Klub rváčů

Mladí je zmatek, zmatek je chaos a chaos je anarchie.. Vzhledem k pointě je první sledování zjednodušeně řečeno nanečisto, ale u mě bohužel po čase nezafungovalo ani to druhé. Nemám Fincherův Fight Club rád ne za to jaký je, ale za to, jak působí. Depresivní filtry, nápaditá režie, skvělý Norton, místy nechutné, jak zbytky po liposukci v igelitovém pytli. To beru. Ale ta neuvěřitelně namistrovaně a pokrytecky podaná myšlenka příběhu to postavila na úroveň "buržoazního kryptofašistického škváru" a udělala z Palahniukova příběhu o překročení pravidel novodobý symbol pozérství. Brzy na viděnou v IKEI v oddělení nočních stolků.. (01.09.2008)

Asi nejlepší filmová metafora o vyhořelosti tohohle (západního) světa a jeho odtržení od kořenů (lidské ztráty našich zvířecích pudů a přírodního v nás) a o krizi role současného muže v západní společnosti. Na podkladě - Pozor spoiler ! - schizofrenického rozdvojení osobnosti (která umožňuje Fincherovi tak efektní pointu) brilantně rozehrává příběh o moderním městském člověku, jenž si v sobě nese tisíciletou zkušenost předků, kteří uspokojovali své zvířecí pudy a adrenalin si do krve vháněli lovem, bojem a dennodenním zápasem o vlastní přežití, z čehož ovšem západnímu měšťákovi (muži) zbylo pouze sezení u ,,adrenalinových" sportovních pořadů a ,,vzrušující" popíjení piva... Přebytek nevybitosti a nespokojenost s takovýmhle světem řeší hlavní hrdina tím, že za asistence svého archetypálního alter ega začne vyhledávat adrenalinové aktivity, zejména všeliké bitky a souboje, z čehož nakonec pramení jeho úsilí o ustanovení pravidelné sešlosti podobně postižených mladých mužů a ustavení ,,klubu rváčů". Nedílnou součástí řešení této neudržitelné situace je vznikání podprahové zóny odporu a utváření drobných ohnisek ,,občanské neposlušnosti". Ve své podstatě velmi levicový až anarchistický film, který ale přesně popisuje problém mladých městských ,,jupíků". Chyba je totiž v systému. Bravurní a velmi efektní režie, skvělí herci, geniálně postižené podpovrchové téma této doby a tohoto světa. Rána do černého...ta podpovrchová vyprahlost civilizace, jejíž příslušníci již dosáhli všeho, mi silně narušila integritu spokojené životní sebereflexe... Vynikající adaptace kultovního románu Chucka Palahniuka, podvraceče systému... (30.01.2007)

Fincher neFincher, "velká" myšlenka tohoto snímku pokud byla, je podaná dosti divně, kostrbatě a nevěrohodně. Přes zajímavou pointu zaujal jen Edward Norton. CO TO MĚLO DOPRDELE ZA SMYSL? Ještěže se tenhle film netočil po jedenáctém září. Moh být bez konce... Pro mě nejslabší Fincher, dost velké zklamání. (24.07.2002)

Nejde o stejně smělou anarchii, jakou je vlepování pornografických políček do dětských filmů, ale přesto se mi líbí, jak Fincher pod záštitou velkého studia a s použitím reklamní estetiky nachcal líbivému světu komerce do tváře. Klub rváčů je vším možným, jenom ne filmem příjemným a uživatelsky přístupným. Alespoň na imaginární rovině nás vystavuje stejnému nepohodlí, do jakého je ze svého zaprdněného konformismu vtažen Jack. Realita Klubu rváčů je realitou nadopovanou steroidy. Intenzita některých scén se přenáší z předkamerového prostoru na samotný filmový aparát (obraz třesoucí se, jako kdyby chtěl filmový pás vyskočit z kamery). Nepřirozené CGI kamerové průlety od mikrodetailu k polocelku na jeden zátah vyvolávají pocit nevolnosti, okatě předváděná (a přesto jen zdánlivá) kontrola vypravěče nad příběhem ztěžuje naše skládání soudržné zápletky, neboť od hlavní linie je neustále někam odskakováno, případně se velké časové úseky přeskakují. Forma filmu se podobá životnímu postoji protagonisty – destrukce, nikoli konstrukce. Poselství Klubu rváčů už sice dnes, kdy se nihilismus a ironický odstup společnosti posunul o kus dál, nerezonuje tak silně jako na přelomu tisíciletí, ale otázky, které kniha a film kladou – například co v postmoderním světě zanikajících tradičních hodnot znamená být mužem (neboť nerovný zápas protagonista ve skutečnosti nevede se společností, ale se svým hypermaskulinním já) – mají stále dostačující relevanci. Za originální lze z hlediska gender studies považovat především fakt, že moc rváčů není reprezentována penězi, majetkem či politickým vlivem, ale jejich vlastními a zranitelnými těly, která s celým svým životem dávají všanc. Tělesnost je tak zbavena svých tradičních sexuálních a převážně feminních konotací. V ohrožení jsou muži, resp. samotný koncept maskulinity. 85% Zajímavé komentáře: kiddo, choze, RAPIDUS, Triple H, Olivier, ANTI-frog, Tatannka (06.05.2005)

Geniálně dokonalá a dokonale geniální Fincherovská mystifikace. "Rváčská" atmosféra, nápaditý a originální scénář, který je natřískaný mistrovskými dialogy, myšlenkami a proslovy. Klub rváčů je generační zpověď. Realistický portrét celé hierarchie společnosti je zde znázorněn přesně tak, jak spolehlivě funguje už po celé generace. Konzum společnosti, anarchie, vzpoura proti konvencím a systému. Co vše dokáže člověk vytvořit, a čeho je schopen, když se setká s osobou, jako je Tyler Durden. Ten člověku, jako je Jack, ukáže netušené možnosti vlastního já, a tím ho tak pomalu začne přetvářet k obrazu svému. A to, co v závěru tento obraz odhalí, je zcela nečekané. Zároveň to ještě více podpírá hlavní myšlenku filmu. Chvíle strávené ve společnosti Jacka a Tylera a v Klubu rváčů patří mezi mimořádné filmové zážitky. Jedna z nejlepších rolí Edwarda Nortona i Brada Pitta (He is here just like sexy beast:) A Helena Bonham Carter zde právě rolí "Marly, the big tourist" započala svou éru temných, podivných a bizarních postav. Zde jsem ji prvně poznala a hned jsem si ji zamilovala. Člověk se musí na Klub rváčů podívat několikrát, aby si postupně všímal a odhaloval všechny ukryté detaily, vodítka a náznaky, které při prvním zhlédnutí vůbec nezaregistroval. To je jedna z věcí, které dokazují, že Fincher je filmový machr nejvyššího stupně. Fenomenální soundtrack povyšuje už tak dokonale vybroušený anarchistický klenot do kultovního statusu. Že bych radši hned začala pracovat na tom, čím se chci opravdu stát? Než si mě někde Tyler odchytne, promluví mi do duše a sebere mi řidičák? Proč někdy, když máme na něco talent a umíme v něčem víc, než ti ostatní, se bojíme nebo jsme líní, jít za svým cílem? Jeden z filmů, které odmítám zhlédnout s dabingem. "I want you to hit me as hard as you can.", "If I could wake up in a different place, at a different time, could I wake up as a different person?", "You are not special. You are not a beautiful or unique snowflake.", "The things you own end up owning you." (16.04.2007)