Fantastická cesta

I v době počítačových triků působí efekty Fantastické cesty velmi dobře. Aby ne, když na výtvarných návrzích se podílel sám velký surrealista Salvador Dalí! Pouť miniaturní ponorky lidským tělem se tak stává dobrodružstvím ve velkolepém světě, který všichni obýváme, a přesto je pro většinu z nás zahrnut tajemstvím a nepoznáním. Srdce působí jako obří chobotnice, která se v pravidelných intervalech nadýmá a zase splaskává. Srdeční chlopně jsou krápníkovými jeskyněmi, žíly a tepny tunely do nebezpečí. Modely srdce, mozku, tepen i žil dosahovaly obří, až stometrové velikosti. Poprávu tak obdržely Oscara. A jestliže červené krvinky připomínají pouťové balonky, či neškodné trepky, pak bílé jsou pravými predátory! Příběh je prostší, o napínavé scény však není nouze. A pak, krásná Raquel Welchová je opravdu kus! (20.03.2011)

Je to už dávno, co jsem to viděl v kině u hotelu Koruna v Břeclavě o prázdninách. Nicméně mám silný zážitek z fantastické cesty v cévním řečišti lidského těla při likvidaci krevní sraženiny v mozku. Bylo to krásné, romantické, sci-fi a působivé. Sračka natočená nedávno. Nanosonda se to tuším jmenuje není nic jiného, než plagiátem zajímavé myšlenky. (15.05.2013)

Bol raz jeden život v hranej podobe. Námet o miniatúrnej ponorke v ľudskom tele je stále fascinujúci, ale tentokrát už filmu strašne škodí jak triková, tak vedecká zastaralosť, keďže drvivá väčšina filmu je založená na vizuálnom stvárnení vnútra ľudského tela. Ale triky dnes už neobstoja. Ani príhody, ktoré z fungovania tela vyplývajú dnes už nepôsobia dvakrát uveriteľne. Určite by sa dalo vymyslieť kopa napínavejších problémov, ktoré by posádka musela vyriešiť. Mimo skúmania tela a už film prakticky žiadnu inú poriadnu zápletku neponúka. Aj ten záškodník veľký priestor nemá. Posádka je načrtnutá stroho. Klasické jednorozmerné typy. Takže celkovo to je dnes už len priemer a aj taká Pixarovka Inside Out ponúka zaujímavejšie znázornenie ľudského vnútra. 6/10. (06.10.2021)

Já tedy nevím, jakým dojmem film zapůsobil na diváky v době svého vzniku, ale mě dnes nadšením zrovna nenaplnil. A nešlo jen o trikovou složku, která dnes vypadá vážně chabě, protože i triky si musely projít svým vývojem (a já mám pro to pochopení); tím, co mi opravdu vadilo byl velice slabý příběh. Scénáristé se v tomto případě opravdu nevytáhli, takže mě děj po celou dobu hlavně nudil a při každém dalším vysouvání a zasouvání nulového modulu už jsem skřípal zuby v tichém zoufalství. Alespoň trochu mě z nudy vytrhla přítomnost československého odborníka na zmenšování armádních svazků i skutečnost, že se členem posádky ponorky stane klaustrofobik, ale pak už se jen nezáživně putovalo a u toho jsem se bavit prostě nemohl. Všechny akční scény byly navíc natočeny takovým způsobem, že postrádaly jakékoli napětí, takže můžu zodpovědně prohlásit, že tento výlet už nikdy nepodniknu. Jediným opravdu zajímavým momentem byl první boční pohled na Proteus; ihned mě napadlo, jestli je podoba s Me 163 čistě náhodná. / Poučení: Pozor! Až ti někdo někdy řekne, že by se ti chtěl dostat do hlavy, může to myslet doslovně. (06.08.2022)

Ideologií zatížená "taškařice", která má svým vyprávěním ze všeho nejblíže k tradici Verneovských "voyages extraordinaires" - skupina vědců v neznámém prostředí, plném tajuplných nástrah, kterým musí projít především za pomoci vlastní intelginece a technického vybavení. Metafyzika se tu rozpouští v (pseudo) vědeckých argumentech ("Práve vstupujeme do lidské mysli..."), nebo lépe řečeno je nahrazena metafyzikou novou, vzešlou právě z obdivu k čiré technologii. Věda jako dobrodruh nového věku. (26.05.2009)