Enid

Skvělý herecký výkon.Helen Bonham Carter je opravdu skvělá,opět mě nezklamala.Šel mi mráz po zádech z toho jaká mrcha ta spisovatelka byla o to víc ,když psala tak krásné knížky pro děti a byla jimi tak oblíbená.Vlastní rodinu zavrhla,k manželovi a dětem byla despotická a nesnášenlivá,jaký paradox oproti tomu jak ji ostatní děti obdivovali a milovali díky příběhům ,které pro ně psala. (18.03.2013)

Pokud chcete zjistit, že autorka knížek, které jste jako malí četli pořád dokola, byla absolutní kráva, tak směle do toho. Helena Bonham Carter je úžasná ve všem, v čem se objeví, a malá Ramona Marquez v roli Enidiny dcery byla neskutečná, ale to je tak všechno, jinak je to prostě britský televizní standard. (01.02.2016)

Jako malá jsem Enid četla pořád. Její knížky byly pro děti opravdu jako dělané - krásné popisy pikniků, nocování v útulných jeskyních, které ani nebyly strašidelné. Ve filmu je nejvíc strašidelná sama Enid. Těžko říct, zda její chování nehraničilo s nějakou duševní poruchou. Minimálně je zarážející, že vřeleji se chovala ke svým fanouškům než kterémukoliv jinému členu rodiny. A myslím, že číst její knížky už teď taky nebude stejné. (15.02.2013)

Britové prostě ty televizní filmy umějí a nějakým záhadným způsobem se jim do nich daří dostat vynikající herecké obsazení. A Enid není výjimkou. Na knihách Enid Blytonové jsem vyrostla a jakkoli ošklivá bytost to byla, tak na mém postoji ke knihám to nic nezmění. Helena Bonham Carter ji hraje skvěle, vystihuje její dvojí tvář ve vztahu k dětem, k manželům a ke světu. (05.10.2012)

Helena je bohyně! Naprosto bezchybný výkon, který mě utvrdil v tom, že patří na špičku ledovce a také se vymyká naprosto všem ostatním herečkám v dnešní době...jakoby se zasekla její duše někde v minulém století a už s tímto ozařujícím charizmatem vyrostla. Enid Blyton je moje knižní hrdinka už od mého dětství a v podstatě mě provedla celým životem aniž bych si to uvědomovala. Bohužel její příběh zas až tak šťastný nebyl. Ztráta otce ji poznamenala natolik, že nejen její myšlení, ale občas i chování se vymykalo jejímu věku. Psala nádherné knihy a poezii a krásně ilustrovala jenže v tom je ten háček - byla tak brilantní až jí to po letech snad nikdo nevěřil ..jenže ona taková byla díky tomu, že mentálně zůstala v takovém vzduchoprázdnu jakoby ve věku třinácti let kdy jí poznamenal odchod otce neexistovala osoba, kterou by si pustila k srdci. Dokonce ani její vlastní děti o které tak stála nikdy v životě nepoznali svoji mámu. Byla to žena mnoha úspěchů ovšem cokoliv chtěla a dostala to, tak jí to jakoby přestalo bavit - přesně tak jak je to s dětmi. Byl tam krásně zobrazen moment, kdy vám došlo, že se ubírá do hlubin své bohaté dětské fantazie a píše knihy ve kterých neexistuje nic temného a ještě krásněji bylo zobrazeno to, jak Enid žila těmi dětmi, které ji měly za hrdinku a mámu století - čtení dopisů od nich, záchvaty smíchu u pochval a úsměvy u malých pozorností a obrázků. Ale tohle všechno byl její svět a nikdo jiný do něj nesměl - ani manžel, ani děti a už vůbec ne rodina, kterou vyškrtla ze svého života už jako mladá a paradoxně právě rodině vděčí za takovou inspiraci. Stařecká demence na konci byla až rozkošná ale jak bych to...spíš tragikomická ; je to takový jemný moment, kdy vám dochází, že každý je jen člověk a na každého jednou dojde...akorát jsou lidé co budou žít navždy.... (16.10.2012)