Zažít Woodstock

Zažít Woodstock…ale úplně jinak, než bychom čekali. V novém filmu Anga Lee sledujeme tento veleznámý festival z perspektivy hrstky lidí, kteří se zasloužili o jeho uspořádání. Přímý pohled na dění na pódiu se divákovi spolu s hlavní postavou naskytne pouze jedinkrát a to skrze perspektivu pokřivenou účinky LSD (v divákově případě skrze nápaditou grafickou deformaci obrazu). Hlavním tématem Leeova filmu není samotný Woodstock, ale aplikace liberální ideologie na kapitalistické americké městečko právě skrze tento koncert. Lee je v tomto směru umírněný, netvoří nijak velká dramata a spíše se zaměřuje na nabourávání každodenní všednosti, přičemž výsledný film by se dal označit za lokální melodrama lehce se otírající o dobová témata (vietnamské trauma, sexuální revoluce a s ní spojená homosexualita,…), které osciluje mezi několika více či méně výstředními postavami, jejichž příběhy řeší pouze nahodile vzhledem k vývoji děje.___ Formálně je Angův Woodstock velmi uvědomělý, poukazuje na tehdejší dobové filmy a v nemalé míře je v něm užito několikanásobného splitscreenu, který se vyskytoval i v samotném dokumentu Woodstock a Lee s ním pracoval již v nedoceněném Hulkovi. Dobová atmosféra je perfektní, stejně tak i atmosféra probíhající velké události. Ang Lee opět točí po svém bez ohledu na očekávání průměrného diváka, který může Zažít Woodstock označit za vyprázdněnou nudu, já tento názor ale nesdílím Leeho pomalý styl vyprávění oceňuji. 85% (19.01.2010)

Niekde som počul, že najlepšie filmy o Američanoch točia cudzinci a čínsky pôvod režiséra A. Leeho by ste podľa obsahu, témy i kvality tipovali naozaj ťažko. Hlavnú postavu dobre stvárnil pre mňa neznámy D. Martin, ale film sa rozbehol až príchodom veterána E. Hirscha. Tak ako naoko nevinná akcia naberá na obrátkach a všetkým prerastá cez hlavu, tak sa i divák postupne nalaďuje na "hipies vlnu" a na vlastnej koži zažívame bohovský nával ľudí, hudby a drog. Festival Woodstok vošiel do dejín a A. Lee ho dokázal krásne oživiť a aspoň čiastočne sprostredkovať zážitok dnešným divákom. Už dlho si nepamätám film, ktorý by tak nevinne propagoval drogy. Koľký ste po filme dostali chuť naplniť si nozdry koksom?? 80%. (23.09.2014)

Film bez konfliktu. Jenže jednou za čas takové filmy prostě fungují. Taking Woodstock vámi jednoduše propluje, nezažijete žádný emoční rozpad, žádnou katarzi konající vnitřní přerod z vašeho starého já k novému. Prostě se jen na dvě hodiny podíváte, za jakých situací vznikl nejslavnější hudební festival světa. A pokud vás tohle téma zajímá, bude vás Ang Lee bavit. 7/10 (26.11.2013)

Prvá hodinka zahrňujúca prípravy z pohľadu dosť suchopárneho hlavného hrdiny v konzervatívnom zapadákove, ktoré nie je práve nadšené z očakávaného prívalu pol milióna hipíkov tak akosi zaniká a pôsobí trošku zdĺhavým a nadbytočným dojmom v odlesku atmosferického tripu, kedy film konečne zaplaví naozaj pohlcujúca atmosféra sedemdesiatych rokov. Síce zamrzí, že napriek tomu, že šlo o hudobný festival, tak z nejakého koncertu neuvidíte ani minutku, no mne k tomu, aby ma tá festivalová pohoda pohltila stačilo, že vďaka tým pár výpravne naozaj vierohodným záberom pri predieraní sa davom hipisákov na policajnej motorke, či pri rochnení sa v blate, som si aspoň trošku pričuchol k atmosfére Woodstocku. (27.01.2010)

Scénář: James Schamus .. O hipících vlastně bez většího než malého množství hipíků v ústřední roli. Podle zvolené předlohy se ani nedá čekat film, kde bude legendární koncert a jeho návštěvníci hrát hlavní roli. Zato zde máme okolnosti rodinné, homosexuální, mizérii jednoho maloměsta a především ze zákulisí příprav, které svou nabídkou sám Elliot Tiber odstartoval. Určitě zarazí až nemístně komerční pozadí celé akce a především stále usměvavý Jonathan Groff, který létá helikoptérou a peníze rozdává na potkání. Kdekdo asi čekal "taking" v nějakém ze stovek tisíc příběhů návštěvníků, ale o ty se děj jen občas otře a o samotné koncertující ikony nezavadí vůbec. Režie sice poskytne pár hezkých nápadů, hrátek s obrazem a dobová výprava je velice precizní, problém ale je, že to není nijak pohlcující a podání se místy dost vleče. Za vidění přesto určitě stojí. Na poctivou koncertní hudbou a pravými drogami si můžete zajít kdykoliv sami... (06.12.2009)