Lovná zvěř

CIA získala informaci o prodeji 500 tun uranového koncentrátu mezi vládami Nigeru a Iráku..... Naomi je mamča agentka a Sean taťka politik. Oba jsou jen nepatrnými kolečky v obrovském stroji. Což ale zatím neví..... Film dle skutečného příběhu VALERIE ELISE PLAME WILSON se umně ,,motá“ kolem eféry a kombinuje fakta o válce v Iráku s doporučením, že být proti své vládě se nevyplácí. Politika v (téměř) každým filmovým okýnku a je škoda, že Pennovo dramatické herectví dostane prostor pouze v rodinné roztržce. Snaha o morální či politický apel na diváka - ,,hleď v Americe je to stejný jako v Sierra Leone“ či ,,správný Američan by měl umět držet hubu“ je proti jeho nasranýmu taťkovi ubohá! Několik důvodů, proč má smysl film vidět: 1.) Makám v centru pro kontrolu zbrojení. 2.) Ještě pořád mě zajímá pozadí války v Iráku. 3.) Jsem obchodník z hliníkovýma trubkama. 4.) Nevěřím, že by mě dokázala moje vláda psychicky zlomit. PŘÍBĚH **** HUMOR ne AKCE ne NAPĚTÍ * (22.02.2011)

Pamatuji si, jak se Američané s Brity snažili najít alespoň jednu malilinkou bombičku, ale kde nic, tu nic. Válka nakonec stejně byla, protože ty trubky, co se z nich měly postavit ty dětské prolézačky na předměstí Bagdádu, se mohly klidně použít v jaderném programu. A že to je blbost, to se říkat prostě nesmělo. Ono je to téma strašně zajímavé, ale i když se v Limanově režii pořád něco děje a člověk musí udržovat pozornost, aby se v tom neztratil, tak se to strašně táhne. O to je to úmornější. Kdyby to bylo proloženo alespoň jednou střílečkou, nebo nějakou scénou třeba ze zajetí, která by zatahala za nervy. Ale bohužel. Plusem je obsazení ať už se jedná o Naomi Watts nebo Seana Penna, ale od člověka, který natočil prvního Bournea, jsem čekal mnohem víc. 60% (01.10.2013)

Velmi zajímavý pohled na fungování amerických tajných služeb a způsobu analyzování údajů v době fungování "Bushovy doktríny", přičemž základem je o kauze "Plamegate" něco vědět, případně se alespoň malinko orientovat v problematice americké vojenské intervence do Iráku (jde o důvody této okupace). To platí pro první linku či část filmu, protože druhá linka se soustřeďuje na dramatické vykreslení vztahu odhalené tajné agentky Plameové a jejího partnera Josepha C. Wilsona. Ten byl americkým velvyslancem v africkém Gabonu a měl být jedním ze zdrojů, které americkou administrativu vedly k zjištění, že irácký režim vyvíjí zbraně hromadného ničení, jelikož údajně získal jistý druh uranu z afrického Nigeru, který mohl sloužit k tvorbě zbraní hromadného ničení. Film má tedy dvě nosná témata, přičemž politicko-bezpečnostní téma je v druhé půli jemně v pozadí a v popředí sledujeme drama v rodině agentky, která se přes noc stala nepřítelem zatím ještě "zaslepených" Američanů. Chemie mezi Watts a Pennem funguje skvěle a ačkoliv je pohled na kauzu poměrně jednostranný - v tomto případě z pohledu Plameové a Wilsona - tak vzhledem k pozdějším událostem je zřejmě poměrně realistický a blížící se "pravdě". Doporučuji si přečíst celý článek Josepha C. Wilsona: "What I Didn't Find in Africa". Jen pro zajímavost, George W. Bush ve svých pamětech "Okamžiky rozhodnutí" této z mého pohledu dosti zásadní kauze, která dobře ilustruje poměry v americké post-9/11 politice, věnoval celé 2 strany - kde se ovšem zaobírá především omilostněním (lépe řečeno zmírněním trestu) člena svého týmu, který byl spolu-zodpovědný za únik informací vedoucí k odhalední totožnosti agentky CIA Valerie Plame. 8/10! (12.11.2011)

Tajná agentka CIA plná ideálov, zanietenia, morálky, presvedčenia a samozrejme nesmie chýbať obrovská dávka nacionalizmu a myšlienky "pomáhať a chrániť vo svetovom merítku" (zanedlho tu bude vesmírna CIA) dostane od vlastnej krajiny, ktorú doposiaľ vervou chránila cez hubu a to hneď poriadnu sadu. Stáva sa z nej štvaná zver, ale ona nie, veď bola na výcvikovom tábore a nik ju tam nezlomil, takže slečna je nebezpečná, naivná... (všetko vo vyššom záujme). Tak, zhrniem tajná agentka, čo ani za boha nepovie ako sa volá aaa jej otrávny manžel, ktorý by povedal aj číslo topánok deti. Oko diváka odhalí konšpiračnú teóriu blízkeho východu (aj tak to každý už dávno vedel, avšak chápem, že US. oči to potrebujú dostať na tanier a jebnuť pod nos, vládne Obama, takže no problem) no a následne sleduje 104 min. domáceho psychického násilia zo strany Naomi, ktorá sa teda nakoniec rozhodne už v záujme rodiny, že teda niečo povie... opäť však prezradí hovno a tým to končí. No proste úžasneé 4/10 (10.02.2011)

Čím pichlavější téma je, tím více se stává pro diváka atraktivnějším... Přesně toho si byli tvůrci Fair Game vědomi a já se nemohu zbavit dojmu, že na tento fakt sázeli až příliš. Tento film má velmi sofistikovaný, seriózní a elegantní háv, což ostatně ke správnému politickému dramatu sedí, ale zároveň je takováto podoba mínusem, neboť leckterého diváka snadno odradí. Příběh je vyprávěn velmi pomalu a věrně, bez velkého napětí a strhujících scén a toho, kdo neví o dané aféře vůbec nic, dokonale zmate hned v prvních 30ti minutách. A ač je tento snímek technicky velmi zručně natočený a zahraný, ničím z řady podobných politických konverzaček nevybočuje, což znamená jediné - všichni na něj brzy zapomenou... Je to škoda, protože zrovna téhle šedivé myšce jsem celkem věřil. (15.03.2012)