Režie:
Jaroslav NovotnýScénář:
Jan JílekKamera:
Alois NožičkaHudba:
Jan BedřichHrají:
Vladimír Menšík, Vlastimil Brodský, Miriam Kantorková, Karolina Slunéčková, Jaroslav Moučka, Vladimír Krška, Mnislav Hofmann, Eva Foustková, Petr Patera, Věra FarováObsahy(1)
V jedné vesnici žijí dva kamarádi. Kozák (V. Brodský) je předsedou družstva a manželem učitelky (M. Kantorková), a Vaněk (V. Menšík) je zedníkem. Vaněk má tři dcery a jeho žena (K. Slunéčková) čeká čtvrté dítě. Předseda děti nemá, ač po nich se ženou touží. Je impotentní. Ve chvíli, kdy zedníkova žena v porodnici rodí čtvrté dítě a předseda odjíždí mimo družstvo, dojde ke sblížení mezi Vaňkem a Kozákovou. Žena otěhotní. Poměr je největší zábavou celé vesnice, která se na účet předsedy hrubě baví… Hra Jana Jílka se dočkala své premiéry až v roce 1992, ačkoliv byla natočena téměř o čtvrt století dříve a byla cenzurně zkrácena pro svůj kritický pohled na poměry v tehdejším zemědělském družstvu. Ale i tak je dnes, také pro vynikající herecké výkony Vladimíra Menšíka a Vlastimila Brodského a řady dalších, pravdivou studií primitiva, který si své sebevědomí založil na chlapácké nevěře… (Česká televize)
(více)Recenze (26)
O nevěře vážně, smutně i vesele, ale především stále inteligentně, vkusně a ani v nejmenším vulgárně nebo lacině. Chvílemi k popukání vtipné, chvílemi setsakra dojemné. Vladimír Menšík i Vlastimil Brodský se pro takové role narodili, krásná Miriam Kantorková a rázná Karolina Slunéčková je doplňují dokonale.__P.S. Takhle se to dělá, pane Vejdělku. (P.S. pochopitelně připsáno po vidění otřesných Mužů v naději) ()
Film působí i po letech jako zjevení a dokládá, že NOVÁ VLNA ještě v normalizačním roku 1970 úplně neopadla. Menšíkův výkon je fantastický a Brodský ho dotahuje, i ostatní jsou velmi dobří, úplně přirození "vesničané". A to řešení nevěry a existenciální problém postavy Menšíka (oceněním milostného výkonu se pokládá za úžasnou osobnost a neví si s tím rady) je zcela originální. ()
To je tak, když se na malé vesnici všichni znají a všichni si vidí skoro až do talíře. Menšík s Brodským byli Páni herci a pořád jsou. Brodského jsem si jako předsedu JZD nějak neuměla představit. Všichni by s ním zametli. Miriam Kantorková v jédné scéně vypadala jako sicilská vdova, ale perfektně jí to slušelo. Menšíkova postava byla pěkný kanec, kolem kterého se všechno točí a všechnu pozornost strhává na sebe. Karolina Slunéčková neměla chybu. Vůbec v tom Rapotíně byly samé svérázné postavy. ()
První půle se tváří jako komedie, která se mění v docela smutnou tragikomedii. Jan Jílek napsal příběh z vesnického prostředí, kde se milostné vztahy proplétají mezi dalšími postavami JZD a všichni chlastají nebo obcují. Na televizní obrazovky se proto po natočení vůbec nedostal, komanči nemohli dopustit, aby pracující lid viděl, jak se členové JZD chovají a jak vypadá jejich rodinný život. Vladimír Menšík v roli zedníka Vaňka, kterej je imrvére nalitej je bezchybně zahranej charakter chlapa, kterýmu stoupla do hlavy myšlenka, že všechny ženy ho chtějí a nemůžou mu odolat. Mazec! Bróďa v roli předsedy nebo krásná Miriam Kantorková hrající jeho ženu, učitelku Renatu jsou také zásadní role. Podobně psychologicky laděný snímek od Jana Jílka byla i Dlouhá bílá nit, kterou ve stejném roce zfilmoval Ján Roháč. Je zajímavé, že počátkem normalizace v roce 1970 vznikly televizní filmy, které měly obrovskou sílu a většina z nich stejně skončila v trezoru. To samé třeba Podezření od Jana Matějovského. Pro tyhle inscenace mám velkou slabost. ()
Košilatá historka o nevěře natažená na celovečerní stopáž. Naštěstí jí herecké legendy dodaly svěžest a vyzvedli ji z hlubin pikantní lidové zábavy pro nenáročné a navíc demystifikace soukromého života a pracovní morálky zaměstnanců JZD, ovládaných těmi nejnižšími pudy, hraje rovněž důležitou společenskou roli - za ní nebyl také film ani po cenzurním sestřihu puštěn v době vzniku na obrazovky. Navíc je Rapotínská tragédie asi nejlepší ukázkou trendu televizní zábavy na přelomu 60. a 70. let, roku 1970 se totiž vyrojilo hned několik televizních her postavených na lascivně erotických scénách a nahotě (Psíčci Lorda Carltona, Taškařice v ateliéru, Dlouhá bílá nit), což vedení televize i opět zatuchlý komunistický aparát natolik vyvedlo z míry, že se musely změnit celé dramaturgické plány a tento typ televizní tvorby zcela zmizel na mnoho let. ()
Reklama