Společnice

,,Tahleta Nina na mě se dívá a neví co je splín. Tahleta Nina na mě se dívá, vona je čistá a já jsem špína. Jsem špína.“ Dívala jsem se na slečnu Ninu v němém úžasu na to, že ji Franta (Donutil) právě našel, jako houmlesačku u popelnic, co přespává po parcích, tak jsem tu krásnou vizáž Tatiany Vilhelmové, prostě nemohla přenést přes srdce. Takhle klasické bezdéčko opravdu nevypadá. Mám ji jako herečku ráda, ale tuhle roli jsem jí za celý film ne a ne uvěřit. Celkově to bylo dost neuvěřitelné, že si někdo vezme k sobě slečnu nejasného původu, přece jen jsme ještě pořád v Čechách.Vous me comprenez, mesdames et messieurs, oui? (21.05.2012)

Další dobrý film z DVD produkce GZ pubu. ČT si jen škodí tím, že podobné vydavatele dnes už jen potírá a ve výsledku je tím škodný zase "jen" koncový divák. Za normálních okolností bych totiž takový film neviděla, takže jen houšť a více takových filmů na DVD a nenechat to jen ležet pro příležitostné reprízy. Byť jen z pohledu Jany Šulcové ve vedlejší roli to stojí za to. (23.09.2009)

Onoho (včerejšího) dne jsem byl donucen okolnostmi shlédnout tři kousky s panem Donutilem. Na ten třetí jsem se nerovzpomenul (zatím). Nu a protože shodou okolností mám k tématu inscenace blízko, tak se nemohu zbavit dojmu, že ač byla snaha, aby to bylo " o něčem", tak to "něco" bylo vyumělkované a nesnadno uvěřitelné. No, popravdě, když jsem viděl ty dvě taneční vložky paní Vilhelmové, tak jsem studem za ni nevěděl málem co počít! PRÁVĚ JSEM ROZKLIKNUL "OFICIÁLNÍ TEXT DISTRIBUTORA" A JSEM V POMĚRNĚ SLUŠNÉM ŠOKU!! NEVÍM, CO DODAT, CITUJI: "a nutí zpuchřelého diváka vidět život z jiných než obvyklých úhlů pohledu", KONEC CITÁTU. TO MĚ DOSTALO! PŘÁL BYCH TOMU, KDO TO NAPSAL, ABY ZAŽIL TŘEBA, TO CO JÁ V REÁLNÉM SVĚTĚ, PRÁVĚ BĚHEM SLEDOVÁNÍ TÉTO ZPUCHŘELÉ UPOCENOSTI! (02.02.2012)

Otřepané fráze jsou v tomto případě na místě. Potvrzuje se tu stará polistopadová pravda televizních inscenací, že když už musí být něco v pořádku, jsou to nejprve herecké výkony a teprve potom - divácky se to vyjevuje v určitém pořadí - režie, která má "věcně" přednost. Téma je zajímavé a všichni herci s ním podle možnosti udělali vše, co bylo v jejich silách. Přesto bych při této příležitosti rád složil hold opomíjené dámě českého divadla Jaroslavě Adamové. Její stará žena mdlého těla a bystrého rozumu byla úžasná a přesně zrcadlila podstatu stáří jako stavu, který v zásadě může fungovat, ale v němž zpravidla cosi již ne zcela nepodstatného nemusí vždy fungovat. Kytička tohoto díla sice zcela dozrát nestačila, přesto má co nabídnout. (27.01.2008)

Tenhle film vyžaduje mít i něco "odžito". Čím je člověk starší a starší, tím je vděčnější za projevenou pozornost, tím více obdivuje mládí a energii a tím více touží třebas i po obyčejném popovídání. Ale to, že tuhle situaci ještě neznám a nerozumím ji, neznamená, že je to špatný film... Na sklonku života bude každý z nás vděčný za takovou Tatianu Vilhelmovou... ba co víc, bude nám stačit, pokud si k nám naleznou cestu třebas jen naše děti. Stáří není nic veselého a málokomu se jej podaří prožít hezky, s nadšením a v pocitu štěstí. Za sebe mohu říci, že T. Vilhelmová dokázala své mládí do filmu vložit, a J. Adamová zase předvedla velmi dobrý herecký výkon, který je uvěřitelný a pravdivý. Miroslav Donutil se ve filmu ani nepitvoří, ani nešišlá, a přesto za svůj výkon sklidil mnohou kritiku... Není důvod. Hraje umírněně až nesměle a film rozhodně nekazí. Jistě bychom našli i lepší postavy, které hrál, ale ostuda to rozhodně není. V úvodních titulcích by pak mělo být uvedeno jedno zásadní doporučení, jsi-li cynický puberťák, nedívej se... (16.01.2014)