Lonely Hearts Club
Obsahy(1)
Přehoupl se 1968 rok a svět se - alespoň pro nás - začal nesmírně měnit. Málokdo asi čekal, že ta změna bude tak velká a tak zlá. Černá tušení se naplňují pomalu a každý si to své musí odžít. I Lukáš Knapp, dvacetiletý zpěvák a vůdčí duch bigbítové kapely Klub osamělých srdcí. Mladý muž na vrcholu svého mladistvého sebevědomí, které nepochybuje o správnosti toho, jak myslí a cítí, které necítí potřebu kompromisu s dobou, který chce žít v pravdě a pohrdá lží, začíná klouzat po spirálě, která se nevyhýbá nikomu a ničemu. Dokonce ani hudbě, kterou hraje a kterou vzývá. Skutečně je to příběh z doby, která za moc nestála, a která naopak mnohé z tehdy mladých stála všechno. Byla to doba, která i buřiče a svobodné duchy, jakým je nepochybně bigbítový hudebník, dovedla až na hranu jejich skutečné vnitřní odvahy, ale i lidskosti. Příběh spisovatele a scenáristy Martina Bezoušky z ranných sedmdesátých let, kdy se čeští a slovenští lidé teprve učili, co to znamená normalizace, natočil v převážně mlhami pokrytých severních Čechách režišér Petr Nikolaev s herci, jako je Václav Postránecký, Simona Stašová, Oldřich Vlach, Roman Říčař a mnozí další. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (90)
Herec v hlavní roli hrůza největší, Mirek Dušín v paruce, žádná atmosféra, příšerně vyměklý a hudba stála za pendrek. Výběr "herců" jako představitelů bigbeaťáků ten nepochopim, hlavně třeba Písařík, Macháček nebo šašek z Vypsaný fixy. Přišlo mi to jako mutant mezi "a bude hůř"( bezvadnej film) a Proč bychom se netopili. ()
Další nemotorný pokus, jak oddalovat televizní diváky od aktuálních zločinů k dávno neaktuálním zločinům "komunismu", tentokrát z prostředí mániček 70. let. Nečekejme však žádný syrový dokumentaristický portrét undergroundové mládeže, jaký představil Nikolaev ve své pozoruhodné adaptaci Pelcova románu A bude hůř. Jak už zde někdo naznačil, způsob zachycení prostředí včetně využívání flagrantně směšných paruk skutečně připomíná Mimikry z Majora Zemana. Dokonce i slavný představitele feťáka s oblibou ve "včeličkách" je tu taky, tentokrát ovšem jako starý papaláš. Podobně směšně nepřirozeně překližkové jsou i ostatní dobové účesy, masky, kostýmy a kulisy. Mám podezření, že aby ČT ušetřila, nechala film natáčet právě v ateliérech postavených pro podobný retro-blábol Vyprávěj. Kdyby se alespoň v hudební dramaturgii snažili tvůrci být historicky přesní - na počátku 70. let by sotva nějaký bigbíťák mohl hrát Mišíkovu a Dědečkovu píseň 21 deka duše z pozdních 80. let. Jakýsi Říčař v hlavní roli je postavou natolik necharismatickou, až člověk musel s nostalgií vzpomínat na Lábuse a spol. v Mimikrech, kteří přes svou nechtěnou komičnost alespoň uměli nějak výrazněji hrát. No a ten Macháček, to nelze brát ani jako nechtěný vtip. ()
Bohužel jsem neviděl celé, ale z těch cca tří-čtvrtin mám pocit zajímavě-průměrné podívané, která zpracovává "klasické" normalizační bigbítové téma, ale hlavně, že Petr Nikolaev dostal od ČT zakázku ve stylu:" A bude hůř bylo dobrý, natoč něco podobnýho, ale hlavně prosímtě naslušno, ať to můžeme pustit v osm večer. Moc peněz nemáme, ale ty to nějak zmákneš, paruky jsou levný...:)" Výsledek leč takový vlažný už jednou vymáčený čaj s pančovaným rumíkem, nicméně podaný tak jak si většinový televizní divák na konci jarního víkendu v osm večer přeje...:-( ()
Nebejt tak neskutečně nesnesitelnýho (protagonisty) hlavního hrdiny, dal bych možná (možná) dvě hvězdy. Ale ten typ se fakt nedal, takhle nepříjemnýho herce v hlavní roli jsem snad v životě neviděl. Do jisté míry to bylo způsobeno i směšným scénářem a jeho chováním, u kterého se člověk chtě nechtě musel jenom smát (nebo kroutit hlavou a obracet oči v sloup). Ani jsem to kvůli němu nedokoukal. ()
Dokoukal jsem, a dokoukal jsem se zájmem. Plus taky za účast Márdího. Víc než tady hojně zmiňované paruky mě zaujaly slipy hlavního hrdiny. Vážně. Netušil jsem, že se u nás nosily už kolem roku 1970. Sám jsem je zaznamenal až tak někdy kolem roku 1980 a to rozhodně ne masově.V podstatě jen u progresivního souseda, co v nich rád myl auto. Ale to jsem odběhl. Budu to muset ještě nastudovat. No nic, víc hvězd víc ví, tak lehce přifouknuté čtyři. ()
Reklama