Útěk ze Sibiře

Pro Weira mám slabost, ale v The Way Back sáhnul vedle. Já si totiž hlavně myslím, že nebylo rozumné se něco podobného vůbec pokoušet natočit. Paradoxně z podobného (respektive opačného) důvodu, kvůli němuž jsem zpochybňoval 127 Hours. V poslední boylovce bylo příběhu na celovečerák příliš málo, v Útěku je ho příliš mnoho. Film tak působí jako ledabyle sestříhané úseky děje z mnohem delšího filmu. A nemůžu říct, že bych se u něj bavil, natož že by se mu povedlo vyvolat ve mně touhu vidět prodlouženou (=celistvou) verzi. Po těch 133 minutách jsem se cítil skoro tak vyčerpaně, jako kdybych ten pochod sám prožil. Což se mi jako divákovi milujícímu pohodlí nechce oceňovat. (21.04.2011)

Silných příběhů není nikdy dost. A věřtě že tento je opravdu vyčerpávající. Při přechodu Gobi si i divák sáhne na dno, stejně jako mrzne na Sibiři. Zkrátka nelze neprožívat s našimi hrdiny utrpení. Peter Weir je skutečným velikánem, obklopil se bezchybným a charismatickým Edem, dokonale využil talent Sturgesse a ještě přidal bonbónek v Colinu Farrellovi. Film je krásným cestopisem na pozadí dramatu, při putování člověk žasne nad přírodou a nad kameramanovými dovednostmi. (23.04.2011)

Jsem rád, že můj jubilejní čtyřstý komentář na ČSFD vyšel na tak kvalitní film, jakým Útěk ze Sibiře bezesporu je. A to i přes některé výhrady, které se tu v hodnoceních mnohých objevují. Oni mají svým způsobem pravdu. Děj skutečně některé pasáže buď přeskakuje úplně nebo bere hodně kvapem. Jako kupříkladu samotný útěk z gulagu, konfrontace se zvířaty anebo vylíčení Himalájí takovým způsobem, že bych si na jejich přechod nyní troufnul v sandálech. Mně však tyto skutečnosti výslednou nezkazily. Víte proč? Poněvadž dějová linka nám jako odškodné nabízí nevšední pohled do vzájemných vztazhů mezi uprchlíky, klade důraz na psychologii hlavních hrdinů a na to, jak se sami v sobě vypořádávali s mrazy Sibiře a vedry pouště. Mimochodem, právě přechod pouště shledávám za nejpoutavější a nejpovedenější. Sečteno podtrženo; Útěk ze Sibiře se zaobírá poněkud jinými aspekty, než jaké jsem i já před návštěvou kina předpokládal, ovšem to z ní nečiní nehodnotnou podívanou. Naopak. Díky ústřednímu triu Sturgess, Harris a Farrell (dost možná dosavadní životní role) je podívaná vskutku poutavá. Tážete se, proč tedy nepálím plný počet? Inu, ač jsem před chvílí napsal, že to neshledávám chybou filmu, osobně je mi v návalech pocitů po projekci líto, že tvůrci nenatáhli metráž o již zmíněné pasáže. Snad se báli, že by tak učinili film příliš dlouhým, ale mně těch 133 minut uteklo takovým tempem, že bych přivítal nášup! :-) (24.05.2011)

Ze Sibiřských pracovních táborů se pár útěků podařilo. Tento je jedním z nich. Nepřítelem na útěku nebyly ani tak strážní oddíly, ale krutá a drsná příroda. Znovu jsem si říkal jaký je komunismus svinstvo. Skupina odvážných přes původní neshody se s množstvím útrap postupně stmeluje aby nakonec s neuvěřitelnou láskou a obětavostí pečovali jeden o druhého. Druhá část snímku přechodu Gobi a Himalájí přes Tibet do Indie je strhující. Jednotliví členové skupiny také časem postupně odkrývají svá tajemství a pozvolna vypráví dojemné příběhy svých životů. To vše se odehrává v úchvatných scenériích Mongolska, Číny a Himáláje. Tohle není Great escape, tohle je tiché drama o skupince zcela vyčerpaných vězňů, kteří spáleni sluncem, sajíc hadřík pokapaný vodou se táhnou ve zpuchřelých botách s nohami rozedřenými pískem k dalekým kopcům za svobodou. (19.05.2011)

Drama založené na skutečné události popisuje útěk mezinárodní skupiny vězňů z ruského gulagu. Nic víc, nic míň. Filmy o útěcích z vězení jsou vždycky vděčnou tématikou. Boj o svobodu má vždycky čím zaujmout notabene, když je utíkajícím vězněm nevinný člověk. Problém ovšem je, že tento film není zas tak o útěku jako spíše o bezstarostném putování krajinou, kdy jediným nepřítelem je občasný hlad, zima i žár a u Bajkalu komáři. Glosující raper by řekl what the fuck, man! Ač uznávaný režisér Peter Weir zkusil natočit strhující "ultimate survival", do kin pustil odvařený příběh bez řádného napětí a takřka bez úctyhodného konce, který by si možná příběh zasloužil. Nebo alespoň jeho hrdinové. Totiž hned po té, co je hlavní hrdina odvlečen do gulagu na Sibiři, rozvíjí se příběh o plánovaném útěku. Plánování samotné tady ovšem nehraje prim. Vězni prostě utečou. Weir tomu věnuje asi dvě minuty a to možná trochu přeháním. Přisluhovači Stalina jsou zde za neskutečné amatéry, kteří se za nimi sice rozběhnou, ale to je tak všechno. Jestli zabloudili hned v prvním lese, se už nedozvíme. Ostatně extatická přítomnost pronásledovatelů tím naprosto končí. Uprchlíci jsou v pohodě. Dokonce z filmu ani nedýchá, jak strašné musí být šlapat 6 000 km nahoru a dolů, cestou necestou. Dny prostě plynou, občas prší, občas je horko, občas někdo zkape vysílením. Colin Farrell krapet přehrává a naopak jeho rumunští kolegové nic nehrají, jen sebou nechávají vláčet příběhem. Největším kladem filmu je asi tradiční Ed Harris, krásná příroda a knižní předloha. (01.06.2011)