Harry Potter a Relikvie smrti - část 2

Ani nevím, jestli jsem závěr ságy dopředu zatracoval, nebo doufal v epesní konec. Asi ani jedno a to se ukázalo jako nejlepší možné rozpoložení, při kterém zapomenete na předsudky a necháte film udělat zbytek. Už předem recenzenti varovali před 3D, ale musim zmínit, že já jsem žádná hluchá místa v temných částech filmu nenašel (nutno dodat, že ani kolega ne a to nemusel ani na chvilku odvrátit zrak od děje, kvůli zápasení s dvěma brýlemi naráz - jojo, 3D a uživatelé dioptrických dalekohledů nejdou dohromady (politujte nás!). Několikrát mi v posledním týdnu projela hlavou myšlenka, že bych rozhodně nechtěl být v kůži Davida Yatese a nést na ramenou tu odpovědnost. Vědomí, že se musíte zavděčit nejen filmovým nadšencům, ale především (a to je ta těžší část) fandům knižní předlohy.. Sám se řadím do druhé skupiny a stále nemůžu uvěřit, že se mu to takřka povedlo. Měl bych samozřejmě nespočet výtek v rámci rozdílů předlohy - filmu, ale nebudu je tady ze strachu ze spoilerů rozebírat a asi žádný zastánce knihy nemohl čekat, že by byl na 100% uspokojen. Já beru Harry Potter and the Deathly Hallows: Part II jako jeden z nejlepších dílů série a rozhodně jako důstojné zakončení Potterovské éry - 90%. PS: Po druhé projekci první části jsem musel i jí zvednout hodnocení, takže v zásadě velká spojenost. (14.07.2011)

Překvapivě se zdaleka nejedná o nejlepší díl série, i když závěrečná bitva o Bradavice nahrávala tomu, aby se Yates vyřádil v akčních sekvencích a množství mrtvol mohlo zase vytřískat slušné emoce z diváků. Bohužel nedošlo ani na jedno. Nejsilnější pasáži je tak zakončení Princova příběhu. Osobně vidím největší slabinu v pravidelném dávkování tentokrát absolutně nevhodného humoru, který je prostě v této fázi příběhu naprosto zbytečný. Harry Potter by jednou měl dostat vlastní seriál, kde by všechny postavy měly dostatek prostoru a dostalo by se i na všechny nápady, které Rowlingová do jeho světa vložila. (16.08.2015)

Takhle se to má dělat. Během krize v rámci zvyšování cílů z jednoho filmu uděláte dva, najměte vopičáka, který za režírování nebude moc chtít a zamluvíte si finančně nenákladné lokace v pořadí: jeskyně, les, modré pozadí, pole. Pak už jenom nakukáte zhruba třístovce komparzistů, že tady všechno končí a přepisují se dějiny, pustíte jim Návrat krále („Takhle nějak musíte po tom poli zdrhat. Akorát vás bude míň.“) a vyrýžujete nejlepší víkend historie box office. Bez legrace, ta snaha ušetřit z toho bijáku čpí víc, než bych u takovýhle ságy čekal. Místo fatálních líbaček, ďábelsky rozlomených hůlek a stěžejních umrtí, ze kterých se vám zamlží brýle je tu jenom popcornová rutina zabalená do hořekujích postav proplétajících se mezi vodními tryskami, padajícími kameny a poletujícími ohni. Ale co na tom? Prostor k restartu tu přece jenom je a celá tahle série dá na chvíli účetním zapomenout, co to jsou červená čísla. (27.07.2011)

Předchozí díly pod režijním vedením Davida Yatese přestaly být zajímavé z estetického hlediska a nabývaly na pozoruhodnosti svým zaměřením se pouze na - nesmírně početnou, nutno poznamenat - fanouškovskou skupinu. Narativní doťuknutí celé ságy už ale nestojí za pozornost ani z tohoto hlediska, protože se od fanouškovského diskurzu upustilo, a začíná být hodno zájmu až díky kritickým ohlasům, na nichž se výrazně podepsal hype "epického zakončení vyprávění pro celou jednu generaci". Zatímco první část posledního dílu by se s trochou nucené snahy dala obhájit jako odvážný narativní experiment, "dvojka" selhává jako samostatné vyprávění, jako završení příběhu kouzelníka s jizvou na čele i jako adaptace. Syndrom druhých polovin se zde projevuje velkou měrou, protože film nemá začátek, prostředek i konec a přechody mezi jednotlivými akty jsou až příliš nucené a neobratné. Nevadilo by to, kdyby daný přístup byl opodstatnitelný v rámci série, ale na místo strukturování vyprávění do větších celků mají sekvence podobu uzavřených adventurních úkolů s jasnými deadliney. Na předchozí díly se odkazuje jenom situováním na konkrétní místa a užitím stejných záběrů ve flashbacích. Je ode mě jako nečtenáře posledních dvou knih odvážné tvrdit, že ve výsledku nejde ani o dobrou adaptaci, ale pokud kvůli neukázáním scén úmrtí kladných postav postrádají činy přeživších během bitvy motivické opodstatnění a nezmínily se věci, které se zde najednou objeví a zužitkovávají, nemůže jít o ukázku dobrého převodu textu z jednoho média do druhého. A i ten vyzdvihovaný styl, který se vyznačuje netradičními úhly záběrů (rakurzy), decentralizovanou kompozicí a "nahrazení" konvenčního snímání dialogových scén (záběr/protizáběr) obkroužením postav v prostoru, se stalo v posledních letech v rámci blockbusterové kinematografie normou (viz batmanovská sága od jinak hodně stylisticky konzervativního Nolana, oproti němu formální progresivnost Abramse). Je dobře, že Harry skončil, protože až na výjimky z pravidla představoval zpátečnického představitele blockbusterové kinematografie, přizpůsobujícího se tak leda moderním trendům (opravdu je poznat, která akce má narativní opostatnění a která slouží jen jako atrakce kvůli 3D). (20.07.2011)

Plátno pohaslo, brýlatý chlapec s jizvou na čele zmizel a moje dětství pravověrného potterhlíka po sedmi knížkách a osmi filmech skončilo. Bez triumfální fanfáry, s pachutí na jazyku po nechtěně komickém epilogu. Harry Potter vyrostl, příběh se završil, ale jeho filmová podoba trochu zakrněla. Finále kouzelnické ságy bylo předurčeno k válce světů, k ostrému střetu mezi liberálním viděním světa a učením o nadvládě rasy, ale nakonec jsme přes velké sliby dostali pyrotechnickou přehlídku, několik parádních scén (Gringottovic banka s drakem, Komnata nejvyšší potřeby) a povinnou bitvu o polorozbořený hrad. Přesahy a vrstvy kamsi zmizely, příběh chlapce, který přežil, a jeho Nemesis Voldemorta se zcvrkl v prostinkou pohádku, v níž obzvláště zamrzí odfláknutá koncovka klíčové postavy posledního dílu, Severuse Snapea. Když film skončil, přála jsem si jediné: obraceč času a talentovaného scenáristu, který by předlohu zručně osekal podobně jako Michael Goldenberg v pětce. Takto zbývá poslední kouzlo. Obliviate. Ale jako mudlovi mi to není nic platné. Takže mne omluvte, jdu si do knihovničky pro svůj oblíbený díl Harryho. (03.08.2011)