Režie:
Július PántikScénář:
Ivan BukovčanKamera:
Vincent RosinecHrají:
Gustáv Valach, Július Pántik, Mária Prechovská, Mikuláš Huba, Vlado Durdík st., Eva Krížiková, František Dibarbora, Ctibor Filčík, Elo Romančík, Judita ĎurdiakováObsahy(1)
Abiturientské setkání z doby, kdy strach proudil oběma směry. Po pětadvaceti letech se na abiturientském večírku setká devět bývalých spolužáků. Dnešní pětačtyřicátníci maturovali v roce 1941 a od té doby je život „vystřelil na různé oběžné dráhy". Vzpomínání na rozverná školní léta však zvážní ve chvíli, kdy přijde řeč na jejich oblíbeného profesora Mrázika, přezdívaného Sumec. Charakterní latinář totiž nebyl přívržencem fašistického Slovenského štátu a za války se ocitl ve vězení. Horší však je, že tam skončil i po válce, kdy jej pro změnu zavřeli komunisté. Za katedru se už nikdy nevrátil a pokusil se o sebevraždu. Sám se kdysi dokázal vzepřít nacistickým úřadům a postavit se na obranu svých žáků. Oni mu to však později nedokázali vrátit. Když Sumec po válce žádal komunistické úřady o povolení vycestovat studijně do Itálie, našli se studenti, kteří strčili hlavu do písku a odmítli se zaručit za jeho návrat. Jejich špatné svědomí se ozývá právě dnes. Zvláště když se dozvědí, že Sumec sedí ve vyšetřovací vazbě kvůli pokusu o nelegální překročení hranic... (Česká televize)
(více)Recenze (30)
"Seneca je lepší než meprobamat". O něm bez něj. Velmi výstižný název tohoto setkání v podání nejvyšší herecké školy od Tatier. I když tu ještě pár spolužáků kolegů chybí, tak ti, kteří nám tu sehráli toto charakterní drama o (ne)povinnosti pomoci sobě i druhým, to zvládli excelentně. Konverzačka jak má být, jednou to rozhodně nestačí. ()
Kvalitna normalizacna drama o stretnuti sa byvalych maturantov po X rokoch. Je to sice len normalizacna konzervacka, ale ked si uvedomim, ze tam hrali vyborni herci ako Gustav Valach /Pod Jezevci Skalou, Na Pytlacke Stezce/ a Elo Romancik /Kladivo na Carodejnice 1967, Volanie Demonov 1967/, tak mam ck tvorcom coraz vacsi a vacsi respekt a rad obhajujem aj tuto normalizacnu ceskoslovensku podivanu. Kvalita, normalizacnu tvorbu mam dost rad /Chalupari, Jachyme, Svako Ragan ...../ 92 % ()
Možná si to celých pět * nezaslouží, po profesní stránce to občas zaskřípe, ale obsah všechny nedostatky natolik překrývá, že jsem ochotný chvílemi neobratnou filmařinu odpustit. Herci jsou naprosto skvělí a přesvědčiví, hrají jako by sami za sebe, hněv, alibismus, opatrnost i zbabělost jim snadno uvěříte – znali tyhle pocity své doby sami na sobě a s gustem je v tom kratičkém období, kdy na chvíli mohli, ze sebe dostávali. ()
Devět pštrosů a jejich chatrné svědomí. To, že byl tento film vůbec natočen pokládám za malý zázrak (už pouhý záběr na tank je gesto z nejodvážnějších). Míra upřímnosti a otevřenosti vůči době a lidem, kteří ji spoluutvářeli je odzbrojující. Hry Ivana Bukovčana, lhostejno zda divadelní či rozhlasové, patřily k mimořádně kritickým dílům, které nacházely odezvu především na přelomu šedesátých a sedmdesátých let, v době, kdy (znovu) docházelo k lámání charakterů a ohýbání hřbetů. Případ profesora Sumce, tento nepatrný a přece významný dílek z našich nedávných dějin, je mementem, z něhož mrazí až do morku kostí. A také z těch, kteří ze strachu, pohodlnosti, prozíravosti, alibismu či přesvědčení nepomohou druhému, když je v úzkých. Ozdobou této televizní inscenace jsou samozřejmě herecké výkony všech zúčastněných, špičkových slovenských umělců, z nichž nelze nejmenovat alespoň skvělého Gustáva Valacha, Júliuse Pántika, Máriu Prechovskou, Elo Romančíka, Ctibora Filčíka a Františka Dibarboru, jehož Filip je znamenitou tragikomickou figurkou malého člověka, souženého neustálými obavami o svůj budoucí osud. Mistrovské dílo, které nestárne, ale stále ožívá. V tom je jeho síla. ()
Pomaturitní setkání po 25letém odloučení by mělo vyvolat u někdejších spolužáků spoustu krásných vzpomínek na dobu bezstarostného mládí, prvních lásek a kamarádství. To by ovšem nesmělo jít o generaci, která přečkala 2. světovou válku, budování komunismu a boj s vnitřním nepřítelem. Záhy se do nenuceného přátelského povídání vkradou nepříjemné tóny vzájemných výčitek, obviňování, sebelítosti, strachu a hořkosti. Katalyzátorem konfliktu je vztah k nepřítomnému třídnímu učiteli, který - jak se záhy ukáže - sedí ve vazební věznici pro pokus o ilegální překročení hranic. Postaví se za něj někdo z přítomných, když každý z nich má co ztratit, a rovná páteř v jejich věku a s jejich životními zkušenostmi zdaleka není samozřejmostí? Poněkud uměle naaranžovaná výchozí situace, kde překvapí i nízký počet účastníků oslavy, je vyvážena mimořádně silnou hereckou sestavou, která už možná dnešní mladé generaci českých diváků tolik neřekne, ale pro nás, odchované federací a společnou televizí, (nemohu zapomenout na pravidelná pondělní setkání se slovenskou televizní dramatickou tvorbou) představovalo kterékoli ze jmen zúčastněných herců pojem a velký respekt. Celkový dojem: 80 %. ()
Reklama