Závislost

Jednou větou lze Závislost odbýt jako nepodařený experiment. Snaha podívat se na upírskou tématiku jinak a využít tvůrčích přístupů typických pro alternativní a nezávislou scénu je sama o sobě sympatická ( a v nemalé míře myslím přispívá k poměrně slušnému hodnocení ). Problém nepředstavuje ani fakt, že tvůrci evidentně nechápou nebo ignorují zákonitosti hororového žánru. Z mého pohledu má film vlastně jediný, byť zásadní nedostatek - prakticky nic v něm nefunguje a nedává smysl. Celé to připomíná halucinaci studentky filozofie po požití těžké drogy večer před náročnou zkouškou. Dialogy by myslím v kontextu s děním před kamerou nic neřekly ani univerzitnímu profesorovi a běžného diváka uvedou daleko za práh zoufalství. Chování postav je bizarní, zápletka nijaká a herci dílem nemají co hrát , dílem ani neví jak... Zvlášť bolestné je to u talentované Lili Taylor, která má pochopitelně daleko nejvíc prostoru, jenže ho nemá jak využít. Scénář si neláme hlavu se začleněním upírů do reálného světa, jak mohou přežívat a skrývat svoji podstatu, aniž by byli nápadní. Kdyby se přitom vampirismus šířil takovou rychlostí, s jakou kolem sebe šíří nákazu Kathleen, pak by zvampírovatěla během několika týdnů celá populace. Postava abstinujícího upíra CH. Walkena se objeví, aniž by měla smysl a stejně nesmyslně se vzápětí vytratí...Křečovitý úlet pro festivalové resp. klubové publikum, celkový dojem: 10 % za zajímavou kameru a slušnou hudbu. (24.08.2009)

Tie filozofickejšie diela o upíroch sa nám snažia povedať niečo v zmysle, že upíri nie sú o nič horší než ľudia. Ferrara je priamejší a snaží sa povedať, že upíri sú rovnaké čisté zlo ako ľudstvo. Možno preto, že sú v podstate tiež v základe ľudia. Stačí len ochutnať krv a sme v tom. Všetci. A je jedno, či ju sajeme, alebo vidíme niekoho vykrvácať na smrť. Prvýkrát je to ešte ťažké, potom si zvykneme. Ak by tento film nakrútil presne, ale presne takto napríklad Scorsese, film by bol extrémne známy a oveľa viac uznávaný. (24.11.2021)

Zhovadilá pseudointelektuální pitomost - cituje se Baudelaire, Nietzsche, Burroughs, neosobní příběh se snaží z balastu filosofických žvástů vykřesat hluboké myšlenky, jenže to nejde. Hlavní hrdinka vlastně ani není hrdinkou - nic o ní nevíme, není sympatická a její záchvaty můžeme sledovat se zíváním. Navíc vizuál je taky na hlavu padlý - černobílý obraz (proč??) se bije s amatérskou kamerou známou z céčkových splatterů. A podobnost se světem narkomanů? Jedině fakt, že ve filmu uvidíme injekční aplikaci krve (přiznávám, že to bylo kreativní, ale zároveň neuvěřitelně samoúčelné). Zkrátka blbost, která si váš čas rozhodně nezaslouží... (22.09.2009)

Nesnesitelná lehkost krvesátí. Upíri ako feťáci, ľudstvo ako kolíska večného zla. Kierkegaard, Husserl, Nietzsche, Sartre, Descartes, Feuerbach a ďalší sa z hlbokej temnoty čiernobielej poetiky, ktorá podobne ako hrdinka nerozlišuje medzi „čiernymi“ a „bielymi“, znášajú na diváka a testujú jeho myšlienkové mantinely. Prekladanie archívnymi zábermi, takmer dokumentárne snímané exteriéry pouličného sveta a alegória 90. rokov, drogovej závislosti a nad všetkým sa vznášajúcej hrozby AIDS. Zatiaľ najlepší Ferrara a zrejme jeden zo vzorov, ktoré sa (neúspešne) pokúša napodobniť A Girl Walks Home Alone at Night. 100% Season Challenge Tour 2015 (26.10.2015)

V čase krízy a úpadku (únavy) horrorového žánru (90s) je Abel Ferrara priamy nástupca Georgea A. Romera a Toba Hoopera s ich víziou horroru ako nízkorozpočtového indie filmu s výrazným spoločenským presahom. Ferrara spravil veľmi jatrivé podobenstvo o mestskej samote a (nielen) dobových problémoch s narkotikami. Silno 90-tková vec, ktorú nakoniec aj tak prebíja hlavne jej nadčasový charakter. Romerov Martin mixnutý s Jarmuschovým Stranger Than Paradise. Štýlovka. Must see. (22.03.2022)