Séraphine

Vskutku zvláštní bytost ta Séraphine byla. Téměř nevzdělaná uklízečka a pradlena puzená neodbytně k malování. Už jenom tohle je čiročirý zázrak. Hlavní hrdinka je vystižena přesně, obdiv k takovému herectví, které dokáže zobrazit naivitu i šťastné prožívání prostých radostí, stejně jako padání do hloubek zvláštní mysli, které už běžný svět nesnese. Ta žena skutečně uměla mluvit spíš s anděly než s lidmi. Snímek dobře vystihuje i dobu a prostředí, ve kterém Séraphine žila, možná k její škodě, protože ona by se hodila spíš do časů raného křesťanství nebo gotické zbožnosti. Pokud by ji tedy rovnou neupálili. ___ Nedokázala jsem se však na film naladit. Jeho hloubavé a bloumavé tempo mi nesedlo, možná jen momentální náladou. Taky mi překáželo, jak na část filmu Séraphine téměř zmizela a vyprávění, které se dosud točilo kolem ní, najednou začalo popisovat život jejího objevitele. SHRNUTÍ: Když vám rozumí andělé, zatímco lidé ne. (19.02.2022)

Přes první půlhodinu Séraphine jsem se překodrcala až na třetí pokus. Jde o velmi, velmi zdlouhavý (mám pocit, že se někdy zdlouhavost nevhodně zaměňuje za evropský styl) životopisný snímek. Určitě by snímku prospěla kratší stopáž, nicméně mu neupírám nesporné kvality..... herecký výkon Yolande Moreau, citlivou kameru a především seznámení s osobností malířky, jež mi byla po hříchu utajena. (03.07.2014)

chudák Seraphine, skoro to vypadá že nemá, čím by běžného diváka zaujala. Není mladá ani krásná, nesžírají ji vnitřní běsové ani vášnivá láska, nepodlehne ani náklonnosti k drogám, ani ji nepřeválcuje sláva a uznání velkého světa, tak jak jsme zvyklí z životopisných filmů slavných osobností. Tady sledujeme úplně jiný příběh - starou, nevzdělanou a velmi chudou ženu, která celý život slouží jiným, o kterou se nikdo nezajímá a která přes to všechno má svůj bohatý vnitřní svět. Stačí se jen dívat a poslouchat. (28.06.2011)

Přiznávám, že se ve světě malířství nijak zvlášť neorientuji a kdyby jste přede mě postavili dva obrazy, pochybuji, že bych dokázala rozpoznat, který z nich je umělecké dílo a který už ne, pokud by na něm tedy nebyly pozlacené kočičky, ale příběh prosté ženy tíhnoucí k přírodě a silné víře mě zaujal, stejně jako její krásné obrazy. Snímek asi nedocení odpůrci poklidného tempa vyprávění a optimismu tam taky není na rozdávání, ale pokud si jako já nepotrpíte na nějaká velká melodramata a máte zároveň rádi filmy o malířích, tak rozhodně doporučuji. (15.03.2014)

Filmy o nepochopených, nedoceněných mučednících umění, co pláčou za dlouhých nocí akvarely a z nouze okusují násadky štětců a po jejich bídné smrti se celý svět chytne za nos, hlavu i srdce mám ráda. Film o Séraphine mi ale vadil tak, že jsem se násilím držela, abych to nevzdala po první hodině. Měla jsem. Přemýšlela jsem, co mi tak moc vadilo. Nemám problém s umělkyní, prostou i prostoduchou, ani s tím, že ke mně její naivní umění nepromluvilo, dokázala bych přejít, že ostatní postavy jsou podivně sterilní a místo poslední čtvrthodiny by bohatě stačil titulek. Asi považuji za nespravedlivé, že talent byl nadělen někomu, kdo si s ním nevěděl rady a nejenže kvůli němu trpěl – nadání se nedá zašít do strožoku, dere se na svět – ale dospěl až k děsivému konci. Být Séraphine „jen“ služebnou s kartáčem a kostelními zpěvy, asi by se o jejím životě netočily filmy, ale možná by byla v rámci svých mentálních schopností šťastnější. Anebo to zavinil ten Němec, který jí dal naději výměnou za všechno ostatní. Těžko soudit. (06.03.2017)