To

Pred pár rokmi som sa zaprisahal, že nebudem pozerať žiadne filmové adaptácie literárnych diel amerického spisovateľa Stephena Kinga. Som vášnivým čitateľom tohto autora. Vlastním kompletnú kolekciu jeho kníh. Mnohé z nich som prečítal viackrát. Nechcem si kaziť zážitok z ich čítania spomienkami na nejaké ich filmové spracovanie. Ovplyvňuje to moju vlastnú predstavu deja, prostredia a postáv. Čo sa týka rozsiahlého, kultového románu "To", prelúskal som ho už tri razy a mal som možnosť vidieť televíznu verziu z roku 1990. Režíroval ju Tommy Lee Wallace. No a keďže som už voľakedy dávno zhliadol snímok podľa tejto predlohy, tak som si povedal, že si teda pozriem aj jeho nové prevedenie z roku 2017. Urobil som výnimku z pravidla, ktoré som si sám stanovil. Pustil som si "To" od režiséra Andyho Muschiettiho. Po technickej stránke je to výborné, herecky priemerné, dejovo miestami mierne pozmenené, atmosfericky obstojné. Dám tomu štyri hviezdičky, ale neodpustím si konštatovanie, že TO sa nedá zachytiť vo filmovej podobe. TO si treba prečítať. **** (04.06.2022)

70% Potenciál v kvalitní předloze umlácený zbytečnou snahou strašit na každém rohu za pomoci vyhroceného audiovizuálního terroru. V některých momentech to bylo až příliš úmorné a vysilující. Palec nahoru za to, že se tvůrci nesnaží jet na 80. retro vlně a umí přitlačit i mimo vyjeté koleje (zdaleka nejstrašidelnější postavou je Henry Bowers a Pan Marsh). (26.09.2017)

// Fakt mě TO nadchlo. Nečetl jsem, nevyspoileroval se a do kina tak víceméně zamířil zcela nepřipravený (i když to kecám, čekal jsem duchovního tatínka Stranger Things a dostal jsem duchovního tatínka Stranger Things) no a jsem fakt spokojenej. Dětský obsazení geniální, Pennywise bych nepřál ani Batmanovi a co se lekaček týče, bylo jich tak akorát, aby nepůsobily otravně a zároveň pořád fungovaly. Aspoň teda na mě, jakožto nediváka hororů. 9/10 úplně v klidu, sázení na emoce a vztahy mezi loserama klaply na jedničku, kdyby se do puntíku drželi předlohy i u věže, mohli jsme se letos radovat hned dvakrát. Ale to v Sony né, ču*áci. (14.09.2017)

Knížku jsem četla třikrát a zabte mě - sledovat tuhle verzi bylo jako splnění dětského snu! Kniha je naprosto boží, jedna z nejlepších, co jsem kdy četla. A mě prostě stačilo vidět všechny ty postavy, zápletky a detaily na plátně - navíc v takto skvělém zpracování. Ano, je to retro, ale já nevím, to je předloha taky a patří to k ní. Mě osobně by převod na "moderní horor" asi dost nas*al. Ale to je fuk, zpět k filmu. Dětští herci - bezchybní. Co se dalo do filmu nacpat, se nacpalo. Nejvíc mě teda mrzela absence vyhoření Černého fleku, protože v kníže je to bezpochyby jedna z nejděsivějších kapitol, ale aspoň jakýsi odkaz se do filmu napasovat dal. Prvek hlubokého dětského přátelství a prvních lásek - dokonalý. A Pennywisem jsem byla už zcela nadšená. Bill Skarsgard zaválel na plný čáře a vůbec se mu chudákovi nedivím, že měl z téhle postavy deprese a k druhé části se ani nechtěl vrátil (naštěstí - teda spíš pro diváky - se nakonec ke druhé části taky upsal, hurá!). Panebože ale využijte tu postavu víc!!! Pennywise má teda rozhodně na víc, než jenom na cukání hlavou a bububu, nechte ho mluvit, probůh! Hororovost se dá vystihnout takto: v tomto ohledu je prostě Kingova kniha lehce zaostalá, ale Muschietti z toho vytáhl maximum, co se dalo, aniž by musel sáhnout po nějakém modernismu, který by k old-school stylu neseděl. Takže to je místy pěkně hnusné i děsivé. Mám jen trochu obavy z druhé části s dospěláky, protože kniha se prolínala a ruku na srdce - "To" se mnohem lépe zúročí právě s dětmi, ale uvidíme... Rozhodně velké nadšení a nemůžu se dočkat druhého dílu. (23.07.2018)

"Bohužel" se to může spolehnout hlavně na nekonečné charisma party skvěle obsazených dětí, než na invenční, intenzivní děs, třeba z ranku dvou dílů The Conjuring. Výsledek je tak hlavně velkolepou, barevnou coming-of-age empowering pohádkou, která se ani při eRkovém ratingu nechce příliš umazat, a při níž si lze jen domýšlet, co by s pasážemi denního strašení a strukturou vyprávění udělal Cary Fukunaga, nebo jak by vypadal plíživý, pro dospělé neviditelný děs třeba v podání Davida Roberta Mitchella. Také to má smůlu, že to přichází až po Stranger Things, které hrají na podobné struny nostalgie, osmdesátkových propriet a síly přátelství. Pennywise kvůli častým digi boostům trochu přepálený, neosobitý bubák. Finále dojemné. 65% (06.09.2017)