Nezvaný host

Velmi povedený film, excelentně odehraný, naprosto věrohodný realitě navíc se zajímavým příběhem. Pro mě jen trochu zklamání, co se týče konce. V tomto případě bych uvítal happy-end alespoň ve smyslu, že Walter vyrazí do Sýrie na návštěvu za Tarekem a zabubnují si spolu v centru Damašku. I tak ale milé překvapení a rozhodně doporučuji. (11.10.2012)

[imdb: 7.7/10] | me: Citlivý harmonický film, ktorý sa dotkne človeka na správnych miestach. Film ma vhodne zvolenú stopáž a herecké obsadenie ladí s myšlienkou filmu. Dotýka sa podstatných tém emigračnej politiky USA, ale iba čiastočne a v takej miere, ktorá je v celkovom meradle pre film len prínosom. ... Veľmi príjemná záležitosť. Oh shit! We have to get home! Zainab's gonna kill me, I'm on Arab time again. (04.04.2012)

Vážím si filmů, které jsou, totálně lidskou formou, schopni vyprávět neobyčejný příběh, jehož tvůrcem je nejenom osud, ale i aktuální situace ve světě. Nezvaný host je přesně takovým filmem. Smutný, opravdový, reálný. Takový, jaký je sám život. Nakonec si všichni uvědomíme, že radostné maličkosti a láska je to jediné, co člověka opravdu dokáže potěšit. Ale i rozesmutnit. (04.04.2016)

Nejen příjemné drama o vzniku mužského přátelství, o znovunalezení důvodu k životu, ale také zajímavý vhled do praktické aplikace amerických imigračních zákonů, podle nichž lze v zemi nelegálně žít mnoho let prakticky s vědomím úřadů, ale najednou jsou tytéž úřady absolutně nekompromisní a bez ohledu na jakékoliv lidské ohledy konají "svou práci". Úřednící jsou zkátka vždy a všude stejní. (12.07.2011)

Jak báječně dokáže být člověk překvapen obyčejným příběhem, když si předem ke snímku nepřečte obsah a nezjistí žádné podrobnější informace! Nezvaný host byl pro mne impulsem, který jsem si vyhledal v databázi jako jedno z nejlepších dramat roku 2007. Dlouho jsem nerozmýšlel, film si sehnal a ihned pustil. Již od prvních minut mne herecky nadchnul Richard Jenkins, a začal jsem se ZAJÍMAT, co se s jeho charakterem bude dít dále - tak bezchybný a uvěřitelný herecký talent jsem dlouho neviděl. Pak přišel na scénu sympatický Tarek se svou přítelkyní a jejich nepohodlně pohodlný život, a já se do děje doslova zamiloval. Hltal jsem každý okamžik, užíval si perfektních rytmů afrického beatu a samou radostí jsem ani nedýchal. The Visitor mi dokázal simulovat pocity nevýslovného štěstí z toho, že si v něm "všichni pomáhají a mají se dobře". Zlomový okamžik na sebe ale nenechá dlouho čekat, a film se stává postupně napínavějším... až do finále. Finále, které jsem rozhodně nečekal. Díky němu je celé story o duševně umírajícím melancholickém staříkovi, který hrál na bubínek, něčím, co zůstane v mém srdci navždy. (19.03.2010)