Eliška má ráda divočinu

Nespoutaný devadesátkový film plný imaginace, divného humoru a erotické jiskry. Dialogy byly evidentně improvizované (což hercům formátu Polívky, Stivínové či Dejdara jistě vyhovovalo), scénář se asi někde ztratil (a film vysvětluje jak), kamera a střih podléhají momentálním nápadům, jejichž smysl není úplně srozumitelný, ale výsledek diváka vykopne do nebezpečného prostoru mimo zažité a očekávané konvence filmové řeči. 100 minut je trochu moc na volně řazený proud nápadů, ale hravost a vizuální originalita snímku, stejně jako lehce halucinogenní letní atmosféra, barvy, zvuky a chuť starého koupaliště, to vše stojí za ocenění. Tisíckrát raději toto, než pořád dokola Muže v říji, Ženy v běhu a Báby v ledu!!! (10.05.2021)

Barevný, tripoidní výlet na houbičkách do nitra Otakárovy fantazie! Hudba je na jedničku se čtyřmi hvězdičkami, obrazy (na český film) úžasně smyslné a extravagantní, do toho šeptající, tancující a žonglující Bolek Polívka, sexy kočka Zuzana Stivínová(jaký rozdíl proti pastičkám!) zpívající národní hymnu,nadržená Veronika Žilková, v miniroličce Michal "Vrtulník" Viktořík, Petr Čtvrtníček ulítávající, toť opojný mixovaný nápoj pro všechny čivy ve vašem těle! Budete-li se na konci ledna (na hlavě beranici a na nohou palčáky) choulit v ušáku ve vašem obýváku (sakra, už zase nedovezli ten koks!), díky tomuto snímku se k vám léto aspoň na chvíli vrátí.¤ (11.01.2004)

Celovečerní filmový debut Otakára Schmidta jedinečně uzavírá devadesátá léta. Nerezignuje sice na děj, jak by to mohlo tradičnímu televiznímu divákovi připadat, ale rozpíjí jej spolu s postavami (a jejich identitami) v jednom pestrobarevném, smyslném baletu, v němž se ve svých nevyzpytatelných trajektoriích točí snad vše – včetně světel, předmětů, jídel a nápojů. Ani ten, kdo v předcházejících letech sledoval televizní pořad Prology, který Schmidt nezaměnitelným a nenapodobitelným způsobem moderoval a v němž ve svých vstupech lecčíms svůj film předjal, nezůstane nepřekvapen: vedle kýčovité estetiky periferních kabaretů, městských plováren, venkovských hotelů apod. se do celku promítají i ohlasy soudobého nezávislého filmu, mj. Davida Lynche, a jeho (an)atomizovanou strukturu ovlivňuje i režisérova důvěrná znalost krátkometrážní tvorby (právě v Prolozích prezentované). (11.02.2024)

Miluju tenhle film... Otakáro sice asi u něj žral mochomůrky, ale je to jen ku prospěchu věci. Po umělecké stránce dokonalý úlet. Kdyby to natočil Lynch nebo jiný respektovaný surrealista, vidím že by hodnocení vzrostlo o padesát procent nahoru. Hold česká závist a nepřejícnost. Všichni pseudokritici a odborníci, co jste hodnotili odpadem, mam pro vás takový vzkaz, který vůbec není emotivní ani afektovaný... Chípněte!!!!!!! :DDD Všichni, kdo jste hodnotili stejně jako já, naopak zvu Vás na pivo!!! ;))) (nebo na víno) BOMBAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAaa (26.09.2010)

Chtěl bych žít ve světě, ve kterém Otakáro točí další filmy, ale odhodil svou antiscénáristickou pózu, protože jeho pojetí filmu jako „hostiny smyslů“ bylo jedním z nejslibnějších momentů české porevoluční kinematografie. Na Elišku jsem koukal s potěšením, na formálně podobně pojednaný film, který by navíc měl co říct, bych koukal s nadšením. Howgh. (23.01.2014)