Katyň

Vysoká vypovídající hodnota. Nicméně film je divácky tak příšerně neatraktivní, takže se v mém případě nejednalo o nic jiného než zklamání. Nezajímaví herci, kdy každý z nich dostal pouze pramálo prostoru, což vlastně bylo nakonec fajn. Film velmi poctivě ukázal celou polskou povahu od silné víry až po nezdolnou národní hrdost, nicméně to není nic co bych nevěděl již před filmem. Za sebe musím říct, že emočně to bylo příšerně mimo mě. A zrovínka filmy tohoto typu si bez emocí představit ani nechci. Navíc film disponuje spoustou nudných pasáží a ať se na mě nikdo prosím nezlobí, ale tu * dávám skutečně jen za téma, které film zpracovává, respektive se zpracovávat snaží. (27.08.2011)

Informace o Katyni do naší země pronikly v šedesátých letech, když spolu začala trénovat vojska Varšavské smlouvy a českoslovenští vojáci se o incidentu dozvídali od polských spolubojovníků. Nenávist Poláků vůči Sovětům byla v té době ohromná a zajišťování kvalitních výkonů Armády míru stálo Sověty spustu sil, neboť polské "paňstvo" za svoji solidaritu vyžadovalo výrazně nadstandartní služby. Vyrovnat se s historií a ukázat světu jednu válečnou sviňárnu se však Wajdovi nepovedlo zdaleka tak dobře, jak by si toto téma zasloužilo. (06.07.2009)

Je mi to moc líto, ale zklamání. Jako by se tvůrci za celý film nerozhodli, zda chtějí točit dokument nebo drama. Celé je to studené, ani jedna postava diváka nestrhne s sebou. Množství minipříběhů je chatrně slepeno tak, že člověku dá práci dešifrovat kdo je kdo a co byl předtím. Řeší se spousta motivů - národní pýcha, náboženská víra, kolaborantství, neústupný odpor, vztahy sourozenecké, manželské, tchýně a snachy... Každý z nich by vydal na silný příběh, kdyby byl do hloubky rozehrán, jenže bohužel vše zůstává na povrchu. Nejzajímavější mi nakonec připadla hned první scéna, v níž se střetávají na mostě dvě skupiny Poláků, z nichž jedna je zezadu hnaná Rusy a druhá Němci. Připomíná Burianovu historku, kdy ho na kládě přes řeku překvapili dva medvědi, každý z jedné strany, takže mu nezbylo, než se nechat sežrat. Jako symbol osudu Polska za války mi to připadá jako nejoriginálnější nápad celého filmu. (29.05.2009)

Hodně problematický film. Natočen je poměrně dobře a navíc ukazuje událost, na kterou se už dávno zapomnělo. Přesto však mi tento film připadá jako neskutečná snůška žvástů. Připadalo mi, že z nás tvůrci dělají v první polovině blbce, že nevíme jak to doopravdy bylo s Katyní, a proto onu slavnou scénu vytasí na závěr jako šokující konec. Bohužel zapomněli, že za těch předchozích 100 minut už dávno nemám myšlenky na to, jak to dopadne, ale na to, za jak dlouho to už skončí. Příběh žen důstojníků je taky originalita jako hrom. Prakticky od chvíle, kdy se dozvědí, že důstojníci jsou mrtví, tak hned všechny vědí, že to spáchali Rusové. Takže nějakou šokující vypjatou scénu s ukázáním pravdy zde nečekejte. Polská kinematografie má jeden hodně velký kaz a tím je jejich národní naivita. Prakticky ve všech historických filmech jsou Poláci ti utlačovaní, ti ukřivdění a ti, kteří mají vždycky pravdu. Tím nechci zpochymňovat onen masakr, ale spíš děj filmu, kdy třeba Rusové jim tam začnou pouštět lživý dokument, přičemž všichni začnou skandovat, že to je lež, což není reálné a to mě právě u Poláků sere. (28.06.2010)

Syrové, drsné a nesmírně kruté. Film mi v závěru velmi připomněl snímek Čekist (1992). Marně se snažili Rusáci Katyň svalit na Němce, pravda nakonec vyšla najevo. Není bez zajímavosti, že exhumaci a průzkum těl za války prováděli i přední čeští patologové. Katyň ja další z obrovských obžalob komunismu a Stalina. Je pochopitelné, že tento snímek točil Polák a je dobře, že to byl Wajda. Já tomu nemám skoro co vytknout. Katyň nesmí být nikdy zapomenuta. * * * * (24.03.2014)