Na západní frontě klid

Kdybych měl někdy v noci ihned po probuzení vyjmenovat jeden jediný film, který naprosto věrně respektuje svoji knižní předlohu, byl by to tento. A kdybych měl vyjmenovat něco z první světové, tak je opět tenhle film a samozřejmě 1917. Já tady opravdu nemám co vytknout. To bahno a krev západní fronty, to bylo dokonalé. Některé bojové scény byly doslova dechberoucí, třeba ta s tanky. Kdesi jsemčetl vzpomínky německého vojáka, kdy se jejich četa poprvé zacelou válku střetla s britskými tanky Mark I. Také slyšeli dunění, řinkot pásů a pak se objevila řada oblud co nešla ničím co měli po ruce zastavit. Oblud chrlících ohěn. Teprve až artilerie byla schopna jejich postup zastavit, protože pěchota se po párvýstřelech z pušek v panice obrátila a prchala zpítky do vlastního týlu...  Za mne tedy co se týče filmu samotného velká spokojenost, byť mi trochu mrzí, že román znám a tím má člověk lecos vyspoilerováno... :-). Každopádně tahle obžaloba války, vraždění se navzájem i některých mocichtivých generálů či vládců jako je třeba Putler, je dnes stejně aktální jako tomu bylo mezi lety  1914 - 1918.  Dávám za 5 plynových masek. * * * * * (23.03.2024)

Surové, ľudské, autentické. Western Front zaujme svojím vizuálom, ukazuje drsné prostredie bojov a prepája životy niekoľkých úplne obyčajných ľudí, ktorí majú životnosť kratšiu ako otvorené mlieko. Hra na hrdinov skončila. Toto je vojna v tej najviac špinavej podobe. Skoky od fronty k vyjednávaniu síce trochu rušili,ale nie natoľko, aby sombdal menej než 9/10. (30.10.2022)

Remarqueova protiválečná předloha dostala přímý zásah šrapnelem a tudíž se rozletěla na prvočinitele. Nevadí. Kreativci z Netflixu si tedy vystačili se záznamem ve čtenářském deníku Edy Wasserfalla, kde stálo: Je to vo klukovi co jde do nějaký starý války a na konci umře. Mise splněna. Efektní, špinavé a úplně sterilní. (04.11.2022)

Remarque je jedním z mých nejmilovanějších autorů, ke kterým se napříč životem opakovaně vracím a první německé zpracování nejslavnějšího a ve školních osnovách nejvyžadovanějšího románu jsem proto dlouho odkládal. Zvěstí o nepřesném nebo rovnou drzém přepracování bylo hodně a proto jsem teď v šoku, o jak dobrou adaptaci jde. Ale ne nutně o adaptaci jednoho díla, ale autorova díla souhrnného. Právě v tolik očerňované lince vyjednávání o konci války je v pár slovech či větách vyjádřen věčný bol, který se objevoval i v knihách, které se odehrávaly dávno po konfliktu nebo mezi světovými válkami. Stesky nad zbytečným protahováním uzavření příměří, které má za následek úmrtí mnoha nevinných, mají hrdinové většinou jen v hlavách a myšlenkách. Pro větší efekt je taková subjektivita nahrazena rozčilujícími obrazy a nespravedlivými pocity. V linii frontové nejde o to, které výjevy z knihy se povedlo do filmu přenést (přestože slavné nesnesitelné čekání v zákopu společně s nepřítelem nechybí), ale o atmosféru zatracení, zoufalství a věčné škody, která se vsákla do každé minuty. Nejvyšší hodnocení nakonec dávám i přes vynechání linky, která mě v knize tížila nejvíc. V té se hlavní hrdina při dovolené vrací na pár dní domů a zjišťuje, že takový návrat, jaký si představoval, nejspíš nikdy nebude možný. Že lidé, kteří boje nepoznali, nikdy nepochopí trauma a děs, který si veterán přináší . V rámci zhutnění děje a neopuštění zničujícího prostředí kontaktu s nepřítelem proto chápu takovou změnu a rád mírně nadhodnotím. Protože literární dílo vzniklo téměř o sto let dříve než tento snímek a varování nejsou o nic méně aktuální. (12.03.2023)

Jediná věc, která mi ve filmu chyběla, bylo větší propojení s hlavním hrdinou. Toto si přímo říkalo o ždímání emocí, ale film mě vlastně po celou dobu úplně nepustil do nitra hlavního hrdiny a je to neskutečná škoda. Nicméně i přesto jde o velice působivý snímek, který dokázal vystihnout tu hlavní pointu a poukázat na naprostou nesmyslnost války. (31.10.2022)