Kdopak by se vlka bál

Největší české překvapení roku 2008 a zároveň jeden z nejlepších snímků tohoto roku vůbec - originální mix pro děti i dospělé plný spontánního humoru i nečekaně temných situací. Procházková umí pracovat s dětmi a umí je i pozorovat a tím se vyhýbá dvěma častým protipólům rodinných filmů - děti jsou buď příliš přechytrále, nebo až protivně rozjívené. Ale zde jde o děti skutečné, ne za každou cenu roztomilé, ale i tak jejich pozorování čatso vyloudí úsměv na tváři. Nejlepší však na snímku je možnost "přepínání" mezi pohledem sympatické dětské hrdinky či pohledem dospělého, to se tu povedlo na jedničku díky promyšlenému sécnáři (potěsí i naivní malůvky, které mají také svou roli). Jedině bych trochu pozměnil ten konec, možná byl až příliš jednoznačný, pro děti je jako dělaný, ale s dospělými se v samém závěru už nějak nepočítá. (21.12.2008)

Dokonalý mix naivního dětského vyprávění a syrového rodinného dramatu a zároveň jeden z nejzajímavějších českých počinů posledních let. Po dlouhé době mi v českém filmu nevadili dětští herci, kteří jsou zde rovnocennými hereckými partnery, kteří trapně nepřehrávají a nepitvoří se. A nebýt lehce utahaného konce, mohlo tu být o hvězdu navíc. (02.01.2010)

Tak trochu z donucení jsem se na tento film díval a rád bývám překvapen. Žel to se nekonalo. Šroubované dialogy, děsná kamera a nepřesvědčivé herecké výkony - to vše postaveno výhradně na působení na emocinální stránku každého z nás. Chuděrka holčička je nucena procházet světem dospělých se všemi jeho lapáliemi, únik do světa fantazie, nepochopení - to je jistě smutné, nicméně jako obsah filmu je to slabé. Obávám se, že seriál "Mašinka Tomáš" mi však dal více... (01.01.2010)

Problémy a sváry „světa dospěláků“ nahlížené očima malé holčičky. Maria Procházková podědila dobré scenáristické a umělecké geny a třebaže její příběh není nijak objevný a byl už zde dříve v mnoha variacích, obtiskla do svého filmu jedinečné výtvarné cítění, díky němuž se film vyniká, pokud by šlo o srovnávání. Vyniká se i díky tomu lehce naivnímu a hravému podtónu, přesně takovému, jakým je vnitřní život malého dítěte s bujnou imaginací. Škoda, že ten film v kinech tak propadnul. (12.02.2012)

Horší vrabec v hrsti (profesionálne natočená laskavá tragikomedie ze života), ako holub na streche (amatérsky pôsobiaci experiment). Už dávno som sa pri aktuálnom českom filme nezabavil/nedojal tak, ako pri Vlkovi. Odvážna forma rozprávania je perfektne zvládnutá, divák verí, že štylisticky natočené zábery vidí rovnako aj Terezka. Takže jej musí držať v jej rozprávke (rozprávky sú poväčšinou depresívne, ale dobro nakoniec víťazí nad zlom) palce. Pokial vás sklamal záver a čiernobielosť postáv (maminka je ale dočasne "ambivalentná"), tak sa treba zamyslieť nad subjektivitou rozprávania/ rozprávača a žánrom, ktorý je v tomto prípade skutočne rozprávka. Dokonalé herecké výkony, či skôr typologicky presné obsadenie (to je pre rozprávky typické) sú základom úspechu tvorcov. (20.04.2014)