Cesta do středu Země

Ve třetím rozměru to musí fungovat skvěle, bohužel styl, jakým se podobné filmu v Česku promítají (2D) naprosto brání užít si hlavní lákadlo tohoto fantasy. Ve finále nakonec zbyne namakaný Fraser, krásná holčina, ne moc otravný kluk a pěkná vizualizace okolí, jenž by bohužel fungovala skvěle pouze v 3D formátu. KIna ČR opět pojebali co se dalo. (07.02.2009)

Zabavila som sa. Veľmi príjemná vec, ktorú si pozriete poobede ako film, ktorý môžte celý prespať, alebo si ho môžte pozrieť pri jedení lineckého pečiva a popíjaní kávy. V každom prípade budete mať príjemný rodinný zážitok a spomeniete si na knihy, ktoré ste čítavali veľmi dávno- Herecké obsadenie neurazí, rovnako ako aj scenár a hudba. Efekty boli trošku prerobené, ale celkovo to bola príjemne pozerateľná rodinná blbovinka s Brendanom Fraserom jeho malým synovcom a so sprievodkyňou.Takých 60% (17.11.2009)

1959 vs. 2008 ... K.O. v prvním kole, vítěz 1959. Ono postavit proti sobě výpravné dobrodružství a špatně ochucený rodinný gulášek - výsledek byl předem jasný. Dvě hvězdičky za jasně stanovenou cílovou skupinu, dětskému filmu většinou nedokážu dát příliš nízké hodnocení, protože si uvědomuju svou věkem danou nekvalifikovanost:) (23.05.2012)

Věru bych nechtěl být tím, kdo píše oficiální obsahy filmů. Co totiž o tomto lze napsat? Že by; třináctiletého kanadského kluka zaveze jeho matka na desetidenní dovolenou ke strýčkovi z Ameriky. Během těch deseti dnů stihnou Sean a Treff zajet na Island, poznat sexy horskou průvodkyni Hanu, propadnout se s ní do středu Země, zabít pár masožravých rybiček, kytiček a jednoho dinosaura, vzájemně si nespočetněkrát zachránit život a nechat se vyplivnout v dinosauří lebce gejzírem lávy smíšeného s párou zpět na zemský povrch kam jinam, než pod samotný Vesuv, kde je zbrzdí hrozny červeného vína, díky čemuž bez úhony zastaví u chaloupky domorodého Taliána, kterého vzápětí odškodní diamantem. U toho všeho se stíhají vozit důlními vozíky, vesele klábosit při tisícikilometrovém volném pádu, stavět vory pomocí švýcaráku, skákat po magnetických balvanech, prorážet skálu klackem a listovat knížkou nebohého Julia Verna. Hm, jak si to tak po sobě čtu, nabývám pocitu, že jsem si musel před psaním tohoto komentáře asi pořádně prásknout. Ve skutečnosti jsem však byl pouze divákem filmu s názvem Cesta do středu Země. Filmu, z jehož dvaaosmdesátiminutové metráže by se výběrem těch nejlepších gagů a za saxofonového doprovodu Felixe Slováčka dala utvořit vcelku nabytá hodinová groteska. Filmu, jenž lze nazvat mnoha přívlastky, ovšem který nejlépe vystihuje pouze jediný, a sice – trapný. A když už jsem myslel, že je konec, že už mě nic nepřekvapí a doufal, že alespoň poslední záběr zůstane neposkvrněn, otevřel Sean batoh a tam byl… Ďiblík… :-D (15.02.2009)

Střed Země byl opravdu fascinující. Bohužel i to na co návštěvníci v hlubinách Země narazili bylo na mě až moc fantazijní. Co mě nakonec nejvíc vadilo na tomhle filmu bylo neustálé štěstí na všechno. Kdybych měl takové štěstí jako oni, tak bych musel vyhrát ve sportce. Vizualizace byla nádherná. Hlavně to jezero a různorodá vegetace musí zapůsobit na každého. (01.10.2011)