Aquaman

Film už jsem jednou viděl v kině. To jsem věděl, že se mi líbil, ale nebyl jsem si úplně jistý, dokonce ani komentář jsem nenapsal. No teď jsem se dokopal k opakovanému shlédnutí a teď už musím říct napevno, že tenhle svět mě baví. Super akce, podmanivý vizuál i pár slušných hlášek plus můj oblíbenec Dolph u kterýho přežiju i ty zrzavý vlasy. Jason Homoa po pravdě už nikdy nebude můj oblíbenec, ale už mi postupem času tak nějak přestal vadit a dá se říct, že po tomhle filmu jsem ho definitivně vzal na milost. Pár lehce infantilních momentů se pak dá přežít je to přeci pohádka pro celou rodinu. DC u mě opět o parník před Marvelem pokolikáté už?80% (05.11.2019)

// Film chytrej asi tolik jako jeho hlavní hrdina - ne příliš. Na druhou stranu hype nekecá, epičnost z toho doslova stříká, když se to zrovna nerve, tak se buď lítá, skáče, nebo plave, do toho Wan občas zamíchá tři nebo čtyři fantastický záběry (útěk z lodi za bouřky!), z nichž jen jeden je na prsa Amber Heard, a k tomu všemu jede popíkovej soundtrack a ještě eko agitka, aby to jakože bylo fakt eňo nuňo pozitivní a fresh. Mno dobře, časy Snydera, Man of Steel a Batman vs. Superman jsou už definitivně pryč, nicméně peklo všech pekel jménem Liga spravedlnosti už se snad taky opakovat nebude, a vzhledem k tomu, že jsme všichni viděli tu epizodu Big Bangu, dobře víme, že pan Aquaman mohl taky dopadnout mnohem hůř. Já jsem tak nakonec spokojenej. 7/10 spokojenej. (14.12.2018)

Jedna analytická poznámka k AQUAMANOVI... Nemám to důsledně promyšlené a viděl jsem film jen jednou, ale zaujala mě jistá jeho odlišnost od celkové vlny komiksových velkofilmů. ___ Většina z nich nabízí reinterpretace žánrových vzorců za pomocí moderních variací klasických mýtů. Na jedné straně to popisoval svého času Umberto Eco v souvislosti se SUPERMANEM (tj. moderní mýty nahrazující určité funkce klasických mýtů), na druhé straně je to zjevné zejména s Marvelem: každý film je vlastně aktualizací nějakého filmového žánru pro určitý segment publika, ačkoli v základu stojí vlastně totožné vývojové modely, což je zjevné hlavně u oněch tzv. originů. Tyto jsou přitom sepnuty do klasického vývojového oblouku hollywoodského filmu. ___ Ovšem co AQUAMAN? Podle mě kráčí spíše obráceně: využívá popkulturní žánrové vzorce a předpoklad vývojového oblouku hollywoodského filmu k (a) navracení se k mnohem starším více či méně mytickým modelům očištěným od postmoderní sebeuvědomělosti (maximálně se ocituje Pinocchio, ale už ne Jonáš), (b) víceméně epizodickému vyprávění, kdy se hrdina na svém kvestu potýká s dílčími překážkami, které jsou ve skutečnosti tím hlavním potěšením - a každá ho nějak posune, ačkoli vlastně není psychologicky definovaná postava. ___ O něco konkrétněji: snadno rozpoznáme moderní (sub)žánrová schémata ustavení komiksového hrdiny, parťáckého filmu, špionážní konspirace, brownovské detektivky "od bizarní stopy k bizarní stopě na základě čistých abdukcí", godzillovského kaidžu filmu, bondovského cestování po atraktivních lokacích či bitvy obrovských armád v duchu PÁNA PRSTENŮ. Ale je to spíše obráceně, když od sofistikovanosti míříme k mnohem klasičtějším schématům: antický polobůh mezi lidským a božským světem přijímá kvest... a už to jede (vč. svatého grálu). ___ Nejednou jsem si vzpomněl na původní SOUBOJ TITÁNŮ (1981), a to nejen proto, že představitelé Persea a Andromedy byli podobná herecká dřeva - a jejich postavy nikdy nebyly psychologicky definované, nýbrž se posouvaly od činů k činům, přičemž jsme se přesouvali mezi relativně uzavřenými vyprávěcími bloky ustavením zbrusu nového cíle. Ba co víc, v souvislostech dynamických STAR WARS působil srovnatelně starosvětsky, byť tentokrát je jí dosaženo spíše "uncool" kostýmy a celkovým designem než volbou sebeuvědomělých triků. ___ PS: Samozřejmě to stojí i na pečlivém rytmu, logicky oddělujícím větší soubory epizod: souboj bratrů na hodině, polibek na dvou hodinách atp. (01.01.2019)

DC se snaží, seč mu síly stačí a s Aquamanem už mu to docela i jde. James Wan na režisérské stolici je dobrá volba a Jason Momoa vlastně taky. Nedovedu si představit, že podobného vodního muže by někdo zahrál jinak a líp. Snad jen dodám, že největší překvapení pro mě byl Dolph Lundgren, který mě svojí rolí bavil a klidně bych si ho dokázal představit častějc. Problém s tímto filmem bych vnímal hlavně u scén, které se snaží být až tak strašně moc vtipný, že jsou vlastně děsně trapný. Jason Momoa se snaží mít humor Chrise Hemswortha, když se převlékne do Thora a ze začátku jsem mu to vůbec nežral. Postupem času jsem ale roztál a už to docela šlo. Stejně tak i Patrick Wilson je docela směšnej protivník, nevím, co na něm ostatní mají. No, vlastně, když tu píšu tento komentář, jsem až překvapen, kolik negativ bych na filmu našel. Nevím ale proč, jako s celkem jsem byl v podstatě s tímto filmem docela spokojený. Od DC příjemné překvapení, pro Marvel dnes stále rutinní standard. (15.04.2019)

Aquaman vyhrál - z kina jsem odlezl doslova ubit počítačovostí. A kolikrát se během musel nahlas smát, jak je to (i v rámci superhrdinský akce) stupidní, bez nějaký míry přehnaný a splácaný. Smutný, jak moc se DC muselo inspirovat "klíčem k úspěchu" Avengers, to se Snyder musí definitivně obracet v hrobě... A vážně, vám sakra nevadí, když dneska 90% miliardovýho blockbusteru tvoří práce ajťáků, a to do tý mírý, že je už třeba od třetiny stopáže úplně jedno, co se vlastně bude dál dít? (06.01.2019)