Černá sanitka

Zmařený potenciál, který ani zdaleka neodpovídá knižní předloze, která zvládne být na třech až čtyřech stranách textu i s obrázkem obsáhlejší a zajímavější, než tady půl hodina obrazu a to přestože konferenciérem a průvodcem je jinak velmi dobrý Zach. "dokumentární část" měla být mnohem obsáhlejší, vytřískat z toho šlo mnohem víc. (29.03.2013)

Myslím, že väčšina nepriaznivých hodnotení Černej sanitky pramení z nepochopenia. Toto nemal byť hororový seriál v americkom štýle, ale zdramatizovanie a následný rozbor mestských mýtov zozbieraných Petrom Janečkom. Predtým, než som seriál videla, poznala som už jeho rozhlasovú podobu, ktorá bola chudobnejšia o tú dramatizáciu, ale oveľa bohatšia na popisovanie variánt a pôvodu vymyslených legiend. Televízna má navyše pre zmenu konzultácie s rôznymi odborníkmi na relevantnú tému. Rozhlasová Sanitka však u mňa stále vedie. Pravdupovediac, aj moje hodnotenie zostáva na 3* len vďaka nie príliš zvládnutej hranej časti. Tá má mizerné tempo, mizernú réžiu a občas slušné herecké výkony. Na druhej strane vizuál televíznej Černej sanitky mi zo všetkého najviac pripomína ruskú Nočnú alebo Dennú hliadku, a to znamená, že je jednoznačne výborný :-) (18.02.2010)

Zatím jsem viděla dva díly v internetovém archivu ČT a nemůžu si pomoct, mám pocit, že ty pověsti převedením na obrazovku něco důležitého ztrácejí. Minimálně pointa není už tak překvapivá jako když se příběh vypráví a snad by seriálu slušel i civilnější háv. - Někdy méně (efektů), znamená více (strachu). (24.01.2011)

Námět určitě zajímavý, zpracování už ne tak dobré. Roman Zach seriál v jistém ohledu zachraňuje, jeho vsuvky nijak neruší a dodávají seriálu publicistický ráz. Bohužel vlastní městské legendy jsou zpracovány příliš křečovitě. Tvůrci si ani nelámali hlavu s kulisami, které neodpovídají době popisované legendami. Škoda. Pokračování se asi nedočkáme. (457.) (18.03.2009)

Docela zklamání. Jak ale jednou někdo řekl, za každé zklamání si můžeme sami, protože máme příliš vysoká očekávání. A já jsem čekala českou obdobu Bořičů mýtů. Místo toho jsem se dočkala v každém díle chatrné úvodní povídky někdy nedosahující ani úrovně televizních Bakalářů, následované promluvami odborníků a "odborníků" více či méně k věci. Musím ale přiznat, že postupem doby jsem si zvykla a hlavně jsem se konečně dozvěděla, jak to vlastně je třeba s tím škvorem v uchu. A docela se mi líbí způsob, jakým to moderuje Roman Zach. (29.10.2008)