Mimina

Třebaže je možné, že již od narození sídlí v dětech zárodky jejich povahy, málokdo asi zvládne ji v tak krátkém dokumetnu postřehnout, zvláště když pozornost neustále těká mezí čtyřmi ratolestmi. A tak člověku, kterého pramálo fascinuje dětská loztomilost, nezbývá než se soustředit na rozdílnosti a podobnosti prostředí pro výchovu dětí v Mongolsku, Namibii, USA a Japonsku. Pozornost si divák musí nasměrovat sám, neboť žádný komentující vypravěč se tu nevyskytuje. Divák tak sice získává nad prožitkem filmu větší kontrolu a stává se aktivnějším (pokud na to má), ovšem nabízené podněty mu nemusí přijít přespříliš podnětné. Ano, něco postřehne: v Mongolské pustině taky mají telky, v Africe si jinak představují hygienu, Japonsko se mu představuje jak zemička dbající nejvíc na vzdělání (počítadlo) a USA materiálním blahobytem prostoupená zem. Všude se pije mateřské mléko, v Americe se ovšem nejdříve stáčí do lahví. Žel, divák zřejmě bude mít tendenci pozorované skutečnosti generalizovat na celé národy, ba civilizace, což na příkladu čtyř rodin nepovažuji za šťastné. Děcka... všechna v podstatě stejná, lezoucí, žvatlající, věcmi třískající, brečící, řvoucí, spící, zvědavá... Nemohu si pomoci, ale mám pocit, že Balmes v tomhle kousku zřetelně šahá po vypínači lidské soudnosti a sází na to, že ta nemotorná stvoření rozvzdychají každou dušinku, přičemž tomuto cíli pomáhá i lobotomizující, pozitivními emocemi nabitou hudbou. Já však s láskou dokážu koukat na mimina jen tehdy, vzešla-li by z mých genů, a i to jen díky vědomí: "Jednou vyrostou." Raději bych se od tohoto režiséra shlédl filmy, na něž lákal obal DVD. Papuánec dávající se na křesťanství či revizor Nokie jedoucí na kontrolu do čínské továrny této firmy - opravdovější "střet" kultur než zde. Tady jsou kultury prostě pohozeny vedle sebe a střetávají se jen v divákově hlavě, která ale asi pro všechno to pištění pojede na nejnižší výkon. Slabé ***. (23.04.2011)

Je jedno, zda jsou černá, bílá, žlutá nebo chudá či bohatá, dokonce i v které zemi se narodily. Nejdůležitější je, že jsou milované. :-) Moc pěkný a citlivě zpracovaný dokument (myšleno spíše z hlediska různých kultur a tradic). Pro Evropana je asi silné kafe, co všechno dítě ochutná a vypije, ale nemůžu si pomoct, ty přírodní děti mi přijdou víc v pohodě. :-) (02.01.2015)

Film není určen pro ty kteří dělají rádi ťuťu ňuňu a naschvál šišlají. Je to poutavě natočený dokument a sestřih toho jak tyto malá mimina objevují svět. Perfektní kamera doplněná o příjemnou hudbu. Mimina ukazují též sociální rozdíly ve kterém mohou děti vyrůstat - např. to, že africké děti vyrůstají v prachu a špíně a i přesto se dokáží radovat - mrazivé! Délka ani obsah nenudí. Zasloužené čtyři hvězdy. (02.10.2011)

Je to něco opravdu okouzlujícího, vidět, jaké zvyky, způsoby výchovy, a vůbec životní styl miminek ve čtyřech naprosto odlišných světech, přitom v lecčem je to úplně to samé, ať už je to Afrika, nebo Asie. Jakmile jsem se začala dívat, vtáhlo mě to do děje tak, že už nepustilo. Chtěla jsem vidět víc a víc, zaujatě jsem sledovala některé až nepochopitelné zvyky, které mají v některých zemích. Rozkošná stvořeníčka, ale kdoví, co z nich jednou vyroste.. (30.12.2012)

Nádherný dokumentární film ve kterém neuslyšíte ani slůvko, protože hlavními herci jsou čtyři miminka z různých koutů světa. Dokument zachycuje každodenní strasti těchto malých hrdinů, kteří velmi pobavili svými kousky. Nejvíce mě asi pobavili africké děti. Byl jsem opravdu nadšený z tohoto dokumentu, protože jsem snad nikdy nezažil abych se doslova "válel smíchy" u němého dokumentárního filmu. (30.12.2012)