Bouřlivé pondělí

Čistý pomalý NOIR, který nechá vzpomenout na starou dobrou školu, kdy atmosféra krimi snímku byla podstatná a nebyla dovažována hektolitry krve a brutalitou. Obsazení je velmi příjemné, zajímavou roli si střihl i Sting a rozhodně mu to v roli majitele jazzového klubu slušelo. Bouřlivé pondělí si dejte v klidné nedělní odpoledne a pokud jste nakloněni filmové klasice, budete příjemně překvapeni. (02.01.2011)

Prvních 15 minut filmu je vizuálně velice působivých a slibuje mnohé. Pak se do popředí dostane přece jen už víceméně standardní příběhová konstrukce, kterou navíc sráží černobíle populární protiklad zlého amerického kapitalisty balancujího při prosazování svých zájmů na hraně zločinu (jedna z nejslabších rolí T.L.Jonese) a hodných Evropanů. Stále je ale na co se dívat, řada prvků vkomponovaných do děje (polský jazzový orchestr) je osvěžujících a udrží vás v příjemné směsi napětí a radosti z noir pojetí celé téhle záležitosti, a to až do konce, který si příměsí originality nezadá s předchozím. Poctivé 4/5. (26.11.2008)

Ráno som vstal. Umyl si zuby, vymočil sa. Zapol topinkovač a už to fičalo. Cesta do práce sa ťahala ako sopel z nosa na druhú a šichta ešte viac. V ôsmych hodinách sa mi podarilo zívnuť 138 krát, a to som niektoré nepočítal kvôli zníženej schopnosti exaktného uvažovania. Po práci bodlo pivko. Nepočítal som. To by som sa musel cítiť ako magor. Ale v skutočnosti som sa presne tak cítil. Okolo polnoci som sa pokúsil kombinovať pozvolné strácanie vedomia a súdnosti. Myslím, že kombinácie vyšli celkom slušne. Pomlčím o tom hlavne kvôli nedostatočnému vnímaniu súvislostí a teda väčšina z toho, čo sa dialo potom nedávalo zmysel. Okrem ranného zvonenia. Jedno viem iste: Bol to omnoho búrlivejší pondelok, ako ten Jonesov. (04.02.2009)

Téměř banální příběh o korupci, odvaze a osobních rozměrech tragédie je v duchu původních filmů noir nasnímán ve velmi pomalém rytmu, pro který byl zřejmě "nemoderní" už v době svého vzniku. Vyniká nádhernou kamerou, režisérovým smyslem pro celkový obraz i pro nejmenší detail a nenápadně precizním střihem. Jazzový klub jako jedno z důležitých míst děje umožnilo Figgisovi, který je sám dobrý muzikant, akcentovat ve zvukové složce snímku blues a jazz. Pro současné stoupence antiamerikanismu bude jistě nezapomenutelným zážitkem parodie americké hymny v podání smyšleného freejazzového Krakovského jazzového ansámblu, pro současné milovníky jazzu a blues (ještě žijeme) zase Stingova basová improvizace z druhé poloviny filmu. Ačkoli zde tenhle film není příliš populární, vyměnil bych ho za pět z deseti filmů, které zde naopak populární jsou (1, 2, 5, 7, 10), a to v kursu 5:1. (07.06.2008)

Utahaný film pro pamětníky s příšernou " polskou" muzikou, nazývanou zde jako free jazz. Jazz mi nevadí a i když se o něm říká, že si každý muzikant hraje to svoje, tak tady to platí na 100%.Hymna USA podaná v tomto stylu? - chvíli jsem váhal, zda je to jen legrace,nebo provokace. Film jako takový je neuvěřitelně rozvleklý, noir atmosféru jsem v tom moc nenašel, Figgise mám ale rád, například z jeho ranného období " Vnitřní záležitost ", která vznikla 2 roky po a která stejně jako Bouřlivé pondělí má stejných 62% ? Podle mne to sedí tak pro tu Vnitřní záležitost, ale tady - s bídou tak 30%. Na druhou stranu příjemný pohled na to, jak byli všichni mladí. (04.11.2010)