Nahá pravda

Nejvíc se mi líbil Mr. Smith (čili pes). Zatím nejhorší film s Carym Grantem z 11, které jsem doposud viděl. Až na pár ojedinělých a roztroušených výjimek vůbec ne vtipné, spíše takové divné, nekonzistentní a přešlapující na místě. Nedivím se C. Grantovi, že se mu scénář nelíbil a snažil se z role vyvázat. Tahle "komedie", kde je od začátku patrné, jak skončí, mě nebavila. (05.11.2013)

Tak u tohohle kousku se krasna Irene Dunne (majitelka nejhezciho smichu - dle meho nazoru) paradne vyradila! Takze jí predevsim patri muj dik za mily a vesely vecer u tv... Zdatne sekundovali predevsim: Cary Grant, Alexander D'Arcy, Cecil Cunningham, Ralph Bellamy a samozrejme Asta, jako Mr. Smith... :-))) (23.09.2009)

Některé screwballky do toho pálí naplno od prvních vteřin, jiné s postupem času gradují a divácký prožitek tak šroubují postupně. To je případ The Awful Truth. První desítky minut se tváří jako taková běžná romantická vztahovka s občasnými vypointovanými vtipnými dialogy. Když se ale u soudního přelíčení začne rozhodovat o tom, u koho zůstane ten rozkošný malý nezbeda bydlet , je načase zpozornět. The Awful Truth totiž začně s postupujícím časem vytahovat tak zábavné a šílené karty, že až se vzpamatujete, uvědomíte si, že sledujete dokonale ujetou podívanou na úrovni Bringing Up Baby. Je zajímavé, jak dokázal být tehdejší hollywoodský mainstream syrově nekompromisní, dynamicky ujetý a i sexuálně explicitní. Navíc schopnost, jakým to vše dokázal zakomponovat do jednoho funkčního celku, je při pohledu na dnešní produkci o to víc obdivuhodná. 9/10 (27.08.2018)

Prvá spolupráca Irene Dunne s Cary Grantom, určite lepšia ako "My favorite wife" ktorá sa pokúsila zopakovať, neúspešne, tento. "Cirkusové" zvieratká, Mr. Smith a čierna mačka sú super a na film nezabudnem hlavne kvôli dvom úžasným scénam. Cary a Irene bojujúci o priazeň Mr. Smitha a jazda na policajných motorkách po "nehode" :) Skutočne som sa nasmiala a jediné, čo ma mrzí, že Carymu sa taký vtipný nezdal. (07.10.2013)

Cary Grant naoko odcestoval na Floridu, ve skutečnosti ale zůstal doma v New Yorku, zřejmě z důvodu ve filmu nespecifikovaných záletů. Opálení, prozíravě získané v soláriu, přijde vniveč, když se od manželky dozví, že na Floridě celou dobu pršelo. Podezření z nevěry je na obou stranách, protože kolem Caryho ženušky Irene Dunne se podezřele točí těžkopádný učitel rétoriky. Rozvod je na spadnutí... O mylnosti tradované domněnky, že tato komedie "stvořila" Caryho Granta, jak ho známe z pozdějších filmů, se lze snadno přesvědčit nalezením třeba jen ukázek z jeho starších filmů. To, co se změnilo, je kontext a způsob, jak jeho výrazové prostředky využít v čistě komických scénách. To je, jak se zdá, opravdu zásluha režiséra McCareyho. Nahá pravda vznikla jako už třetí adaptace obnošeného námětu, ale i když se odehrává převážně v interiérech, má dost šťávy a rytmu, aby nepůsobila divadelně. I když nedosahuje bláznivosti Leopardí ženy ani sofistikovanosti Holiday, má nejméně pět scén, které si budu pamatovat vždy jen odsud. Ve dvou z nich figuruje talentovaný foxteriér v roli Mr.Smithe, psa, kterého si u soudu nárokují obě znesvářené strany. :-) I když se nemůžu zbavit dojmu, že dramaticky využitelnější by byla ta část děje, kterou film přeskočil (Cary Grant, který má být pryč a není by bezradně sledoval domnělé zálety své ženy a nespatřen by se jim snažil zabránit), je to stále solidní zábava a jedna z příležitostí ocenit u nás nepříliš známou Irene Dunne, schopnou herečku s nakažlivým smíchem. 70% (20.08.2010)