Velké oči

Spoilery! S Burtonem už jsem převelice dlouho neměl tu čest. Christoph Waltz byl dost silným lákadlem. Opět ukázal, jak úžasným hercem je. Roli psychopata, který byl časovanou bombou, dokázal zahrát vskutku luxusně. Samotnému mi z něj běhaly po tělě zimomriavky a to jsem tvrdý kluk. Tento film byl o střetu dvou protipólů. Zapáleného kšeftaře a zapálené umělkyně. Z počátku se v mých očích jednalo o spolupráci, která byla oběma stranám prospěšná. Nač tvořit úžasné věci, když je nemáte komu ukázat/prodat. A nač být úžasným kšeftařem, když nemáte kšeftovat s čím. Christoph se však v průběhu stopáže stával více a více šílenějším a i ženy mají své limity snesitelnosti, kdy si i přes svoji krajní drbnutost, jsou schopny povědět, že už toho bylo dost. Dokonce došlo i na tradiční příval burtonovské teatrálnosti či bizarnosti, když se Christoph pokoušel upálit svoji vlastní manželku a nevlastní dceru zápalkami, či závěrečnou eskapádou u soudu. Tento snímek rovněž popírá všechny legendy mýty o škodlivosti svědků Jehovových. Hlavní hrdinka s jejich pomocí prozřela, když se dozvěděla, že je například dobré držet se pravdy. No jo, blondýnka. Celkově mě snímek překvapil. Bylo to velmi dobré. Spousty krásných obrázků nejrozmanitějších barev jsou jen nepatrným bonusem umocňujícím divácký zážitek. Slabší 4 hvězdy. (14.11.2016)

Najlepší Burton od Sweenyho Todda ale aj tak je to kvalitatívne iba matným tieňom jeho minulej tvorby. Herecky nevyrovnané (Amy Adams je výborná ale Waltz mi liezol na nervy),málo hravé, v dramatických pasážach nestrhujúce a hlavne tomu chýba srdce. Na druhej strane príbeh je zaujímavý, remeselne to má bývalý majster stále v ruke a dobre sa na to pozerá. Oscarová stávka na istotu, ktorá nevyšla. Po megaprúserovom Dark Shadows a matnom Frankweenim je to viac než som dúfal. Slabších 7/10 (13.09.2015)

Příběh vypráví o rozvedené matce a malířce Margaret Keane, která po ulicích maluje portréty své malé dcery. Zde se právě seznamuje se šarmantním 'malířem' Walterem Keanem, který se Margaret svým přirozeným kouzlem vloudí do do života a zanedlouho si ji vezme. Zpočátku se vše vyvíjí mimořádně idylicky až do doby, než si její nový manžel 'omylem' přivlastní autorství jejích maleb, na nichž je na první pohled zvláštní a okouzlující to, že namalované postavy mají nezvykle vypouklé a velké oči. Walterovi se díky své obchodní zdatnosti, výmluvnosti a obratnosti podaří udělat ze značky Keane, kterou Margaret všechny obrazy podepisuje, velký kšeft. Ona je tak ale zároveň nucena před veřejností pravé autorství maleb zamlčet. Zanedlouho se ale ukáže, že Margaret nebyla jeho první obětí. Postupem čašu se totiž dozvídáme, že tento chlapík ve skutečnosti není ani malíř a ani ta osoba, kterou si Margaret myslela, že zná. Zhruba prvních dvacet minut filmu je mile, místama až kýčovitě absurdním romantickým portrétem dvou zamilovaných lidí, kteří si s růžovými brýlemi mapují růžovou budoucnost. Poté se ale pomalu přitvrzuje a vypolouvají na povrch skutečné stránky Walterovy rozdvojené povahy, zatímco submisivní Margaret se sama rozhodne podvolit a přizpůsobit Walterovu nekompromisnímu plánu jak zbohatnout. Ke konci filmu to už ale Margaret neunese a spolu s dcerou odjíždí naprosto bez ničeho, daleko od manžela, kdy později na to posbírá veškerou odvahu a veřejně řekne pravdu; že její manžel je jen sprostý lhář a že kvůli strachu se podvolila k tomu, aby její malby považoval za své. Takhle veřejné ponížení ale Walter samozřejmě neunese. Stojí si totiž za tím, že obrazy patří jemu a tak přijde na řadu soud, kde to na první pohled vypadá na nerozřešenou situaci do doby, než jsou oba, už dávno otráveným a vyčerpaným soudcem, přinuceni malovat a prokázat čí malby opravdu jsou. Fantastický film. - "I believe that you can see things in the eyes." (17.02.2019)

Ha-tak tohle jsem fakt nečekal, že ještě někdy uvidím.. Nepitvoří se tam Depp ani Helena. Estetická stránka se obešla bez ohraných, nudných a prvoplánových "burton-spirálek", nikdo tam neběhá v nevkusném latexu ani tam nikdo nerapuje.. Příběh je střízlivý, civilní a vlastně stačila jen trošku barevnější stylizace a pár momentů s velkýma očičkama aby to chytlo správně divnej feeling... Za mě bez debat nejlepší burtonovka od Eda Wooda (a to už je dobrých 20 let pryč). (03.06.2015)

Námět nabízí strašně moc zajímavých tématických háčků, na které by se mohl zavěsit. Pro mě je to zejména ten potenciál studie submisivních tendencí a existenciálních krizí předměstských žen v domácnosti, mezi které protagonistka patří i s tím vším day time drinking, zmateným dobrosrdenstvím a sklony k esoterice. Sympatetizující biografie, která ale nedokáže plně zakrýt skutečnost, že její aktérka není nijak zvlášť inteligentní, aktivní ani vlastně zajímavá, je pro mě skvělá filmařská výzva a dokážu si představit režiséry, který by z ní mohli udělat stěžejní dílo, jmenovitě mě napadá Andrew Niccol nebo P.T.Anderson. Burton samozřejmě toho není ani náhodou schopen, protože neumí pracovat s postavami jinak než jako s karikaturami. Amy Adams to naštěstí uhrává po svém a tu křehkou uzavřenou jalovost tiché dobré ženy v pozadí vystihuje prvotřídně. Naprosto to ale nedává miscastlý Waltz, podávající jeden z nejhorších hereckých výkonů dekády, skrze nějž zjevně prosakuje šílený odpor tvůrců k jeho předobrazu. Scéna házení sirek je jednou z nejdebilnějších, co jsem za dlouhou dobu viděl. (01.04.2024)