Devatenáct klavírů

Predlohou tohto výborného filmu je rovnomenný román Emila Vachka, ktorý vyšiel v roku 1964. O čo ide, karlovarska továreň na klavíry Orfeus, keď záhadne zmizol jej majiteľ, podnik za podozrivých okolnosti prešiel do rúk nacistov. Všetkých devätnásť vyrobených klavírov sa predalo pod cenou a až potom nacisti zistili, že v dvoch klavíroch boli uschované šperky a peniaze, ktoré si heinleinovci z karlovarska chcú privlastniť na financovanie svojho politického boja. Dej filmu je situovaný do obdobia tesne pred Mníchovskou dohodou, obsadením Sudet, kedy Česi museli utekať z Čiech hlbšie do vnútrozemia, zhabaný im bol majetok nemeckými spoluobčanmi. Tu sa v prvom rade preukazovali povahy ľudí, ktorí dlhé roky bývali tesne vedľa seba. Pre zaujímavosť v roku 1937 nebol v Karlových Varoch ani jeden obchod s českým názvom a o chvíľku nebol v češtine žiaden nápis. Všetko v nemčine. Zaujímavé bolo aj hlásenie sa k nemeckej menšine, kedy až 90 % obyvateľstva na karlovarsku tvorili Nemci. Tieto fakty s narastajúcim nacizmom, ktorý postupne získaval na sile je nevyhnutnou súčasťou tohto filmu. Skutočným nepriateľom vyšetrovateľov nebol iba páchateľ ale aj pronacistický zmýšľajúci ich nadriadení. K 1.7.1939 bolo evidovaných celkom 171 401 utečencov z pohraničných oblastí smerom do vnútrozemia. Z toho bolo 141 037 Čechov, 18 673 Židov, 10 496 Nemcov (50 000 štátnych zamestnancov tam ešte ostávalo). Nech sa takáto história už nikdy neopakuje ! (07.08.2020)

TV/// Obsazení 8/10 Děj 4/10 Hudba 4/10 Výprava 7/10/// +Ondřej Vetchý a mnoho dalších výborných herců, zdařilá výprava -slabá detektivní zápletka, pomalý postup, nezajímavé dialogy, málo dramatických scén/// Tento film si nejde neužít, alespoň po herecké stránce. Rovněž výprava je znamenitá a kór jako televizní film se nemá za co stydět. Zřejmě škoda, že jsem neviděl předešlé 2 filmy, možná bych dokázal postavy a samotný film více ocenit. Takto mě sice film úplně nenudí, ale rozhodně nenadchne./// Celkem 53%/// (02.12.2009)

Po uspokojivě nadprůměrném Muži a stínu a uspokojivě průměrné Zlé minutě přichází malý klenot - Devatenáct klavírů. Atmosféra předmnichovského Československa je dokonalá se vším všudy, zápletka téměř holmesovská a herci do jednoho výteční. Kromě přesného Miroslava Donutila exceluje Ondřej Vetchý překvapivě jako poměrně drsný inspektor Tykač, Radkovi Holubovi jsem toho moulu a žlučníkáře taky sežral i s navijákem. Velice potěšily i vedlejší role - zajímavou postavu ztvárnil Michal Pavlata, krásná a tajemná Monika Hilmerová, ještě krásnější a ještě tajemnější Klára Issová či v neposlední řadě chladnokrevný esesák v podání Martina Stránského. Už dlouho mě takhle žádný český TV film nepotěšil. 90%. (31.08.2011)

Ačkoliv k britským ranním stravovacím návykům pohlíží s despektem, patřičně suchý humor požitkářský inspektor Klubíčko rozhodně nepostrádá. Jistá režisérská ruka i přesné vykreslení nacistické předválečné deky ležící nejen na Karlsbadu dělají z 19 klavírů více než průměrnou detektivní inscenaci. Nechce se věřit, že ten samý autor je podepsán i pod zvěrstvem Svatba na bitevním poli. (05.01.2009)

Zařazení do oddechových retropořadů je v tomto případě podle všech vnějškových znaků na místě. Skutečnost je však - tentokrát pozitivně - složitější. Prvorepublikové téma je velkou černou dírou polistopadové dramatiky vůbec. Ve většině případů jsme konfrontováni buď s relativně dobře odvedeným oddechem (ČETNICKÉ HUMORESKY), nebo - bohužel nejčastěji - s různými deriváty skutečné kvality. Literární předlohy zakladatelského klasika českého kriminálního žánru Emila Vachka jsou výchozí zárukou kvalitního diváckého zážitku (snad poprvé se o tom český divák mohl přesvědčit již před více než šedesáti lety v TŘINÁCTÉM REVÍRU). Fantův scénář a Kleinova režie prvorepublikovou detektivku tohoto levicového spisovatele posouvají do polohy zčásti thrilleru, zčásti silného příběhu z konce První republiky (zhruba léta 1936-1937). Umístění příběhu do Karlových Varů spolu s motivy Mnichova a Vídně propůjčuje této televizní filmové inscenaci ráz silného pohledu do německo-českých vztahů třicátých let (minimálně o řád silnější než třetí řada dobrých ČETNICKÝCH HUMORESEK). Kulisy, v nichž se příběh odehrává, zejména důvěrná znalost agrárnické části tehdejší ústřední exekutivy, sloučeny s pronikavou psychologickou kresbou protagonistů díla, evokují s až hrůzně působící věrohodností obrazu doby postupný nástup henleinovského hnědého moru. Předjímají současně holokaust. Počínání prvorepublikové kriminální policie - tradiční elity všech policií celého světa - vyznívá současně jako přesvědčivá obhajoba síly a kvality naší prvorepublikové demokracie. Nejen Donutil, ale i Holub, Vetchý, ale také Pavlata ve skvěle podané roli německočeského antifašisty, který se může spolehnout na sílu a odolnost demokracii oddaného dělnického kolektiva (chlapi z Mosrovky) právě tak jako Issová za těchto okolností dostávají ze svých partů maximum a dotvářejí špičkovou kvalitu inscenace, jíž nechybí ani česká protiněmecká poťouchlost (až haškovsky pojaté epizody s německou filmovou superhvězdou z grandhotelu PUPP). Po delší době nabídla česká televize veřejné služby svým plátcům prvotřídní zážitek. Lze si jen přát, aby jich bylo mnohem, mnohem více. (21.12.2008)