Režie:
Svatava SimonováScénář:
Petr JanišHrají:
Simona Stašová, Vilma Cibulková, Vladimír Dlouhý, Ladislav Mrkvička, Jan Dolanský, Klára Jandová, Šárka Ullrichová, Daniel TůmaObsahy(1)
Tajemství, jež po osmnáct let ukrývá stará věž hluboko v lesích, zná pouze víla Dafné. Jen její péčí z malého dítěte, které mělo zemřít vůlí zlé královny, vyrostl princ a následník trůnu (D. Tůma). Co učiní královna Groselis (V. Cibulková) s hrozbou, jež pro ni představuje nečekaný sok? Jak princ naloží se svou láskou k dívce Johance (Š. Ullrichová), schovance kouzelnice Móny (S. Stašová)? Dokáže vůbec žít ve světě lidí bez kouzelné ochrany zázračné mušle? (Česká televize)
(více)Recenze (20)
Pro dnešní děti trochu moc umělecká, ale jinak docela slušná pohádka. Scénář mi dokonce přišel velmi dobrý a neotřelý, jen by stálo za to ho rozpracovat a natočit jako film. A ani by to nemusel být film směřovaný pouze na dětského diváka, protože příběh řeší spoustu dospělých problémů. Výběr herců byl dobrý, Vilma Cibulková v roli zlé královny byla možná chvílemi až příliš zlá, ale nakonec i ona dostala nečekaně šanci, což bylo lepší, než tradiční ztrestání. Malinko jsem nepochopila roli titulní role Kouzelnice, Simony Stašové. Ač měla být asi hlavní postavou, dějů okolo ní se splétalo tolik, že stála tomu všemu tak trochu zbytečná v pozadí. ()
Příšerná televizní pohádka na nedělní odpoledne, která byla natočená za pár korun. Kulisy v ateliérech jsou doslova otřesné. Nějakou podvodní říši znázorňují levné triky ala mlha na podlaze, která se pomalu plazí po roztrhaných prostěradlech. Aby tam bylo ještě něco umělecky "vkusně laděného", tak uprostřed na polštáři leží hroznové víno. V komnatách zámku nejvíce budí pozornost barevné poháry z umělé hmoty a celou pohádkou provází nějaká umělá mušle na řetízku. Je takovým symbolem celé této poetické pohádky. Bohužel poetika jasně vyznívá nad lyrikou a posílá pohádku ještě do větších sraček. [250. hodnocení, 16. komentář, 41%] ()
Já bych rozlišovala mezi promyšlenou pohádkou s filosofickým nábojem a nejapností. Bohužel tohle je ten druhý případ, navíc postižený koncentrátem typického rukopisu paní režisérky, totiž: moc nevíme, oč tam vlastně jde a někdy se to ani příliš nedozvíme, hrdinové jsou vnitřně rozervaní a řeší rádoby vážné životní otázky, hudba L. Simona je teskná jako vždy (už v dětství ve mne jeho hudba a podobná hudba Otmara Máchy vyvolávala úzkost a pesimismus), patetické nebo nesrozumitelné dialogy, vnitřní monology, melodramatické výlevy a výjevy, nezvyklá jména, asi jako když slovo napíšu pozpátku, rozmlžený obraz.... Jestli má dítě pohádka bavit, musí se s ní ztotožnit, sympatizovat s nějakým hrdinou, fandit mu. Komu tady může fandit, když prakticky není jasné, k čemu pohádka směřuje, takže se dítko musí nudit, případně otravovat rodiče otázkou, co se to na obrazovce vlastně děje? Dávám jednu hvězdičku za kostýmy paní Lesákové, které jsou jako vždy fajn. Než trávit čas s touto pohádkou, je lépe jít ven, a to i v dešti. ()
To bylo uvzdychané, unylé, zmatené stejně jako princ, co žije stále ve věži a celou dobu si nechává růst vlasy (takový Locikák) a ani jednou si nesundá korunu. Nikdo ho nehledal, což upřímně řečeno chápu, protože tohle stvoření je dobré leda jako spotřební materiál při výuce mediků. Klára Jandová je hezká, za ni jedna hvězda. ()
Vynikající herecké obsazení až na ty nejdůležitější (kupodivu ne hlavní) postavy, odvaha vyrazit do terénu, v kontrastu s nepěknými interiéry, unylým hudebním doprovodem (který dle mého musí děti spíše děsit, ačkoli není proč) a táhnoucím se příběhem. Další z řady pohádek Svatavy Simonové, u které je lepší něco dělat a sledovat jen po očku (já jsem při ní vařil guláš). ()
Reklama