Tali-Ihantala 1944

Jestli se dá o Zimní válce říci, že je relativně známá, tak o Pokračovací válce tohle rozhodně neplatí. V létě roku 1944 se Rudá Armáda připravovala na velkou ofenzivu. Hitler se domníval, že další úder povede na Balkán, jeho generálové se klonili k variantě útoku na Ukrajinu a dále přes Polsko a Maďarko do Říše. Stavka zvolila řešení, které překvapilo všechny a rozhodla se vyřídit si staré účty s odbojným Finskem. Byla to součást Stalinem propagované strategie, jejíž plánem bylo útočit na slabé spojence Německa. Předpokládalo se, že se pod tlakem brzy zhroutí a Hitler přijde o suroviny a cenné území. Jak se později ukázalo, byl to správný krok. Sovětský Svaz postupně vyřadil všechny satelitní státy a rychle neutralizoval obrovské množství nepřátelských vojáků. Jediná země kterou si podmanit nedokázal, bylo Finsko. Rudá Armáda ztratila téměř čtvrt miliónu mužů a přes 500 tanků, ale i přes příval posil neprolomila obranné postavení a vojáci Suomi zastavili její postup v pěti defenzivních bitvách. Stavka se rozhodla že další boj by byl zbytečný a nabídla nepříteli příměří. Podmínky byly tvrdé, ale Finsko je přijalo. Uvolněné jednotky byly okamžitě použity v Operaci Bagration, kde se podílely na rozprášení Skupiny armád Střed. (09.09.2012)

... Realistické. A to dost...Válečný film? Za něj Tali - Ihantalu nepovažuju, protože působí spíš jako rekonstrukce pro dokumentární film, ze kterého někdo odstranil osvětový komentář a ponechal jenom několik více méně komorních dramatizací (docela by mě zajímalo, kolik z nich je podle reálných událostí) s účastí bezejmenných postav. Tomu dojmu pomáhá i pár záběrů natočených ve stylu černobýlích žurnálů, záběrů objevujících se právě v dokumentech, stejně tak i pohled na mapu, který vypadá naprosto stejně jako obrázky průběhu bojů z učebnic dějepisu. K dobru je jednoznačně minimum sladkobolných a přepatriotizovaných scén. Bavil jsem se, ač podruhé si to asi nikdy nepustím. Stejně, chyběl mi tam záběr na losa. (29.08.2013)

Ono se jedná o zdařile natočenou rekonstrukci zásadních okamžiků Pokračovací války, ale někdo, kdo se finsko-sovětským konfliktem, konkrétně operacemi v oblasti Tali-Ihantala, nezabývá hlouběji, může dost tápat. A já tápal o to víc, že film zcela rezignuje na postavy, takže jsem ani neměl šanci se do toho jejich prostřednictvím nějak dostat. Válka byla znázorněna poutavě, o tom žádná, ale bez vysvětlivek to nebylo ono. Stejně tak bych uvítal, kdyby režiséři film rozšířili o tu politickou notu a ukázali, co se odehrávalo před vypuknutím konfliktu a náhled do generálního štábu by také neškodil. Vše by se pak zpřehlednilo. Nemůžu říct, že by se mi to vyloženě nelíbilo, ale nedalo by mnoho práce, aby to byla pecka pro širší publikum a v tom vidím promrhanou příležitost. 60% (26.03.2015)

Velice klasicky natočený film kombinovaný s dokumentem, kde malé dějiny , tedy osudy několika vojáků jednotek v první linii, ilustrují velké dějiny, tedy obranu Karelské šíje Finy před vpádem Rudé armády. Tvůrci naštěstí nepodlehli amerikanizaci natolik, aby učinili válku obrazově co nejefektnější. Takže žádná pseudodokumentární roztřesená kamera, žádné zpomalené záběry podmalované patetickou hudbou. Takto je to syrovější a věrohodnější, čemuž napomáhají i nečetné originální dokumentární záběry do filmu zařazené. Nicméně našinec, vyrostlý na sovětských válečných filmech, měl zprvu problém fandit vojákům v německých přilbách a s hákovými kříži na tancích, kteří byli spojenci Hitlerovi, byť je mu známo, že se s ďáblem spojili, aby satanovi unikli ze chřtánu. Na druhou stranu, když už se s finskými vojáky identifikoval, došlo našinci, jak psychicky drtivě zní pokřik urrrrááá, který se nese od zdánlivě nekončící masy rudoarmějců. Jen je ten film trochu nepřehledný. Vinu na tom mají jistě i ta nevyslovitelná finská jména a neustále stejná placatá smíšeným lesem porostlá krajina, v které lze jistě zabloudit raz dva. (06.04.2014)

Finská válka mě opravdu zaujala. Proto jsem ihned po shlédnutí filmu Framom främsta linjen šáhl na jeho volné pokračování, které má odvyprávět poslední a nejdůležitější bitvy Finů se Sovětem. Technicky musím říct, že tvůrci zde opět předvedli nadprůměrný výkon. Sestřelili asi tisíc hektolitrů lesů, ale předvedli tím totální válečnou atmosféru. Na druhou stranu technika je vykoupena prakticky přesnou dokumentaristicky odvyprávěnou historií, která klade důraz na jednotlivé momenty, ale úplně vynechává příběhy samotných postav. Jestli jsem si u předchozího filmu říkal, že je dost neosobní, tak tento je úplně mimo. Spíše se jedná o zfilmovaný dokument, než o samotný film. I tak práce za tím je vidět obrovská. Klobouk dolů Finům za obranu jejich země. Taková obrana se v druhé světové válce jen tak neviděla. Ještě když si vzpomenu, jak jednotlivé země na začátku války při Blitzkriegu padli ani ne po měsíci. (18.05.2014)