Veřejní nepřátelé

„Nič si z toho nerob. Sú to ľudia a odniekiaľ pochádzajú. To je normálne. Všetci odniekiaľ pochádzame. To nie je dôležité. Dôležité je, kam ideme.“ – „A ty ideš kam?“ – „Tam, kam chcem.“ V podstate ROAD TO PERDITION – po technickej stránke špičkovo suchopárne spracovaná nuda s nesympatickým Baleom a matným Deppom. Akčné scény sú nakrútené dobre, ale je ich minimum. Dialógy sú fajn, ale málokedy strhnú. I jednotlivé scény (a že ich v zbytočne dvojhodinovom filme je!) sú fajn, ale v 120-minútovej dĺžke ma dostalo snáď len dojemné odnášanie na WC a Dillingerova návšteva policajnej stanice. Dve výborné scény, to je na dvojhodinový film za desiatky miliónov dolárov vskutku alarmujúci výsledok. Zdĺhavé, patetické, zjednodušujúce a pritom miestami zbytočne komplikované (množstvo postáv). (27.05.2011)

Public Enemies jsou krásným příkladem toho, že i kombinace kvalitního režiséra - Mann a výborných herců Depp + Bale, může dopadnout špatně a nepomohlo tomu ani velké plátno v Thermalu, ani ta festivalová atmosféra. Na úvod malé srovnání Dillinger vs. Depp. Film má vydařený start a slušný konec, ale ten prostředek je za trest. Nuda, nuda, nuda. Honička v lese se mi sice líbila, ale tu zas sráží vykradená hudba. Tím dalším kamenem úrazu je ta proklatá digitální kamera, tohle jsme si nezasloužili. Je zajímavé, že v městských interiérech či exteriérech Mannových předchozích filmů mi tolik nevadila, ale zde jsem opravdu trpěl. Nejen, že se to sem nehodí, ale ještě některé scény vypadají jako laciná TV inscenace za pár korun, prostě hnus. Kdyby to mělo look např. jako Road to Perdition, chrochtal bych pravděpodobně blahem a šel bych s hodnocením o něco výše. Za takovou vizuální stránku ale mohu akorát přidat další hřebíček do gangsterské rakve a ocenit PE jen třemi hvězdami. Dobová atmosféra a kostýmy jsou jinak na úrovni, ale Bale se mi tu moc nelíbil, zato Deppovi sedne snad všechno. Nakonec tedy to jediné, co se tentokrát Mannovi povedlo, bylo mé znudění a uspání v sále a to projekce začala už ve 22:30. (6/10) [MFFKV 2009] (07.07.2009)

No, když jsem nato šel do kina, moje očekávání nebylo nijak vysoké, ale o to příjemnější zjištění bylo, že jde o solidní gangsterku. Je fakt, že veškerou pozornost na sebe strhl výborný Depp a ostatní herci nedostali až tak moc prostoru, ale to vlastně vůbec nevadilo, protože John Dillinger byl fakt švihák a stačila jen chvilka, abyste mu začali fandit. Příběh sice mohl být kratší (zvlášť to s tím ptákem na konci si moh nechat Mann pro sebe ;-)), ale jinak jsem se nenudil, napětí tu rozhodně nechybělo, navíc ještě dobře stupňované výbornou hudbou, efektně a vcelku realisticky udělané přestřelky a sem tam decentní humor. Samotná kapitola je zvláštní kamera. Někdy mě trochu rušila, ale v některých momentech mě z kinosálu vtáhla přímo do děje (zvláště při těch přestřelkách). Ve výsledku to vidím na slušné 4*. (27.08.2009)

Netradičně natočená gangsterka, především v tom, jakým způsobem se jí (i díky digitální kameře) daří odosobňovat dění na plátně a důsledně bránit divákovi, aby začal výrazněji sympatizovat s tou či onou stranou konfliktu. Jednotlivé vedlejší postavy jsou pouhými figurkami na šachovnici, jejichž účast v přestřelce je redukována na záblesk z Tommy Gunu a následná smrt ponechána bez povšimnutí. A protože Dillinger nemá čas se za mrtvými příliš ohlížet, nečiní tak ani divák. Že je hlavní postava lidovým hrdinou se dozvíme spíše z Deppovy tváře sebevědomého grázlíka, než aby nám Mann strkal pod nos důkazy o jeho popularitě. A když se pro to rozhodne, udělá to nenásilně. Dillinger není supermanem, kterým bychom se toužili stát; naopak on sám se před našimi zraky nechává okouzlovat smyšlenými filmovými postavami a dobovými písničkami. My jsme především zvyklí sledovat hrdiny, kteří tyto příběhy svými činy tvoří a umění ovlivňují; tady se nám dostává důkazu, že se nejedná pouze o jednosměrku. //Vtipné je, že celý obraz mafie, jak ho líčí třeba Kmotr, oblečením počínaje a manýry gangsterů konče, je neodpovídající a ve skutečnosti byl inspirací pro reálné zločince, kteří tento způsob vystupování až na základě zhlédnutí takových filmů začali napodobovat.// (21.10.2009)

[KVIFF 2009] Ta digitální kamera mě neustále rušila a fakt mi hrozným způsobem kazila zážitek z filmu. Ale ani bez tohoto rušivého elementu by ten film nebyl tak skvělý, jak jsme čekali. Ani scénář a dokonce ani režie zdaleka nesplnily má očekávání, celkově to je prostě zklamání... Celou dobu projekce jsem v duchu vzpomínal na mnohem podařenější srovnatelné snímky, jako je stejnou dobu popisující Bonnie a Clyde, Scottův Americký gangster, který si podle mě mnohem lépe pohrál s motivem mafiána, proti kterému stojí odhodlaný polda, nebo třeba francouzský Veřejný nepřítel č. 1, který sdílí víc, než jen podobné jméno. Prostě Veřejní nepřátelé mi přijdou jako dost plytká podívaná, na kterou si zanedlouho ani nevzpomenu, která nemá žádné silné momenty a v níž Christian Bale stejně jako předtím v Terminátorovi hraje tak malou úlohu, že by jí obstojně zahrál i někdo mnohem méně nadaný. A nedá mi to, abych nezmínil přepálenou stopáž. Ne, že bych se nudil, ale...skoro:) PS: Upřímně řečeno, točit Public Enemies někdo jiný podle stejného scénáře a na obyčejnou pětatřicítku, bylo by to stejně neoriginální, ale aspoň by se na to lépe koukalo. A ještě ohledně realističnosti: já jsem rád za věrně znějící štěkání samopalů a podobné věci, ale k čemu je realistický vizuál (+ zvuk), když scénář je neoriginální, nezáživný, neobjevný a to samé se dá říct o režii?... (06.07.2009)