O kapitalismu s láskou

Kontroverzný M.M. sa opäť nezaprel. Pokračuje vo svojich jednostranných dokumentoch a máme tu toto dielo. Zhrňuje mnohé známe veci, ale pridáva aj mnohým ľuďom neznáme skutočnosti. Nejedná sa o nejaké extra investigatívne dielo, ktoré by spôsobilo, že ľudia výjdu do ulíc a zvrhnú tento naozaj zlý systém, ale aj tak to dáva mnoho. Prinúti vás to zamyslieť sa, čo je dôležité. Pripomenie ilúzie v ktorých žijeme a ktoré sú do nás vtĺkané z masmédií, či na školách, vlastne skoro všade, že motiváciou k všetkému je zisk, mali by sme sa snažiť najmä oň, že žijeme v spravodlivej a demokratickej spoločnosti, čo nie je pravda, že máme slobodu pohybu, slobodu voľby, čo pravda nie je, ale viete, niekedy pokiaľ niekoho nenaštvete, tak sa nezobudí. Veci vo filme mi prišli občas zdĺhavé, niektoré zbytočné, ale sú to jasné fakty, ktoré ukazujú ako vládne mamon svetu. To, že to sám režisér považuje za svoje najvydarenejšie dielo sa dá pochopiť. K dnešnému dňu to má na tejto stránke hodnotenie 67%, na imdb.com 7.4, čo svedčí o miernej zaujatosti a neznášanlivosti tunajších divákov voči M.M., mám pocit, že aj keby vám priniesol šokujúce dôkazy o problémoch a zle v ktorom žijeme, tak by bol kvôli škatulkovaniu, mudrlantstvu, pózerstvu a iným záležitostiam nedocenený. Pritom on nám chce dobre, ale my ľudia radšej oceníme povrchné a prázdne veci ako dobrý úmysel. Nebudem tvrdiť, že je to ukážkový dokument, je ironický, s čiernym humorom, sarkastický, jednostranný, ale pravdivý. Je škoda, že si mnohí ľudia neuvedomujú veci, čo tu odzneli. (11.01.2013)

Zásadní slabinou argumentační struktury tohoto dokumentu (možná by se patřilo dát v tomo případě kategorii do uvozovek) je mnohými zde již zmiňovaná Svatá trojice - jednostrannost, minimální nadhled a nadužívání emocí, ale s tím se u Moorea nedá nepočítat. Tohle se, nicméně, týká především případů, kdy MM vyrazí do ulic, mezi obyčejné lidi s jejich srdceryvnými příběhy o tom, že si nedokázali spočítat, že kvůli vysokům úrokům nebudou za několik let schopni splácet hypotéku (to mi jich jako má být líto?) (a propos v USA se opravdu nedá normálně žít, studovat a pracovat bez toho, aby si člověk vzal aspoň jednu půjčku? No to mě pos**er.). Kromě toho jsou zde ale předkládána i poměrně zajímavá fakta poukazující na to, že pro jisté (ano, většinou nadnárodní) společnosti člověk přestává být člověkem, ale je pouhou položkou přinášející zisk, což sice není nijak převratný objev, ale občasné připomenutí neuškodí. Občasné připomenutí, případně posílení odborů a větší angažovanost pracovníků - v této oblasti by se Kapitalismus dal považovat i za celkem smysluplnou agitku. Ano, s tímhle jít mezi obyčejné lidi a ne s tím, ať si nezodpovědně napůjčují dolárky za lichvářský úrok a pak odmítnou nést zodpovědnost. Poměrně solidně - rozuměj v rámci možností objektivně, jakkoliv s nezbytnou estrádou - je zde rovněž rozpitvána státní finanční pomoc krachujícímu Wall Streetu, jejíž schválení Kongresem je zde bráno coby vítězství lobby bank a realitních makléřů a vůbec všeho toho shnilého a odporně bohatého, co produkuje kapitalismus. Nelze se ovšem ani v nejmenším divit, že někdo by rád věděl, kam se ty peníze vlastně poděly, jakkoliv je představa, že stačí si pro ně přijet s náklaďákem ("Já je zavezu zpátky do státní pokladny, fakt, slibuju!") übernaivní. Totiž byla by, pokud by se to nebralo jenom jako další šaškárna, či lépe řečeno provokace. A tak nějak se nemůžu ubránit dojmu, že když něco zesměšňuju, tak nad tím musím mít co? Nadhled... Ještě něco málo k hudebnímu doprovodu - no mezi všemi těmi srdcervoucími šlágry chyběla snad už jenom Beethovenova Měsíční sonáta. Tolik cukru a tolik biče - tomu se občas říká i kýč. (11.05.2010)

Tentokráte odkážu na osobu se kterou skutečně souhlasím. S komentářem od Tetsuo se naprosto ztotožňuji. Je fakt, že Moorovy dokumenty mají něco do sebe, bohužel sám Moore trochu pravdu překrucuje a snaží se ji naroubovat tak aby seděla do jeho názoru. Pokud je ale člověk schopen filtrovat osobní propagandu potom je tento dokument opravdu přínosem. (05.01.2011)

Moorovo dokumenty mi nevadi, vetsinou to je docela zabava, bohuzel tentokrat je to pouze saskarna. Moore neustale po cely dlouhy dve hodiny mele dokola jak jsou bohaty lidi, banky, realitky, majitele podniku a podobne desne zli a jde jim jen o penize a vyuzivaj chudy lidi, ktery jsou vsichni desny dobraci, strasne radi by splaceli pujcky a podobne, ale proste nemuzou a fakt je to spis k smichu. Samozrejme tu je vetsina vet vytrzenejch z kontextu, vetsinou si proste buhviodkud vytahne nejakou vetu nekoho a nasledne ho zesmesni a k rozhovorum si zasadne vybira lidi, kterejm banka sebrala barak, prisli o praci a podobne a jsou tudiz nasrany a na vse nadavaj. To vse obcas prolozeny naprosto idiotskejma scenkama, kde Moore pribiha jak sasa k velkejm podnikum a dozaduje se schuzky s velkym sefem. Ale je videt, ze si z nej uz vicemene nikdo moc nedele a maj ho proste za tlusty hovadko, ktery bude neustale na neco nadavat. Navic to cely neni natoceny buhvijak zajimave, i kdyz tam rve Moore jako o zivot ruzny vsuvky ze starejch dokumentu, filmu a podobne. Jediny, co tak stoji za pochvalu, je asi slusna hudba. (02.03.2010)

Michael Moore si nepochybně spoustu informací dokresluje a manipuluje s nima. Mnohdy si taky onanuje svoje levicově intelektuální ego, směruje své postavy do názorů které chce slyšet a je až trestuhodné jednostanný. Přesto, to co se snaží říkát a komu se to snaží říkat stojí za to. O kapitalismu s láskou není nic korektního (ostatně jak už jsme u Moora zvyklý). Zato člověka váźně praští do hlavy a je to taková správná lečba šokem. Já jsem pro a obdivuju lidi co jdou proti proudu a snaží se do zavedených (špatných) konvencí vnést zlepšení. A přesně o tom tenhle snímek je. Is this the United States Congress, or the board of directors of Goldman Sachs? (08.04.2010)