kaczmarek (Hledání Země-Nezemě, Úplné zatmění) a jehož rukopis jsem poznal hned po prvním tónu. Právě díky němu ve filmu stoupá napětí, aniž by to působilo nějak lacině. Jinými slovy, Kaczmarek je aspirant na dalšího Českého lva. Říkáte si: tak dobrý film a není na něm žádná chyba? Bohužel, byly dva momenty, které malinko kazily celkový dojem. Ten první, kdy Trojan coby starý Karamazov plivne na obrázek Jana Pavla II., se ještě dá s jistou tolerancí pochopit. Ovšem scénu s podepisováním DVD Samotáři si Zelenka mohl odpustit, jakoby vypadla z nějakého úplně jiného filmu. Scénu s mončičákem představucím Dostojevského a ukazujícím epileptický záchvat považuji za geniální. V naší české kotlině se jedná o výjimečný počin, kterým si Zelenka spravil chuť z rozpačitě přijatých Příběhů obyčejného šílenství a kterým překonal sám sebe. Tato látka je v českém filmu natolik výjimečná, že bude těžké přemluvit konzervativního diváka, aby vyrazil do kina. Pro milovníky divadla a čtenáře Dostojevského „povinná četba“. A teď už jenom zbývá položit si otázku: Co by s tím udělal Lars? ()
Představení bez opony, bez potlesku. Syrové, špinavé, avšak o hodně životnější než na divadle. Vím o čem mluvím, protože tam mě kdysi tahle adaptace nedokázala pohltit a dokonce jsem na chvilku usnul. Takže od Trojana, Zelenky a spol jsem dostal druhou šanci vidět Karamazovi alespoň zpoza obrazovky. Naštěstí atmosféra polských železáren, místa jak stvořeného pro tragédii, je velkou devizou vtáhnout diváka do děje a Dostojevského hru tak lépe pochopit. Jednotlivé postavy tu nesvazuje minimum prostoru, svoje role tak rozehrávají ve velkém stylu, přesto jsem se někdy z toho prolínání zkoušky s realitou cítil zmateně .. (Viděno během dubnové Challenge Tour 2015) ()
Zelenka je na jednu stranu brán jako "ten, který píše scénáře plné cool postav a figurek, přeplnéné hláškami" na jedné straně a jako seriózní, ale mystifikující a pohrávající si autor, kterému nelze zcela důvěřovatna straně druhej. (Řeč je o tvůrci-značce, popř. o implikovaném autorovi, nikoliv o skutečné osobě.) Může se stokrát zaříkat, že nechtěl, aby KARAMAZOVI dopadli jako něco od Triera, ale ve své prapodstatě - vyjebávání s divákem - k nim má nejblíž._____ Ale není to spřizněnost s DOGVILLE A MANDERLAY, protože se užívá divadelní fabule naroubované na filmovej syźet, ale spíše s PĚTI PŘEKÁŽKAMI, v nichž se také destruuje představa o tvůrci v té romantické, idealizující podobě ("Trojan plivnul na papeže, v Polsku si už nezahraje!" či "Tady jsem Vám přinels podepsané DVDčko Samotářů..."). Okázalá nediváckost KARAMAZOVÝCH je natolik svéhlavá, že ji nejde neobdivovat, o to víc zamrzí ale chyb(k)y._____ Zelenka dospěl do stádia, kdy u něj herci hrají - stejně jako u Švankmajera - sebe, vytáhne z nich jejich machu a tu předvádí: pro odpůrce Trojanových bláznovských figur budou KARAMAZOVI téměř nesnesitelní. Potíž ale osobně vidím v první čtvrtině, která je střihačsky až moc nucená a násilně adaptuje divadelní řeč na tu filmovou. Film je nadto přeplněn zbytečnými odbočkami hlavně ve snaze postavy Novotného dostat se z natáčení pryč a zamrzí i figurkaření, které není jinak výrazněji zužitkováno a nadbytečnsot distribuovaných informací ve vyprávění._____ Ale pokud jsem Michálkovi dal plnej za inscenační schopnosti, Slámovi za formální promyšlenost, pak si Zelenka těch pět taky zaslouží za svůj dospělý, asi nejlepší film. A mám za to, že o Lvu za nejlepši hudbu je už rozhodnuto předem. :-) ()
Silné látce, která by se utáhla ‚sama‘, vtisknul Zelenka velmi specifickou visáž, jenž se pohybuje na hranici mezi ryzím artem a čímsi ‚jiným‘, po čem tolik většina u českého filmu volá. Za to, jak se celá záležitost dokázala oprostit od divadelnosti – nenechat se táhnout od (jinak bez výjimky špičkových) herců, ale střihem, kamerou a hlavně hudbou tomu dát osobitý filmový tvar – Zelenkovi tleskám ve stoje. Jeden z nejlepších českých filmů za hodně dlouhou dobu nazpět. Bravo! ()
Galerie (29)
Zajímavosti (16)
- Příběh je zasazen do polské ocelárny v krakovské Nové huti, kde se odehrával i film režiséra Andrzeje Wajdy Člověk z mramoru (1976). (Noviik)
- Režisér Petr Zelenka v čase premiéry filmu komentoval, co jej na látce tak zaujalo: "Bratři Karamazovi jsou podle mě velmi důležitý příběh pro současný svět a tuhle republiku zejména. Jak my, tak celá západní Evropa se ocitáme na jakési křižovatce, kdy stará pravidla předstávají fungovat. Éra nezřízeného kapitalismu skončila. Ze Spojených států se stává země, která už dělá jenom ostudu, a je jasné, že svět tak, jak vypadá dneska, nemůže pokračovat dál. Ocitli jsme se na nějakém bodu obratu a teď jde jen o to, co bude za ním. A o takovém výrazném bodu zlomu mluví Dostojevského román, i když samozřejmě je to trochu jiný bod zlomu, protože byl psaný v roce 1880 a problémy tehdejšího Ruska byly jiné, než máme ny dneska. Ale jistá podobnost tu i tak je. Žijeme v době bez výraznějších morálních, etických a náboženských zásad a hledáme si pravidla pro svoje další fungování." K tomu, že jde o adaptaci inscenace, kterou režíroval Lukáš Hlavica v Dejvickém divadle v roce 2000, a která sama vycházela z adaptace Evalda Schorma, pak dodal, že "je nesmírně vhodná pro filmové zpracování, protože je v ní kladen důraz na detektivní zápletku. Dostojevského román je tak obsáhlý a složitý, že je v něm skoro všechno a dá se z něj udělat stejně tak náboženský traktát jako dejme tomu horor. Schorm volil detektivku a myslím, že volil dobře." (NIRO)
- Na produkci se podílelo i Polsko, jež do filmu investovalo sedm miliónů korun (Češi pak o dva miliony méně). (Reiniš)
Reklama