New Yorku, miluji Tě!

Poznámky při sledování: Epizody - What the fuck? Tohle je že pokračování Paříži, miluji tě? --- Jak že to psal Isherwood k Paranormal Activity? Nuda k posrání? --- Konečně došlo na lásku, ale že to trvalo... --- Ethan Hawke a dobrý vtípek na konec. Docela fajn. --- Nádhera, kdo to sakra natočil (pozn. Zjištění, že to je od člověka, který zruinoval X-Meny, mne hodně překvapilo.) --- Téměř geniální, takhle jsem si to představoval. Při sledování další povídky si už raději nic nepíšu. Intermezza: Vtipný Badley Cooper, pěkná holka s kamerou, stále dokonalejší Ethan, Natalie Portman nevýrazná, zbytek opět o ničem. Závěr: Trojka s přimhouřenýma očima. Režijní špičky nahrazeny druhořadými tvůrci a herečkou. V hlavě mi uvízl pouze Rattner... a to je špatně. (29.01.2010)

V "Paříži" bylo možná o maličko víc zajímavých povídek, ve výsledku je to ale podobná spíše nepěkná mozaika poskládaná z velkých a zvučných jmen, jmen, která možná přehlučela samotný hlas snímku. I když, dokud to ještě nevydaly naše renomované distributorské společnosti, lze na solidní angličtině solidně procvičit slovní zásobu. Po dabingu bych se tedy nepídil. (08.02.2010)

Vzhledem k tomu, že jsem Paříži dala tři hvězdičky, tak opravdu nevím, jak s tím naložit teď. Mezi filmy je podle mě zhruba dvojstupňový rozdíl, ale na jednu to zase není, takže dvě. Tentokrát jsem si po většinu času říkala, co asi mě podle tvůrců mělo na jednotlivých segmentech zaujmout. Ten s tím puberťákem v Central parku mi přišel v celkovém kontextu jako pěst na oko, jiné zase vypadaly, že by potřebovaly delší stopáž, aby se dokázaly správně rozležet. A jiné by se přede mnou zase nerozležely, i kdyby na to měly tři hodiny a fungl nové kanape. Nejvíc mě zaujala překrásně malířsky komponovaná rozprávka Shekhara Kapura a potom extempore Ethana Hawkea. Dál se mi ještě líbil úsek o malíři, ale to hlavně proto, že se mi líbila ta malba. Jinak nic, prošumí, vyprchá, ve mně nezůstane. (23.06.2010)

Kdyz na jednom filmu pracuje deset reziseru, vznikne z toho nesouroda slatanina bez hlavy a paty, ze ktere pochopite jen to, ze je New York mestem spousty narodnosti, vyznani a zkazenosti vseho druhu (coz vi kazdy i bez filmu). Po tomhle bych nemela ani nejmensi chut tam jet. Z vetsiny pribehu jsem vubec nepoznala, co tim chtel basnik rici, libila se mi jen cast s prijemnymi a vtipnymi stariky a story o roztomilem Antonovi Yelchinovi, zbytek sel uplne mimo me. (29.03.2010)

Paris, je t'aime (se kterým musím tento film chtě nechtě srovnávat), byl zcela jednoznačně rozdělen na povídky, které byly k ještě větší odlišnosti zakončeny uvedením jména režiséra. Tento snímek se snažil jít jinou cestou, jednotlivé segmenty více propojil, styl režisérů tak splývá, vlastně ani není poznat, je prostě neviditelný a ne že by mi to vadilo, ale právě jména na režisérských stoličkách a jejich styly, byly na Paříži tak zajímavé. U tohoto filmu si člověk neřekne: Jo, Tykwerova část byla boží, Coenovic také super. Místo toho je tu větší propojení povídek, lehce stravitelný a zapomenutelný děj a hlavně naprosté vymizení dramatických situací: v Paříži tekla krev, umíralo se tam ve více povídkách, střety mezi kulturami byly vypjaté! New Yorku, miluji Tě předkládá jen komediální skeče, v některých případech zakončených vtipnou pointou, které jsou ale co do stavění dramatických a emocionálnách situací naprosto bezzubé. Paříž se nebála ukazovat problémy města, New York se nás snaží přesvědčit, že je to to nejlepší a nejbezproblémovější místo k žití. Což je mi proti srsti. (Ano, vím, že je to o lásce a především o lásce k městu. Ale Paříž šla podle mě mnohem zajímavější cestou). ____ Ještě mě tak napadá, že problém je prostě v tom, že film o tomto městě vlastně vůbec nevypovídá! Tito režiséři svůj vztah k New Yorku na plátně nijak nezobrazili, chtělo by to lidi jako Martin Scorsese nebo Woody Allen, kteří na toto téma spíš mají co říct. (21.02.2010)