Machete

Machete, Machete, Machete, Machete! Pořád si vybavuju tu scénu, jak Machete zbouchá ochranku před barákem, vleze do baráku, a následně v bazéně vojede manželku a dceru jeho nepřítele a do toho hraje naprosto boží muzika. Ono vlastně Machete ojede všecko na co příjde, takže to občas vypadá jako nějakej náběh na porno, nakonec to ale vždycky vyhodí nějakej akční spád a člověk se vůbec nenudí. Já jsem se osobně tohodle filmu dost bál. Nemám rád tyhle rádoby komedie na téma starý osmdesátkový akčňáky. Jenže tenhle je jinej. Je jinej v hlavní roli, ve vedlejších rolích, v muzice, samotných nápadech...Ve všech těhlech ohledech je to bomba. Konečně jsem mohl koukat v klidu na film, který mě bavil, i přesto, že jsem věděl, jaká je to všecko obrovská ptákovina. A ještě mě to bavilo. Bavilo mě to pokaždý, kdy se Danny Trejo objevil na obrazovce, pokaždý, kdy se tam objevil v péřový bundě Steven Seagal (nebo to spíš byl pupek) a taky mě to bavilo, když tam naskočila Jessica Alba a Michelle Rodriguez. Prostě to mělo spád a jako akce to v žádným případě nenudilo. Robert Rodriguez točí bejkoviny, ale tahle má pro mě styl. Věděl jsem přesně, co od toho chci a díky celý várce sympatických herců a dobré muzice tomu ty čtyři hvězdy dám. (06.11.2010)

Machete patří k tomu druhu akčních filmů, které mě neprovokují nebo neuráží, ale po pravdě řečeno mě ani nijak zvlášť nenadchnou. Za to první může nadsázka, která je sympatická a umožňuje odpustit tradiční plytkost scénáře akčního filmu, za to druhé může stereotyp, protože Rodriguez točí pořád totéž a přiznávám, že nejvíc sympatií u mě sklidil svou amatérskou prvotinou natočenou za pár stovek dolarů. Navíc obsadit takového Danny Treja do hlavní role je víc než odvážné, protože to je vyloženě typový herec, který sice ustojí malé role, ale tam, kde má ve velkém partu něco pořádného odvést, troskotá jako spousta jiných akčních herců. Taky scénář je tradičně nehluboký a prostě jenom využívá figurek zavedených akčních schémat, krásné holky, cyničtí zabijáci, neprůstřelný akční hrdina, to všechno tady už tisíckrát bylo. Celkový dojem: 50 %. (08.03.2011)

Tak se zase všichni uklidníme, ano? Nemůžu se zbavit dojmu, že výrazně nadprůměrná až absolutní hodnocení jsou od lidí, kteří nikdy žádnou rasovou/národnostní exploataci neviděli, ale představují si, že takové byly. Inu, milé děti, ony takové nikdy nebyly. Rodriguez nenapsal a nenatočil vyvážené žánrové dílo, které umně balancuje na hraně mezi pastiší (stylová nápodoba, která se snaží překonat své předobrazy) a persifláží (stylová nápodoba, která je vůči svým předobrazům výsměšná), ale exploataci exploatace (co zde dělá lucha libre?). Při snaze o sérii ikonických scén zcela opomíjí to, co bylo pro dané typy filmů příznačné, tj. pozvolnější temporytmus a nudnou, zato dobově specifickou výplň mezi jednotlivými výjevy, které křičí po zkultovnění. Nevzniklo tak soběstečná dílo, které by se řadilo mezi kanonická díla nacionální exploatace, jakými jsou SWEETSWEETBACK´S BAADASSSSS SONG či THRILLER - EN GRYM FILM, ale jde spíše o vyplňování mezer z faketraileru, u kterých je zábavné, nakolik jsou stavěny do nových významových rámců. MACHETE obstojí při srovnání falešná upoutávky - výsledný film, dokonce i jako autorský biják, kterým se Rodriguez re-etabluje jako tvůrce nezávislých mexických revolučních počinů, i když ty by si mohly ujasnit, kdy se odehrávají, když se chtějí vyjadřovat k dnešku (sedmdesátkový styl, ve kterém jsou mobilní telefony, notebooky, kompaktní disky ad.). Jako exploatace jde o významově chytrý počin, který kritizuje kapitalistický systém nábožensky založené Ameriky, jenž je postaven na imigrační síle, ale jinak neuspokojivý pro žánrově obeznámeného a sběhlého diváka. V podstatě Rodriguez udělal pro exploatace to, co svým SIN CITY pro adaptace komiksů - zvýraznil signifikantní prvky, ale přitom umrtvil potenciál dané látky směrem k ;) médiu. (23.09.2010)

Je fakt, že doslova Danny nikomu koule za celou stopáž neutrhne, ale co se týče metafory - ani v relativně požehnané stopáži se nikde nezpomaluje. Béda Trávníček by čuměl, jak to jeho kolega z reklamy umí natočit, když Robert Rodriguez zavzpomíná na sladké guerillové začátky z Desperada. Tohle se bere trochu míň vážně, ale ještě pořád to není parodie - jen velká a upřímná zábava, ve které Robert De Niro, Steven Seagal nebo Lindsay Lohan nepůsobí nepatřičně... spíš naopak. Dost možná by se měli sebrat a seknout s kariérou, protože končit se má v nejlepším. Lindsay se konečně svlékla, De Niro si ze sebe udělal větší srandu než v Hvězdném prachu a Seagal to vzal na lehkou váhu... ano, to je taky jenom metafora. Bohužel. Je jasné, že tihle tři už to dál nedotáhnou, ale tahle série přímo kypí fajnovými postavami, hláškami, useknutými hlavami a nadšeneckou energií, kterou by od místních veteránů těžko někdo očekával. Klobouk dolů před touhle tex-mexploitation, která se netopí ve vlastním egu ani nás nemáchá v neohrabaném parodování a pomrkávání. Zlatá střední cesta je zbrocená tělesnými tekutinami a mohla by i mezi mládeží znovu dostat do módy křovinořezy, strunové sekačky nebo hadr na podlahu. To samo o sobě je přece úžasně dobrá zpráva, no ne? Tak popadněte kýbl a hybaj do kina... někdo ten krvavej bordel po Mačetovi uklidit musí. (10.09.2010)

"Právě jsi nasral nesprávnýho Mexičana." Mám slabost pro charismatický zabijáky. Co na tom, že tenhle měří jen metr a nepatrnej kousek, když zarputilost jeho výrazu je nekonečná, nabroušenost mačety maximální a průměry hlavní jeho zbraní jsou ještě o kousek širší než ropovodní potrubí. Mně zkrátka stačí, že se přitom auta staví na zadní, stříkající krev vyvolává spontánní pochechtávání, sexuální hrátky spolehlivě vyloudí úsměv na tváři a kdyby se od akce a sexu občas zbytečně neodbočovalo, tak bych si dovolil vyjádřit absolutní spokojenost. (13.06.2012)