Ako sa stavia sen
VOD (1)
Obsahy(2)
Oblíbený pořad Jak se staví sen – zajímavé, často i nečekané bytové proměny a lidské osudy, které nejsou jako z románů se šťastným koncem. Diváci mohou sledovat zajímavé proměny bydlení. Nejde však jen o interiér, ale také o změnu zažitých stereotypů, nebo dokonce o změnu životních postojů. V každé epizodě se seznámíme s jednou rodinou, která sní o lepším bydlení. A právě jejich sen se stává výzvou pro dvojici designérů. Ti pak musejí během pouhých několika dnů proměnit staré a nefunkční bydlení v domov snů. Ale když k tomu rodině leckdy nestačily celé roky, budou to vůbec designéři schopni zvládnout za tak krátkou dobu? Pojďte stavět sny! (TV Prima)
(více)Recenze (140)
Docela zajímavé pozorovat, jak se někomu mění bydlení. Je sice fajn, že to tvůrci obyvatelům toho kterého bytu předělají zadarmo, ale mě by asi vadilo, že nemůžu říct ani fň jak bych co chtěla. Viděla jsem jednou jeden díl, ale ten byl zrovna na můj vkus krapet nepovedený. Předělávali kuchyň, Udělali jí výrazně žlutou se sytě fialovou a ke stolu dali každou židli jinou. Tak tohle bych doma opravdu nechtěla ani zadarmo. ()
Změny jsou bez nápadu, jedou na páse jak podle šablony. Pavel Cejnar v pohodě, dělá, co se po něm chce. Ale co mě úplně zaráží je to, že z celého bytu se vždy rekonstruuje jen jedna místnost! To opravdu nechápu, že provedou "nádhernou" přeměnu například obývacího pokoje, a ložnice, chodba, kuchyň i soc. zař. je jako ze socialistického týdeníku. Když už, tak už... ne? ()
Volovina jaké není rovno. Všechny návrhy a řešení jsou neúčelné, rádoby umělecké, studené a neútulné. Od obýváku čekám že bude útulný a ne že tam budu muset sedět na klekátku a dívat se na umělecky vyvedenou stěnu, pokrytou marmoleem, nebo jak se tomu bordelu nadává. Navíc ty vyjádření pánů a slečen "designérů" jak to dělá tohle a to dělá tohle a ve výsledku je to zakomponováno jako prvek, který doplňuje celek a bla bla bla. Navíc se mi líbí jak doslova ignorují jakékoli přání obyvatel bytu a drží se jen své umělecké vize ()
Celkově špatný dojem z tohoto pořadu u mě ještě více umocňuje trapnost moderátora. Pavel Cejnar je lacinou parodií Leoše Mareše, jež sám je parodií na parodii parodie moderátora. Rádoby vtipné hlášky se střídají s tupými grimasami, řvaním do megafonu a obtěžováním řemeslníků svými nejapnými připomínkami a moudry. Vsadím se, že tento člověk si doma ani numí zatlouct skobičku na zavěšení obrázku a určitě by se u toho zranil. Práce designerů také není nikterek závratná. Jednu hvězdu dávám za občasné pěkné zpracování bytu. Osobně se mi ale myšlenka přestavby bytu, podle představ někoho jiného, moc nezamlouvá. ()
Nejradši mám tu část kdy nějaký nagelovaný hošan narvaný v roláku velikosti S dává nám lidem bez vkusu lekce z bytového designu. Takže obývák paní Irmy rozsvítí touhle modní fialovou tapetou, ke které se výborně hodí brčálová sedačka samozřejmě v kůži. Nezapomeneme ani na svůj nejoblíbenější stavební materiál, tedy sádroš, ze kterého vyrobí všechny ty nezbytné niky a poličky a pochopitelně i krásný, funkční podhled s moderním zapuštěným osvětlením, abychom se i doma cítili jako v kanceláři. Opravdový vrchol zábavy ovšem přichází ve chvíli, kdy paní Irma roztrhne papírovou oponu, vrávoravým krokem vstoupí do svého obýváku, který se pod rukama profesionálů změnil v nádhernou cirkusovou manéž, a s neskrývaným dojetím začne koktat och, ách, no to je..., to snad ani není..... no, krásné....jé a ta tapeta.... no nádherné.....takhle jsem si to vůbec nedovedla představit...no moc vám všem děkuju. A já taky za tu švandu. ()
Reklama