Win Win

Někdy stačí vteřina, aby určila náladu příští stovky minut. Tedy na nezávislé půdě rodinné tragikomedie z amerického maloměsta zabydleného postavami, které nepáchají heroické činy ani hollywoodské naschvály, jen drobné zlé i dobré skutky, vesměs pod tlakem okolností. Ač film v názvu opakuje vítězství, točí se okolo smolařů, kteří výhrám již odvykli. Giamattiho krachující právník selhává i jako trenér školního týmu zápasníků, dokud na scénu nevstoupí další ztracenec, leč nadaný hráč - a s ním naděje úspěchů, pod níž tiká bomba možné katastrofy. V mikrosvětě rozkladu a odkladů se přesně vyjímají jednak groteskní figurky - trenérské trio by mohlo přejít do Okresního přeboru - jednak něžný, vlídný, civilně neútočný humor. Přičemž Giamatti úsměvu kraluje, aniž by vyčníval hvězdnými gesty.Ovšem nenápadnost vyprávění dovedl režisér Thomas McCarthy až k nevýraznosti; film Win Win šíří příjemné, ale předvídatelně televizní rozpoložení. Zkrátka milý malý film, nikoli však "velká bomba", i když je zjevné, proč si jej zamilovali předpremiéroví diváci ve Varech: obklíčen hustou depresí většiny festivalových děl byl vzácně pozitivním lidským útočištěm. (24.04.2020)

Typická americká nezávislárna s příjemně jemným humorem. Příběh sice není nic extra, ale díky výborné režii a skvěle napsaným postavám to šlape skvěle. Herecky je to taky fajn a kromě vždy výborného Giamattiho tu zaujme hlavně jeho vtipnej kámoš Bobby Cannavale je výbornej.. Ve vážných chvílích je to takový správně lidský a prostě celý to hodně příjemně uteče. Takovej ten film pro spravení nálady. 70% (09.11.2011)

Paul Giamatti je vynikající herec a svoji úlohu zahrál více, než dobře a vlastně jen kvůli němu dávám ty dvě hvězdičky. Jinak je film průměrný, ne-li podprůměrný. Jsou v něm typické klišé a vše, co jsme už mnohokrát viděli. Scénář je typický a obyčejný, přesně takový bych napsal jako malý, když jsem se začal zajímat o filmy. Dnes už film nikoho nepřekvapí, maximálné ty, kteří nemají moc nakoukáno. (26.08.2011)

Slušné drama,které se chvílemi mění v komedii,nebo obráceně?Thomas McCarthy tady servíruje divákovi,vcelku obyčejný,příběh,který je hlavně o lidské duši a o lidském srdci.Je slušně napsaný i režírovaný.Velmi z toho ale čiší ona zvláštní chuť "já jsem nezávislý(opravdu!)film made in U.S."Ptám se,proč?Aby mohl být film v tak pomalém,neměnícím se, tempu a tak průhledný?Aby jsem posbíral hlavně všechny možné(i nemožné)ceny na festivalech?Z některých scén je to opravdu cítit hodně a mě to vadí.Degraduje to filmařinu na "práci za cenu".Film má být především točen jako výpověď pro někoho(diváka) a to pokud možno celým srdcem a celou duší,kterou filmař servíruje divákovi na podnose.A pokud za to sklidí aplaus,obdiv a ceny-je to dobře,ale nesmí to být obráceně.To je prvoplánovitý alibismus a ruce od něj pryč.Protože je to slušný příběh a Paul Giamatti je opravdu skvělý,tak dávám 60%,nebýt toho,jdu ještě o 20% níž. (23.08.2011)

Milý a laskavý snímek z dílny Thomase McCarthyho o férovosti a morálním kreditu před sebou samým, vlastní rodinou i okolím. I když je film plný klišé a natočený podle osvědčené šablony o střetu 2 odlišných světů, jež se navzájem doplňují, rozhodl jsem se nakonec jít na vyšší hodnocení. Hlavně proto, že film funguje a přenáší poselství dobra, fair play a pohody z plátna na diváky. Nesmím zapomenout ani na Paula Giamattiho, jehož dobráckému psímu pohledu málokdo odolá. Tři a půl hvězdy se zaokrouhlením nahoru. (10.07.2011)