Odvážná slečna

Na začátku filmu tvůrci píší : "Tento příběh se nikdy nestal, ale bylo by hezké, kdyby se někdy odehrál". Taková naivní blbina by se snad nikdy ani nemohla uskutečnit. Ženská, která krade děcka z rozhádaných rodin, chová spoustu psů a krade v samoobsluze konzervy, aby děti měla čím živit. Policie na nic nepřijde, zatím jí vše prochází, dokud ji jeden do ní zamilovaný soudce nepřesvědčí, aby se sama přiznala. Potom se zbytek filmu odehrává u soudního líčení, kde její obhájce cituje úryvky z bible a vše nakonec dobře dopadne, děti jí zůstanou a zaplatí pouze pokutu v hodnotě tisíc korun za to, že se provinila únosy. No tohle by mohlo fungovat snad jen jako pohádka pro malé děti. Jako komedie nebo drama to nefunguje vůbec, navíc druhá polovina už neskutečně nudí. Tohle se Františku Filipovi moc nepovedlo. (15.08.2018)

Že "rozsudek a spravedlnost není to samý" se myslím učí již studenti prvního ročníku na právech. Co jsem se po zhlédnutí obou verzí (filmové i té televizní) příběhu o šlechetné soudní zapisovatelce Zdeně uvědomil já, je fakt, že dělají-li dva (či dvě) to samé nemusí to být vždy to samé. A že velkorysejší filmové zpracování nemusí být vždy kvalitnější než to úspěšnější televizní. Neříkám, že se mi Jiřina Bohdalová v roli Zdeny vysloveně nelíbila. Jen mi to její ztvárnění (včetně jejího převleku za babičku se šátkem a brejličkami) přišlo takové moc "lidové" na to, o jak závažné téma se zde jedná. A ač asi i chápu, proč se František Filip rozhodl onu zásadní scénu, kdy JUDr. Kroupa nabízí Zdeně sňatek, zasadit do romantických kulis hradní zříceniny, silněji/dramatičtěji to na mě působilo v tom komornějším prostředí Zdenina pokojíku. Celý film pak místy působí tak trochu jako nastavovaná kaše a to třeba když JUDr. Kroupa obchází skutečné rodiče unesených dětí. Neříkám, že třeba scéna, kdy soudce hovoří s manžely dvojčat (Budíková/Lipský), při němž se dotyční nestydí cynicky přiznat, že nebýt únosu, nemohli by si pořídit nové auto, nemá ve filmu určité opodstatní. Ale aby díky všem těmto a podobným scénám došlo na samotné soudní přelíčení až po hodině trvání filmu, to mi přišlo trošku přehnané. Trošku se tímto myslím rozmělnil divácký zážitek z onoho soudného řízení, v němž asi nejpozoruhodnější je pasáž, když obhájce cituje z Bible příběh o spravedlivém rozsudku krále Šalamouna. Ale i plamenná řeč prokurátora o tom, že "neexistuje dobro tam, kde byl porušen zákon," a že "nepomáhá společnosti, jestliže by ve jménu čehokoliv, tedy ani dobré vůle, byla ochota zákon pošlapat," nemá chybu. (29.12.2022)

"Ty seš takovej hodnej blbec viď?" Film o upřímné lásce přicházející rovnou od srdce, aneb život se dá zasvětit různým věcem. Přehnaná lhostejnost, lehký humor i drama na závěr. Herecké mistrovství Jiřiny Bohdalové a Josefa Kemra velmi rád ocením. Pro mě výborný námět a skvělé plynutí děje. Méně známý československý filmeček z řádu dojemně roztomilých, otevírá nelehké téma (ne)lásky k dětem. (17.10.2012)

"Vy si ty čtyři krásný děti nezasloužíte, protože jste lehkomyslná kurvička." řekl Kemr Bohdalový a požádal ji o ruku. A celé to ve skutečnosti vygradovalo herecky i celkově až během posledních pár minut, což není mnoho. Doufala jsem v lepší film, bohužel dojem z něj snižuje také neskutečně hrůzná kopie (CSF nebo Barrandov, to máte jedno). Doufám, že na DVD vyšla lepší a bez ořezu. Každopádně je to škoda, bylo zaděláno na hodně zajímavou sondu do sociálně-soudního prostředí, ale. (01.04.2011)

Věčné téma adopce nechtěných dětí, tentokrát vyřešené neobvyklým způsobem - únosy ohrožených dětí do klidného prostředí venkova, kde o ně pečuje láskyplně soudní zapisovatelka Jiřina Bohdalová se svým otčímem Zdeňkem Kryzánkem. Do toho vstupuje jako vždy a všude dobrácký Josef Kemr coby soudce, kterému se zjevila nepříjemná a přesto příjemná pravda o své sekretářce... Film jsem snad vůbec neviděl, výkony herců jsou moc pěkné. Prostě Otto Zelenka se nezapře a režie Františka Filipa jakbysmet. (13.05.2020)