Norské dřevo

Kniha je lepší, film, když o tom přemýšlím, nedokáže postihnout celou tu atmosféru, kterou to mělo. Ne, že by to bylo vyloženě zklamání, ale není to to, co jsem chtěla vidět. Je to trochu odměřené a vyloženě s "dobrým" koncem. Kdo nečetl, možná bude občas dělat potíže se orientovat. Obrazy se střídají, ale nijak to nepůsobí, nic to nepředává. Když někdo umřel, ani to se mnou nehlo, jen jsem tupě zírala na plátno. Chybí tomu ta duše, kterou kniha má a kterou se Anh Hung Tranovi prostě nepodařilo na plátno dostat. Ani zhola z toho nejde cítit všechen ten chmur a samota a nejistota, které pociťujete při četbě. Kdybych nečetla, byl by tohohle pro mne prázdný film. Škoda, moc jsem se těšila. (28.01.2011)

Knížku jsem četl chvíli před tím, než jsem na to šel do kina a nakonec jsem byl rád. Film se knížky opravdu velmi drží a některé fráze jsou přímo okopírované. Jak už tady někdo psal, film je takový, že by čtenáři Murakamiho neměli být uraženi a ostatní dostanou romantické drama. Film se mi líbil, herci byli dobře vybraní a hudba zajímavá, delší záběry můžou někomu vadit ale s těmi se u takovéhoto filmu musí počítat... (09.03.2011)

Anh Hung Tranovi se povedla zajímavá věc - dobře převedl knihu na plátno, dal do filmu prakticky všechno, co je v knize a přesto její atmosféru totálně zabil. Nechápu to. Kniha je přeskládaná do útvaru, který drží pohromadě a není špatný (když pominu nesmyslné mikrozáběry na pavouky, kaštany a podobně) jenomže se tak stráášně vleče, že ho dokoukají asi jen největší nadšenci. Norské dřevo představuje lesk i bídu art filmů. Divák asi tuší, co se režisér snažil svým dílem vyjádřit, ale forma, kdy proti sobě sedí dvě postavy a v jednom záběru x minut mluví a mluví, je hrozně otravná. Postavy pak působí ploše, jako pouhé tlachající figurky, jejíž osud je vám víceméně ukradený. Narozdíl od perfektní knihy, kde byste pro ně dýchali... (23.02.2011)

Hodně jsem se na film těšila, jelikož Murakami Haruki je můj oblíbený spisovatel a právě Norské dřevo se mi líbilo hodně. Samozřejmě, každý si při čtení knihy představoval příběh trochu jinak, a proto se filmové zpracování nikdy nezavděčí všem. Norské dřevo od Trana se bohužel nezavděčilo mně. Asi mi nesedělo celé zpracování. Na to, jak dlouhý film je, mi připadalo, že vynechali spoustu zajímavých částí a zbytečně protahovali jiné, takže jsem se ve výsledku nudila. Jedinečná tajemná a melancholická atmosféra knihy od Murakamiho zde mizela, emoce příliš nefungovaly, postavy bezvýrazné, mnohé nedotažené do konce. Docela mě mrzí, že se knize nedostalo důstojnějšího filmového zpracování. (13.03.2011)

Tak jsem se jednou kamarádky zeptala, jak se jí libilo to Norský dřevo. A ona mi řekla: "ty vole, bylo to ňáky divný, já ti nevím..." Takže jsem se na film podívala a musím říct: bylo to ňáký divný. Neříkám že blbý, to vůbec ne, ale úplně jsem se ztrácela v ději a ta sexualita mě tam nějak štvala a vlastně to na mě působilo nějak neuvěřitelně staticky. Hlavní hrdina všem vždy vyhověl, jakoby neměl žádný názor, těm jeho pocitům a citům jsem moc nerozumněla. Inu Japonsko. Nicméně: překrásná kamera. (13.03.2011)