Svědomí Denisy Klánové

Prvoplánová agitka, určená primárně pro jednodušší diváky TV Nova, která se nějakým omylem dostala na obrazovky České televize (tenhle dramaturgický tah je trochu mimo mé chápání). Schematický scénář Josefa Klímy se nese na vlně bulvárních očekávání a uspokojuje jen ty nejprimitivnější očekávání - politika je zkorumpovaná, bulvární média manipulující a všehoschopná, policie neprofesionální a zneužívající své pravomoci, sociální pracovníci cyničtí, matky obětí vraždí, čtrnáctiletí si vesele střílí a znásilňují atd., prostě to, co chce plebejec slyšet a vidět...vše naprosto černobílé...o stupidním konci nemluvě. Latentní manipulace s divákem...inspirovaná zprávami bulvárních kanálů... Smutné pokoukání... (29.03.2009)

Tohle byla opravdu velká hloupost, těžko uvěřit, že scénář napsal někdo, kdo se alespoň trochu pohybuje (pohyboval?) v těsnější blízkosti politiků, lobbistů, policistů atd. apod. Všechny postavy jsou tak strašně černobílé až to není hezké, no a hlavně jsou naprosto nereálné. Byla-li snaha touto "černobělostí" akcentovat bezpráví, hloupost, naivitu, zkorumpovanost a faleš, nepovedlo se to. Postava Denisy Klánové si o přes hubu celý film říkala, takhle dostal přes hubu snímek komplet. Lenka Vlasáková opět v roli ublíženecké ženy ve středních letech, po kolikáté už? Taková šmrncovní ženská si snad zaslouží i jiné role? (30.03.2009)

TV/// Obsazení 9/10 Děj 9/10 Hudba 8/10 Efekty 8/10/// +obsazení (těšil jsem se na Patricii Solaříkovou), postavy, scénář, režie -mohlo by být i delší, přál bych si i jiný konec/// Nevěděl jsem do čeho jdu. Film mě však svým námětem oslovil hned od začátku. A nutno říct, že to je na české poměry nejdrsnější film poslední doby. Až se bojím toho jak moc je to skutečné, reálné (nemusí nutně být, ale působilo to tak na mě). Scéna jež evokuje film Přání smrti ve mě rezonuje ještě teď. Ať byl tedy záměr tvůrců jakýkoliv, na mě film silně zapůsobil./// Celkem 86%/// (29.03.2009)

Film nebyl o politických intrikách, jak jsem si původně přál. Bylo to prostě dilema, zda trestní odpovědnost ponechat nebo ji snížit na 14 let. Toto se filmu povedlo a "o tom" to byla pravda. Přesně takto se mladiství delikventi chovají a nejen oni zneužívají atmosféry humanizace takřka čehokoli pro své potřeby. Tyto děti se převychovat po dobrém nedají. Nedají se převychovat ani po zlém. Ale alespoň nemusíme mít špatné svědomí, že do něčeho ztraceného vkládáme naděje. Jsou lidé, kteří jsou od reality naprosto odtrženi a potom jim hra na kytaru připadá jako že by tento delikventík měl mít dobré srdce. Připadá jim, že v diagnostickém ústavu je to jako v koncentráku (tady byla holka úplně vedle). A nakonec jim připadá, že když řeknou matce alkoholičce, aby navštěvovala svého syna v děcáku, že ona se najednou změní. Otec celoživotní kriminálník, matka alkoholička - z tohoto spojení logicky nemůže vyrůst normální jedinec. Hlavní hrdinka na jednu stranu jakoby hájí zájmy těchto "zmetků", na druhé straně je pro ni pozůstalá (matka oběti brutálního trestného činu) obyčejná vyšinutá ženská. Tak jsem si říkal, že pokud takové lidi nepotká to samé neštěstí, nemohou se na tuto problematiku nikdy dívat reálně. Toto se mi nakonec splnilo a rázem se karta obrátila. Problém dnešní doby tkví v tom, že zde máme nespočet organizací hájící práva vězňů, mladistvých delikventů, nepřizpůsobivých občanů a dalších podobných skupin namísto toho, aby se někdo zajímal o problémy obětí trestných činů, o problémy pozůstalých a dalších. Pokud si toto neuvědomí politikové, bude to dopadat jako v tomto filmu, který ale z větší části byl opravdu hloupým pokusem. Postava, která byla naprosto reálná a dobře zahraná byla postava Jiřího Schmitzera. (09.04.2009)

Pan Klíma si zase jednou řekl, že je načase být rozhněvaný stavem dnešní společnosti - a vzal to skutečně z gruntu. Až na čtyři osoby (hlavní hrdinku, jejího manžela a dceru, a pak už jen na rakovinu umírajícího spoluzákonodárce a rodinného přítele) jsou všichni více či méně sobečtí více či méně hajzlové a protispolečenské živly, s blížícím se koncem filmu se stupňuje míra hnusu, valící se naprosto ze všech stran, a na úplném konci už není důvod se mazat aspoň s nějakým reálnem (Jiří Schmitzer coby ředitel pasťáku, bránící se chovancům ozbrojeným železnou tyčí, má být odsouzen), hlavně že jsme pořádně šokující a plní beznaděje. Neříkám, že vyvrcholení filmu není ve své odpornosti působivé (zvlášť když je slečna Solaříková jakési moje guilty pleasure), a že postavy Lenky Vlasákové, Simony Stašové, již zmíněného Jiřího Schmitzera a především Bořivoje Navrátila nejsou dobře zahrané - obzvlášť posledně jmenovaný je skutečně libový parchant - ale ten film jako celek je prostě za každou cenu kontroverzní fraška, a s tím u mě opravdu nemá náděj uspět. 40% za herecké výkony a děkuji pěkně, myslím, že si reprízu nedám. PS: Že prý nejlepší televizní scénář roku (Cena ELSA pro Josefa Klímu)...no to teda děkuju pěkně ještě raz. (01.05.2009)