Režie:
Arash T. RiahiScénář:
Arash T. RiahiKamera:
Michael RieblHrají:
Navíd Akhavan, Behi Djanati Atai, Fares Fares, Michael Niavarani, Ezgi Asaroğlu, Said Oveissi, Numan Acar, Muhammed Cangören, Cengiz Bozkurt, Mehmet Erbil (více)Obsahy(1)
Film Na chvíli svobodní vypráví příběh tří skupin íránských uprchlíků: manželů s dítětem, dvou mladíků, kteří slíbili dopravit děti jejich rodičům do Vídně, a dvou mužů, kteří se přátelí navzdory vzájemným rozdílům. Všem se podařilo uprchnout z Íránu, teď se však nemůžou pohnout z pochybného hotelu v turecké Ankaře, kde den po dni marně čekají na víza. Vynucenou přestávku v cestě za svobodou charakterizují jak naděje, tak naprostá nejistota. Mladý iránský režisér Arash T. Riahi, který od svých 10 let žije v Rakousku, částečně i díky vlastní zkušenosti vystihl nepříjemnou situaci lidí prchajících ze svých domovů a podivný přechodný stav žadatelů o azyl. Všechny příběhy jsou inspirovány reálnými zážitky režisérových krajanů prchajících před totalitním režimem a hledajících v Evropě místo pro lepší existenci. (oficiální text distributora)
(více)Videa (1)
Recenze (28)
Od močálu festivalové exploatace, kde končí sousta projektů tematizujících sociální a národnostní problémy současného světa, zachráněno "Na chvíli svobodni" finále, které přináší potřebnou katarzi. Právě díky momentu, kdy film vyjde z bezpečné ulity rozverného vyprávění, netřeba litovat protrpěného času s otravně schematickými dětskými figurami, líbivými momenty hraničícími s magickým realismem či teatrálně vypjatými sekvencemi hrdinů propadajících bezradnosti. ()
Filmy o uprchlících (nejen o kurdech, mezi kterými máme pár přátel) mě většinou "berou", tady mě dost nadzvedávaly ze židle ty nešťastně vybrané rozcapené děti. Skvělé téma i spousta realistických postřehů (labuť, topení na ledové peníze, telefonování do vlasti, vyčůranost těch, co z uprchlků žijí, neprůstřelnost evropské byrokracie, dlouhé prsty tajné iránské policie...) a film, i když k němu mám své výhrady, tak určitě nezapadne do té mé hory filmů, které ač se mi v tu chvíli třeba i hodně líbily, tak druhý den jsem nevěděla o čem že to vlastně bylo....Zároveň vždy vzpomenu na slova bosenského uprchlíka kamaráda Mida: "My taky máme právo na normalny život" a myslel tím ten život v amerických filmech, tady ho překvapovalo, že nemá stejný komfort, jako měl v utečeneckém táboře v Dánsku, tak se nakonec s rodinou vrátil do svého nově postaveného domu v Bosně, snad tam žije důstojněji než tady... ()
Trošku nadhodnocuji, po profesionální stránce to zase tak veliký film není. Zajímavý je námětem - otevíráním světa uprchlíků z Íránu přes Turecko do Evpropy. Chvílemi až dokumentární způsob vedení proplétajících se příběhů podává plastický obraz věcí, o kterých jsem měl jen mlhavé tušení z televizních zpráv. Bylo mi těch lidí neskutečně líto. ()
A na konci si řeknete, že takhle je to stále dokolečka. Filmů na téma imigrantů bylo natočeno snad stovky a já tím pádem chvíli váhala nad hodnocením. Bylo mně smutno, když jsem viděla jaké mají ideály a naděje, že až budou konečně v tom vysněném západním světě, všechno kolem nich zrůžoví a kde se budou peníze jen hrnout do klína. Moment, jak se v Íránu příbuzní radují nad fotografiemi, kde Maju pózuje před bourákem a podobně, tak mně bylo až hořko u srdce. A protože jsem mnoha těm situacím věřila, včetně té labutě (ach jo), proto jsem tu jednu hvězdu musela přihodit. Málokdy a málokomu se poštěstí a vyjde mu ten jeho sen. ()
Silný a autenticky působící film akcentující bolestný fakt, že na světě je ještě mnoho železných opon. Na chvíli svobodní je stylizovaně civilní snímek o íránských emigrantech prchajících před totalitou do (o ne mnoho demokratičtějšího) Turecka coby tranzitní země a na pozadí svého autobiografického příběhu ho natočil taktéž bývalý emigrant. Ten očitý pohled je na filmu znát, Arash T. Riahi ví, o čem vypráví. Podobně jako v magickém filmovém komiksu Persopolis, kde je ale z podstaty věci míra stylizace obrovská, se před západním divákem prezentuje život ne sice úplně mimo naše sféry povědomí, leč ty rozdíly jsou propastné. Evropské a asijské reálie jsou prostě nesouměřitelné. Je ale dobře porovnávat, už jen pro to uvědomění si, jak dobře si tu, v porovnání s ostatním světem, žijeme. Evropa je z pohledu imigranta skutečná tvrz, nedobytná bašta, do které je opravdu těžké proklouznout. Nevím, z čeho mi bylo více smutno, jestli z tragických peripetií hlavních hrdinů či z přístupu západních institucí (o tureckých nemluvě) a unijního byrokratismu. Patrně z obojího. Hlavně při vědomí, že i my jsme tu ve střední Evropě vlastně jen ,,na chvíli svobodní"... ()
Galerie (14)
Photo © Les Films du Losange
Zajímavosti (5)
- Po sérii několika dokumentaristických snímků je film Na chvíli svobodní prvním celovečerním filmem Arash T. Riahiho. (Conspi)
- Některé z dějových linií filmu jsou autobiografického původu, a ačkoliv to v úvodních titulkách záměrně uvedeno není, filmovou předlohou jsou skutečné události. (Conspi)
- Režisér iránského původu Arash T.Riahi žije od deseti let v Rakousku, díky čemuž se ve snímku nechal inspirovat zážitky vlastní rodiny. (Olík)
Reklama