Smrtelný hřích

Milujem Noir filmy a tento je výnimočný. Nízke hodnotenie však kvôli hluchým miestam. Krásna, ale chladnokrvná vrahyňa v podaní hviezdnej Gene Tierney Z hľadiska estetiky obrazu je tento farebný film-noir úplne výnimočnou záležitosťou. Farebné filmy noir štyridsiatych a prvej polovice rokov päťdesiatych využívali rovnako ako tie čiernobiele obvyklé charakteristické prvky pre tento subžáner - tému zločinu, zneisteného hrdinu, či sexi deštruktívnu femme fatale. Nie prekvapivo ich však nevzniklo veľa. Kriminálna melodráma o krásnej žene, ktorá sa nechce s nikým deliť o svojho manžela, medzi nimi dominuje ako divácky veľmi úspešné. A to napriek tomu, že noirové filmy - hoci najviac rezonovali duchom doby - nepatrili medzi tak populárne žánre ako muzikál či romanca. (14.09.2019)

Příběh to byl rozhodně dobrej, ale nemůžu říct, že by mě tenhle film tak úplně bavil. Asi to mohlo bejt trochu kratší. Co se mi ale moc nelíbilo, byl ten Technicolor. Sice díky tomu vynikla ta příroda a taky půvab Gene Tierney, ale úplně to kazilo noirovou atmosféru a taky, nevím z jakýho důvodu, se mi zdálo, že interiéry díky tomu působí strašně uměle. (19.07.2010)

Vizualní i narativní slast. Výrazné (až umělé) barvy technicoloru jsou pastvou pro oči. Celé té rozkoši ovšem vévodí božská Gene Tirneyová, jež svou divácky nevděčnou roli zahrála víc než mrazivě přesvědčivě (její fatální posedlost mi natolik učarovala, že putuje mezi mých Top 5 hereček). Nebyla jediná scéna, při které bych postrádala onen prapodivný, mou duši svírající pocit. Dokonalá gradace - scéna s loďkou, na schodech (nikdy nezapomenu ten Ellenin pohled!) a konečně finální, doslova brutální sekvence v soudní síni, u které jsem se málem rozbrečela. Co naplat, Leave Her to Heaven řadím mezi svých Top 10. (26.02.2007)

Gene Tierneyová se už Premingerovou Laurou zařadila po bok nejpozoruhodnějších femme fatale - Lauren Bacall a Rity Hayworth - a Smrtelným hříchem svoji pozici jen posiluje. Stahlova psycho(pato)logická studie je z žánrového hlediska zajímavým filmem. Je to jeden z mála barevných pokusů o film-noir a tomuto zařazení odpovídá spíš vnitřně, než vnějšně. Nedočkáme se hry světel a stínů, všudypřítomné umělé mlhy, nezvyklých úhlů kamery ani extrémního počasí. Chybí i nadsazená rétorika hlavních hrdinů. Co ale zůstává je osudová přitažlivost mezi ústředním párem, femme fatale, která je ochotná pro svůj cíl obětovat kohokoli (všimli jste si někdy mimochodem, jak za ženskými hrdinkami filmů noir někdo neustále zvedá praporek s nápisem "Freud"?), a také fakt, že je celý příběh vyprávěn retrospektivně. I když v tomto ohledu bych řekl, že by lepší (a poněkud logičtější) variantou bylo, kdyby byl závěrečný soud rámcem vyprávění, spíše než tlachání dvou nedůležitých vedlejších postav na verandě chaty. Film by si to mohl dovolit, protože hraje stejně celou dobu s otevřenými kartami. A to je ostatně pro noir také netypické - většina zápletek žánru se točí okolo detektivního pátrání, jehož esencí je závěrečné překvapivé odhalení. Ať se Leave her to Heaven od konvencí odklání v tom či onom ohledu, v každém případě jde o parádní film. (07.08.2015)

Klasickému hollywoodskému období příliš neholduji, ani mu moc nerozumím, možná nedokážu ocenit všechny kvality, který tento kousek (a ostatní) přináší, raději to tedy přenechám jiným, zainteresovaným. Technicky brilantní snímek, kterému vévodí herecký výkon Gene Tierney (Ellen Berent-Harland), postava Ellen během filmu prošla obrovským psychologickým vývojem, s otevřenými ústy jsem sledoval, s jakou lehkostí a bravurou tuto roli Gene Tierney zvládla. Dle mého poněkud slabší první polovinu přesvědčivě drtí část druhá, která vrcholí soudním procesem s totálním "freakem" a bývalým snoubencem Ellen (co střet zájmů?) Russellem Quintonem (excelentní Vincent Price). Celkově za silnější 4*. (25.11.2007)