Lovcova noc

Lovcova noc je vskutku povedený film-noir, v němž se snoubí zdařilá atmosféra s napětím a povedenými hereckými výkony, zejména Roberta Mitchuma v roli reverenda - hrdlořeza. Od chvíle, když začíná coby otčím Johna a Pearl s nátlakem, aby vyzvěděl skrýš peněz, dostává se počin do napínavé roviny a divák zůstane v očekávání, co následné minuty přinesou, až do samého konce. Útěk po řece je vynikající scénou, stejně jako Powellovo večerní pobrukování před domem Rachel. (19.02.2017)

Solídny thriller, hlavne v druhej tretine, no zrážajú ho mnohé nelogickosti v záverečnej tretine, vďaka ktorým to občas vyznieva ako paródia. Na druhú stranu, excelentne tu je vykreslené, ako sa ľudia nechajú ľahko zmanipulovať, hlavne keď ide o náboženské záležitosti a Mitchum tu je veľmi presvedčivý. (22.08.2017)

Pro mě celkem těžko hodnotitelná věc - rok 1955 za prvé, pak ten styl vyprávění zadruhé, což jsem snad ještě v žádném jiném filmu neviděl, nepamatuji si. Vidět to jako dítě v té době, tak na to dosmrti nezapomenu a ksicht Roberta Mitchuma nechci už v životě vidět. Z pohledu mého jako teď je to film, který mě rozhodně zaujal, asi ho uvidím minimálně ještě jednou a názor budu mít trošku rozsáhlejší a jasnější. Když o tom tak přemýšlím, tak se na to vlastně ani netěším a možná ho podruhé ani neuvidím, protože mě ve své druhé půlce dost nudil. Ale něco na tom je, rozhodně pak úchvatné záběry v druhé půli.. pro me strašně špatně stravitelný film, který zatím schválně nechám bez číselnýho hodnocení. (25.07.2020)

Zůstává otázkou, zda je Robert Mitchum vážně tak perfektním hercem, nebo je jen na rozdíl od většiny zúčastněných hercem alespoň dobrým. S výjimkou miloučké a uvěřitelné Sally Jane Bruce v roli Pearl mi totiž ostatní klíčové charaktery pily krev svým hloupým chováním a jejich představitelé toporným vyjadřováním veškerých emocí, což nejpalčivěji platí o mladém představiteli hlavního hrdiny Johna, Billym Chapinovi. Každý jeho úlek či úleva jsou nepochopitelným utrpením. I s lepším castingem by ale příběh nezdolného vlka v rouše beránčím nebyl ničím jiným, než unavenou báchorkou, prostoupenou náhodně se zjevujícími kladnými či polepšenými postavami a přespříliš nasládlým bohabojným poselstvím. (11.03.2017)

Snovou práci definuje Freud jako proces, který je nutný k překonání rozdílu mezi zjevným obrazem a latentní snovou myšlenkou. Tento posun vzniká prostřednictvím snové cenzury, která přetransformovává denní traumata (potencionální zárodky neuróz) do přijatelných obrazů, s nimiž je psychika schopna se vypořádat. Doslovným konceptem se řídí i Lovcova noc, která začíná jako thriller (neuróza) a končí jako pohádka (přijatelný obraz). ____ Několik poznámek. 1, Film je nasáklý Oidipovým (a Elektřiným) komplexem. Chlapec miluje svou matku a nenávidí nového otce, zatímco jeho malá sestra otcovi bezmezně věří. 2, Femme fatale nahradil Male fatale, potažmo poválečná paranoia ze sňatkových podvodníků. 3, Technická struktura opomněla vystříhat záběry, kde postavy chodí z místa na místo. Respektive, když už je tam chtěli tvůrci nechal, měli to vyřešit přes prostřihy (chodící postava – jiný záběr – chodící postava). Chodící postavy do filmu nepatří, protože to diváky vysiluje. 4, Dramaturgická struktura vyprávění je zřetelným konstruktem, který až moc spěchá k následujícím událostem, čímž pádem nezůstává u přítomného. Jenže přítomné je na každém filmu to nejpodstatnější, protože přítomné znamená aktuální, intenzivní prožitek. Navíc k čemu je dobrý přepečlivě kontrastní vizuál, když s výjimkou klopotné expozice, která neposkytuje divákovi žádné vodící sloupky a ukazatele, je zbytek filmu tak ukrutně lineárním manifestem. 5, S předchozím souvisí, proč fandíme hlavnímu padouchovi. Na rozdíl od ostatních postav umí hrát, není předvídatelný, disponuje nejasnou šarži a nebojí se proklamovat slavné jokerovské: Let's Put a Smile on Your Face! (28.09.2008)