Nafukovací panna

Velké zklamání. Absolutně nevyužitý potenciál pojící se s námětem filmu. Tvůrci vsadili na melancholicky pomalý koncept vyrovnávání se s nabytou lidskostí. Ovšem vůbec tuto roli nezvládají. Film je to tak spíš rozvláčně nudný než melancholicky expresivní. Scéna “nedokázala jsem nafouknout Juničiho“, kdy se hrdinka opět snaží vdechnout život svému příteli, potom co ho probodla a znovu zalepila, v domnění, že je stejný („uvnitř prázdný“) jako ona, působí úplně jako z jiného filmu. Tady se dostává na povrch japonsky zvrácený nadhled, který, přiznám se, jsem od filmu očekával. V kontextu pojetí filmu tahle scéna ale působí veskrze nehodícím se dojmem i přesto, že narativní vývoj tuhle situaci do určité míry a s notnou dávkou fantazie implikuje. Další věc, kterou nemůžu pochopit, je dlouhá stopáž. Ke konci je film nesmyslně natahovaný. Za každou zatmívačkou už je cítit konec, ale tvůrci ještě přesto přidají dalších pár minut, které už by se lépe vjímaly v bonusových materiálech na DVD. Nevím, přijde mi to jako velmi rozpačité přešlapování nad výborným nápadem. [FEBIOFEST 2010] (28.03.2010)

Úvod byl skvělý a vůbec za celou první polovinu bych bez váhání dal plný počet. Tam to totiž fungovalo přesně tak, jak mělo - je to krásně poetické, posouvá se to pomalu, ale přiměřeně, bizarní námět je správně využitý a vedený, dokonce i místo pro humor se zde najde a většinou mě příjemně pobavil ("Tohle vám pomůže na ty švy.")... Snad bych ani skoro neměl co vyčítat a už to i vypadalo na nejlepší Kore'edův film. Jenže v druhé polovině už asi nevěděl, jak ten film vést, takže se tu určitou dobu nic neděje, nikam se to nehne a tím pádem to ani moc nefunguje, no a pak přijde posledních 20 minut, které to, co se zde celou dobu budovalo, úplně zabily. Mohl z toho být krásný poetický film o tom, že život nabízí mnoho hezkých i smutných chvil (jen musíte přistoupit na bizarní nápad a trošku větší počet sexuálních scén, které sem ale patří), ale tady zničehonic nastal úplný mindfuck zvrat a od něj to spadlo kamsi skoro až do nihilismu. Klidně ať ten film tak končí, ale ať k tomu dojde přirozeně, ne tak hloupě, kruci... Proto jsem z toho ve finále dost zklamaný, protože ta první půlka vypadla skutečně perfektně. Nakonec tomu tu slabou čtvrtou hvězdičku právě kvůli ní dám (+ úžasná kamera, skvěle vybraná hudba, perfektní herecké výkony a hezká hlavní herečka), ale zklamání se prostě vůbec nevyhnu. On se vlastně ten film dá brát i jako podobenství o ženě, která ve vztahu není pro manžela ničím jiným, než "nafukovací pannou", které se vykecá a pak ji ojede. Něco se v ní ale zlomí a ona se rozhodně mu být nevěrná a najít konečně lásku, kterou v tomhle světě nikdy nezažila. Podle mě to i podobenství je, pár symbolů je v tom skvělých a promyšlených a celkově to dá smysl i při téhle interpretaci. Jo a vadil mi zbytečně velký počet postav, z nichž některé by se bez problémů daly vyškrtnout. Slabé 4* (07.02.2021)

První setkání s režisérem a rovnou docela neortodoxní příběh nafukovací panny, kterou už nebaví, že je určena pro jeden jediný účel a tak oživne a začne projevovat emoce. V hlavní roli Du-na Bue odvedla překrásný výkon a udělala z filmu nádhernou poetickou záležitost. V kolika filmech můžete říct, že v hlavní roli nafukovací panna hledá emoce a divák má naopak co dělat, aby je ovládl. Moc hezké, je vidět, že Hirokazu Kore´eda je top filmař, protože poetika a realismus mu je vlastní tak, jako bylo třeba našemu Menzelovi. (05.02.2024)

Koncept pomalého rozprávania podporovaný pomalými jazdami kamerou je zjavný od prvých minút. Nečakajte žiadnu prechádzku ružovým sadom, jedná sa o silnú existenciálnu drámu, kde sa rozpitváva pocit osamelosti a nezdolná túžba po teple ľudského srdca. V tomto zmysle sú azda najsilnejšie scény so starcom. (02.10.2010)

Sice jsem se pětihvězdičkově nebavil, zato ve mně zůstaly pětihvězdičkové pocity. Hluboká existenciální výpověď, která s odzbrojující přímostí klade ty nejjednoduší, ovšem zároveň nejpalčivější, otázky. Doona Bae je jako gumová panna dokonalá, jak zvládnutím pohybů, tak i mimiky. Vnímavý, chápavý divák si jistě bez větších potíží dokáže nalézt paralelu k jakémukoli (klidně sebefádnějšímu) životu, zejména v této odosobněné době, a jediný skutečný rozdíl mezi životem hlavní hrdinky a životem obyčejného (především velkoměstského) člověka, lze - slovy filmu - charakterizovat spalitelností, či nespalitelností zbylého odpadu. Scéna s nafukováním Junichiho je logickým vyústěním, byť souhlasím s Jansenem, že do dynamiky snímku tak úplně nezapadá (výsledný efekt je ale působivý a předpokládám, že i takto zamýšlený). Výtku, že vedlejší příběhy nedostaly dostatečný prostor, nepovažuji za opodstatněnou - pro film nejsou vůbec důležité a slouží především pro lepší orientaci diváka při přenosu zkušenosti a principů (vlastně by se dalo říci, že jsou ve filmu obsaženy spíše pro ty méně chápavé).. Hudba od World`s End Girlfriend je skvělá, na chvíli se dějem mihne 65-tiletá Junko Fuji a poslední záběr (nádhernou kameru jako takovou netřeba zdůrazňovat) by mohl fungovat jako samostatný obraz. Pomalé a intenzivní... (27.05.2010)