Jak vycvičit draka

Trocha té environmentální ideologie nezaškodí, obzvlášť v tomhle (ne)pohádkovém příběhu o hledání harmonie mezi živly. Je to velice milé, vizuálně závratné a krásně nazvučené. Od počátku mi moc neseděla podoba postaviček, ale příjemné překvapení bylo, že scénář i všechno ostatní je tak dobře trefené a snesitelně naivní, že na nějaké animozity nezbyl čas. V produkci roku 2010 má dračí letka namířeno hodně vysoko. (09.01.2011)

|| Scenár: Will Davies, Dean DeBlois, Chris Sanders | Hudba: How to Train Your Dragon by Cressida Cowell | Produkcia: Bonnie Arnold | Distribúcia: Paramount Pictures | Štúdio: Dreamworks Animation, Pacific Data Images | Rozpočet: 165 miliónov $ | Tržby: 494,878,759 $ || Studňou úspechu u akéhokoľvek filmového diela je tematická a typová súrodnosť s divákom, a samozrejme prítomnosť banálne zábavných postavičiek. How to train your dragon obsahuje všetko z hore uvedených, a je tak predurčený k úspechu - dokonca by sa mohlo povedať, že u všetkých vekových kategórií vĎaka síce všeobecným, ale inteligentne príjemným psychologickým pasážam medzi otcom a synom, a hlavne s časťami o zodpovednosti k rodnému kmeňu, ich očakávaniami a predsudkami a z toho vyplývajúcimi činmi, či už racionálnymi, alebo prevažne emočnými. Animačná stránka diela je bez pochýb na najvyššej úrovni čo sa mimiky postáv týka, ich gestikulácia je najviac trafná k tomu, čo v živote môže človek odpozorovať v spoločnosti a prírode. Vzľadom k tomu, že drakov odpozorovať v prírode nemohli ani samotní tvorcovia, pričleňujú drakom už overene fungujúce ľucké gestá a mimické prejavy od ľudí. A to je ten faktor, ktorý robí How to train your dragon v mojich očiach nesmrteľným kusom v radách animákov - nikde som totiž nevidel nič tak krásne-zábavné, ako oči Nočnej fúrie. Celé je to samozrejme umocnené Powellovými epickými, no pritom rozprávkovými harmóniami. To nevysvetlitené plus k dokonalému zážitku však i tentoraz chýba, no i tak je to film s ratingom Must see! (04.07.2011)

Neměla jsem tu čest vidět film ve třech rozměrech, ale pochybuji, že by se tím mé hodnocení posunulo výrazně směrem vzhůru. Nenechala jsem se zblbnout humbukem a očekávala "pouze" nadprůměrný animáč... a bingo! Sympatické ano, 100% dokonalé ani náhodou. Příběh o nekňubovi, co ve skutečnosti není až tak nanicovatý a změní svět, je klišé velikosti Čomolungmy. Logika má občas výpadky, no pohádce to můžeme odpustit. Vizuálně povedené, ale sanici to k poklesu nedonutilo. Úsměvné, nikoliv k uchechtání. Pro kindery naprosto skvělé. Pro mě dobré, určitě lepší než žvatlající robůtek či kuchař ovládaný krysou :-P. 77% (08.01.2011)

Jak vycvičit draka je jeden z mnoha animáků, který sází na líbivost dokonalé animace, sympatičnost hlavních hrdinů (pozn. redakce - vhodněji řečeno psích očí, které tady patřili právě drakovi) a primitivních vtípků, které mladé pobaví (pozn. autora – bohužel do této kategorie se stále zahrnuji i já) a dospělé neurazí. Děj předvídatelný ale rychle plynoucí a závěr díky bohu končící happy endem. Nic co by zdatné pohádkáře, kteří mají již něco zkouknutého, nějak ohromilo, ale jistě pobavilo. Autor sází na jistotu a ta se mu vyplácí. Naštěstí já nejsem zdatný pohádkář, ale vysoce závislý až do morků kostí, takže mě dráček Bezzubka dokonale odrovnal. Důkazem může být fakt, že asi není příliš normální, když desetileté děti s radostí odcházeli z kina a jednadvacetileté slečně bez dechu, se slzami v očích ale s úsměvem na rtech, musel z kina pomáhat její též dojatý přítel. Chci tím jenom říci, že pokud máte stejnou závislost jako já, jistě se Vám animák bude líbit. Pokud máte jiný názor než já, nechci ho ani slyšet, jinak moje infantilní stránka bude kolem sebe házet věcmi! :o) A už se těším, až se objeví „Jak vycvičit draka“ v mé dětské sbírce :o) (16.04.2010)

Po skončení jsem si musel zkontrolovat rodný list, abych se ubezpečil o tom, že je mi tolik, kolik mi je, neb jsem se utvrdil v tom, že jsem evidentně lehce zesenilněl, když jsem s dojatou slzou na krajíčku toužil také opatřit si svého vlastního černého draka, který plive navlas stejnou kanonádu jako ‚plazma gun‘ z Dooma III, a má vyrenderované tak smutné oči, že mě to bralo za srdce celou stopáž. Nemá to úplně dokonalou animaci, ani příběhovou linku, ba co víc, ve dvojrozměrném světě to příliš táhne oči tam, kde si diváci v kině s brýlemi blaženě vzdychali, ale sakra… má to momenty, které děti nepoberou, vtipu přehršel, parádní Powellovu hudbu, a apokalyptické finále jak z lepšího RPG-čka. 4 a ½. (14.10.2010)