Santiniho jazyk

Režisér Jiří Strach nikdy neskrýval fakt, že je praktikující katolík, takže námět filmu asi poučeného diváka nepřekvapí, každopádně takhle vyhraněný ujetě barokně-katolický film jsem nečekal...a posléze ani nerozdýchal. Televizní adaptaci stejnojmenného románu Miloše Urbana bych ale nejraději překřtil na ,,Skladovače mrtvol" (...i když Urbanova záliba v bizarních vraždách spojených se sakrálními památkami je obecně známá, tohle fakt bylo moc...). A i když mám tohoto režiséra celkem v oblibě, začínám se trochu bát jeho filmového Sedmikostelí... (04.12.2011)

„Skrytá oběť je mnohem víc, než křičená pravda.“ Strach, co se thrillerů týče, je mistr v naší tvorbě. Santini má perfektní atmosféru, která je těžká a pomalu se táhnoucí. Celková myšlenka filmu divákovy dá určitě zabrat, protože je relativně těžké se v tempu událostí orientovat v myšlenkách, symbolice a filozofii filmu. Jak tomu ale divák přijde na kloub, stane se z filmu solidní thrillerová jízda. Je sice pravda, že napodruhé bych se asi trochu přemáhal, ale i tak je to zajímavý kousek, který je působivý minimálně atmosférou, perfektní prací s kamerou (zachycení sakrálních budov je skoro hypnotizující) a výbornou hudbou. Stropnický taky není špatný. 77% (04.04.2016)

Zaměstnanec reklamní agentury Martin Urmann (David Švehlík) stále do něčeho rejpe, a tak není divu, že se ho jeho šéf chce zbavit - dá mu proto nesplnitelný úkol - vymyslet univerzální reklamní větu, která bude použitelná pro prodej čehokoliv. Urmann ale práci přijímá, a začne po oné větě pátrat v historii, a hlavně v tajemných zprávách, které nachází ve stavbách Jana Blažeje Santiniho. Někdo mu ale chce jeho pátrání překazit, a okolo Urmanna se začínají hromadit mrtvá těla... K filmu jsem se nechal dotlačit dvěma okolnostma. Za prvé, vše co se týká Santiniho mne - asi jako kohokoliv, kdo pochází z města jeho vrcholného díla, Žďáru nad Sázavou - dost zajímá. A navíc tento film má na svědomí Jiří Strach, jehož novější počiny Ďáblova lest i Ztracená brána se mi hrozně moc líbily. Leč tento film k nim má ještě docela daleko - byť si myslím, že větší problém než ve Strachovi, či hereckém obsazení, bude problém v předloze - ta totiž kromě zajímavého námětu (pátrání okolo Santiniho) přináší ještě nesmyslnosti typu univerzální věta, a ona krimi zápletka je taky hodně těžce naroubovaná na zbytek. Takže jsem byl tímto dílem docela zklamán... (18.12.2013)

Na něco tak stupidního se katolík ani odborník snad ani nemůže dodívat. Strach využívá církevního materiálu a interpretuje jej neskrývaně podbízivým způsobem, aby vyhověl pokleslému vkusu diváka, formovanému thrillery a mysteriózními kriminálkami. Ovšem jen těmi přiblblými, jako Šifra Mistra Leonarda. Modernista Strach je poslední dobou posedlý jakousi kabalistickou mánií šifer a symbolů. Namísto Trojana tu vydává "moudra" tentokrát Stropnický... Je fakt, že v českém prostředí, v minulosti doslova saturovaném katolickou kulturou, bohužel zatím žádný filmový tvůrce nedokázal tuto pochopit a uchopit; jinými slovy opravdových katolických českých filmů je minimum. Strachovy filmy (tak jak o nich rád sám mluví) do nich však určitě nepatří. (04.12.2011)

Na mysteriózní thriller pod režijním vedením Jiřího Stracha jsem se po zhlédnutí Ďáblovy lsti a Ztracené brány opravdu těšil. Nicméně, očekávání, která jsem měl, rozhodně nedošla naplnění. Scénář filmu je příšerně přitažený za vlasy a popravdě, vlastně téměř celou dobu jsem příliš netušil, za čím se to vlastně hlavní hrdina žene. Motivace jeho protivníka byla sice zištnější, o to ale pitomější. Zcela neadekvátně působí hudba, která velmi ruší při dívání se. Jako by si režisér říkal, že když se není moc na co dívat, tak alespoň může divák poslouchat. Pro mě zklamání a další film, který rozhodně nemusím vidět podruhé. (10.12.2013)